Tohle se bude Rusku líