Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část II.

Na začátku srpna byl na ruském serveru Topwar publikován článek Jevgenije Damanceva „S-300V1 v ukrajinských rukou jsou extrémně nebezpečné pro ruské letectvo i bez raket dlouhého doletu“.

V úvodu článku je prezentován běžný negativní postoj občana Ruska vůči Ukrajině, ale důvodem napsání článku panem Damancevem byly především posměšné reakce čtenářů na sociálních sítích po zveřejnění informace, že Ukrajina zavádí tento komplet opět do výzbroje. Z úvodní části článku lze převzít pouze informaci, že na mariupolském směru (Mariupol leží u Azovského moře) Ukrajina rozmístila již tři komplety.

V odbornější části dává autor do souvislosti tři události ‒ v listopadu 2017 zveřejněné fotografie střeleb odpalovacího zařízení 9A83 kompletu S-300V1 spolu s odpalovacím zařízením 5P85S (ze systému PVO S-300PS); v letošním roce v červenci poprvé zveřejněnou fotografii rakety 9M83 z ukrajinského závodu VIZAR; fotografie z nácviku na letošní vojenskou přehlídku tří odpalovacích zařízení 9A83.

Závěrem autor dovozuje, že pracovníci VIZARu „dokázali oživit jen aktiva krátkého dosahu systému S-300V1, zatímco hlavní kalibr [dálkový dosah – pozn. red.] zastoupeny rychlejšími a energetičtějšími raketami 9M82 se prozatím zprovoznit nepodařilo.“

„O čem to vypovídá?“ ptá se Damancev. „Dosah kompletu [S-300V1 – pozn. red.] nebude 100 km, ale jen 72 km. V nejhorším případě čas na zničení vysokorychlostních cílů (na odletu) se prodlouží o vzdálenost více jak 30 km letu cíle, protože maximální rychlost rakety 9M83 dosahuje pouze 4320 km/h oproti raketě 9M82 s hyperzvukovou rychlostí 6120 km/h. Také zásoba kinetické energie letového motoru 9M82 je podstatně větší a na překonání aerodynamického odporu i kritického snížení rychlosti připadá o 30 % více času. Za další, vlivem nízké rychlosti letu 9M83 se efektivnost aerodynamických kormidel ztrácí již ve výškách 25 000 m oproti účinku aerodynamických kormidel rakety 9M82, která je schopna si uchovat efektivnost aerodynamických kormidel při rychlost Mach 5,8 i ve výškách 35 000 m. Závěrem, bez raket 9M82 není komplet S-300V1 prakticky schopen ničit balistické rakety středního doletu, přestože byl původně určen proti raketám Pershing-1A/B.“

Raketa 9M83 / archív autora

V dalším odstavci se autor pozastavuje nad diskuzemi čtenářů ukrajinských serverů o možnosti zničit kompletem S-300V1 letící raketu 9М723-1 „Iskander-М“. Toto vyvrací, protože maximální konstrukční přetížení raket 9M83 během manévrování může dosáhnout až 20 G, zatímco Iskander pracuje s přetížením 30 G. Podle ruského autora raketa schopná zničit Iskander musí být schopna snést 60 až 70 násobek přetížení, tedy 1,6 až 1,7 násobek přetížení Iskanderu.

Damancev ale varuje před podceňováním kompletu S-300V1 s raketou „menšího“ dosahu (9M83). Při odkonzervování je docela možné, že u kompletu mohla být část uzlů modernizována, zejména radiolokační část.

Vede jej k tomu vysoká úroveň provedené modernizace kompletu S-125M Pečora, z které se některé řešení mohou objevit zejména u směrového radiolokátoru S-300V1 (9S19M2) a vysoce zvýšit odolnost kompletu proti rušení. Ostatně ukrajinská firma Radioniks se podílela jak na modernizaci S-125M, tak právě na S-300V1.

Rakety 9M82 a 9M83 kompletu S-300V1 / archív autora

Autor se dále zamýšlí nad možností spolupráce americké firmy Raytheon s ukrajinskou Radioniks z důvodu prodeje kompletu S-300V1 v 90. letech do Spojených států. Mohlo tak dojít k vylepšení vlastnosti kompletu S-300V1 s americkou pomocí.

„Známé výhody S-300V1 jsou stále zachovány,“ pokračuje Damancev. „Za prvé hovoříme o ničení cíle při maximální rychlosti 3000 m/sec = 10 800 km/hod (pro ukrajinské S-300PS to je pouze 1300 m/sec = 4700 km/hod). Samozřejmě, nebude schopen překvapit Iskander kvůli nízké manévrovosti rakety 9M83, ale je schopen se vyrovnávat s velmi rychlímí přesnými zbraněmi, jako je  víceúčelová 4,5 machováraketa Ch-32 vypuštěná z Tu-22M3, operačně taktická balistická raketa Točka-U nebo 300mm raketa Smerč (druhá možnost pouze za určitých podmínek).“

Velkou hrozbu, dle ruského autora, představuje S-300V1 v souvislosti se současnou vyhrocenou situací mezi Ruskem a Ukrajinou okolo Azovského moře. Prakticky bez leteckého krytí jsou bojové čluny ruského námořnictva. Dle jeho názoru pravděpodobně nepomůže ani nasazení podvěsných kontejnerů rušiček Chybiny na letounech Su-30SM a nebo Su-34. Důvodem je právě vysoká odolnost směrového radiolokátoru 9S19M2 proti rušení.

Komplet S-300V1 je také schopen zaměřit malorozměrné cíle o průřezu 0,05 m2, což mu umožňuje ničit strategické rakety různých typů (včetně 3M14K Kalibr) a všechny známé protiradarové rakety dostupné v arzenálu ruských leteckých sil.

Sestava S-300V1 (s odpalovacími vozidly 5P85S) při nácviku na vojenskou přehlídku v Kyjevě.

Pro vyřazení kompletu S-300V1 z boje, pokračuje autor, nestačí zničit jen jednu radiolokační vícekanálovou naváděcí stanici 9S32, ale všechny tři stanice sestavy, a to z důvodů možnosti navádění 12 raket jen jednou stanicí. Dále musí být vyřazen z provozu směrový radiolokátor 9S19M2. V průběhu boje mohou navíc vícekanálové stanice „chaoticky“ přerušovat provoz nebo měnit pozice, dodává autor.

A v samém závěru uvádí: „Proto, jak jste již uhodli, zničení jen jednoho kompletu S-300V1 bude vyžadovat několikrát více času, včetně více raket Iskander nebo Kinžal. Navíc pro průzkum změn polohy naváděcí stanice 9S32 bude vyžadován systémový přístup využívající radarové průzkumné letadlo Tu-214R.Taková je realita při nasazení Anteje ukrajinskými jednotkami.“

Ruská armáda má prozatím dvě letadla aktivního (optického a radiolokačního) průzkumů Tu-214R. Dosah aktivních senzorů letadla je 200 km, pasivních (radioelektronický průzkum) 400 km.

Pro ukrajinské raketové síly tedy zbývá vyřešit problém boje proti raketám Iskander a Kinžal. Je to řešitelné? Je.

Co mají Iskander a Kinžál společného? Kinžal je v principu stejná raketa jako Iskander, rozdíl je v „přeprogramování“ inerciální naváděcí soustavy na „plochou dráhu“ letu ve vyšší vrstvě atmosféry (50 km). Raketový motor mají stejný. Stejný bude i systém koncového navedení na cíl (radiolokační nebo optický).

Korekční motorky rakety Vilcha. Stejné korekční motorky lze použít u protiletadlových a protiraketových střel vzduch-země. / Defense Express

Jestliže ve střední fázi letu se rakety pohybují rychlostí okolo Mach 10, dle proklamací ruské strany mohou provádět úhybné manévry (otázkou je jaké, s ohledem na přetížení), na sestupné dráze letu je potřeba trajektorii letu stabilizovat pro správnou funkci koncového navedení a vlivem aerodynamického odporu také dojde ke snížení rychlosti (ruské odhady uvádí hodnotu Mach 2 až 3).

A právě na této fázi letu jsou rakety nejzranitelnější. Pro tento úsek vyhovují protiletecké rakety středního dosahu. Podmínkou však je, aby raketa měla plynová kormidla raketového motoru, jež umožní rychlou změnu směru. To je zřejmě i důvod, proč raketa 9M82 mající aerodynamické řízení letu, i přes svoji rychlost přes Mach 10, pravděpodobně nebude využita.

Řešení může přinést nová ukrajinská raketa země-vzduch:

V květnu letošního roku ukrajinské servery publikovaly informaci o nové raketě středního dosahu, na níž byl využit patent KB Južnoje nového systému řízení raket. Podstatou je umístění bloku s korekčními raketovými motorky na tuhé palivo do přední části rakety. Tento blok byl mimo jiné úspěšně aplikován u balistické rakety Vilcha, kde plní funkci stabilizátoru dráhy letu v počáteční fázi.

Raketa země-vzduch Dněpr s vyznačenými korekčními motorky v přední části. / archív autora

Letové testy střely Dněpr

V případě nové protiletecké rakety bude činnost bloku využita ve fázi koncového navedení, kde spolu s plynovými kormidly raketového motoru bude střela schopna provádět manévry s vysokým přetížením.

Nová raketa je prezentována pod názvem Dněpr a v prosinci roku 2016 byly uveřejněny první záběry letových zkoušek. Na videu je patrné, jak po vymetení rakety ze startovacího kontejneru dojde k zážehu startovacího motoru a následně k prudké změně směru letu rakety. Tuto funkci by aerodynamická kormidla v tomto okamžiku dráhy letu nedokázala.

Technické charakteristiky rakety Dněpr vychází z počátku projektu a odpovídají běžným základním charakteristikám rakety země-vzduch středního dosahu ‒ dolet 70 km, maximální výška 25 km při rychlosti Mach 3,6. Je předpoklad, že řada údajů se v průběhu realizace projektu může změnit.

Vraťme se krátce k systému S-200V. Jeho důležitost se ukazuje v nasazení nejen proti průzkumnému Tu-214R, ale i proti MiGu-31 jako nosiči rakety Kinžal, jež raketu odpaluje (dle ruských zdrojů) ve výšce okolo 12 km. V tomto případě MiG-31 doslova „září“ do dálky.

Radiolokátor Dněpr / archív autora

I proti těmto cílům může být využit právě modernizovaný statický radiolokátor 5H86 Dněpr, jež v dobách Sovětského svazu sloužil k vyhledávání a sledování balistických raket (provoz ukončen v roce 2008).

Jeho dosah na bodové objekty byl 1900 km, při efektivní odrazné ploše 1 m2 až 4000 km. Délka antény radiolokátoru je 250 m, výška 12 m. Radar je umístěn v prostoru Mukačevo. Spolu s optickým systémem Saže v prostoru Dunajevcie, a třemi speciálními astronomickými observatořemi (prostory v Oděse, Lvově a Užhorodu) tak vytváří Systém kontroly a analýzy kosmické situace se sídlem v Mukačevě.

Zde můžeme pouze spekulovat, nakolik by bylo přínosné zapojení tohoto systému do Jižního křídla NATO v Evropě.

Závěrem se dá říci, že Ukrajina za poslední čtyři roky výrazně rozšířila své vojenské schopnosti, především v oblasti pásmové i vojskové PVO. Tento pokrok usnadňuje nový, hluboce zakořeněný ukrajinský narativ ‒ postavit armádu schopnou adekvátně odpovědět na akce ruského letectva a raketového vojska.

Zdroj: Topwar, Censor, Milnavigator, Ukrainan Military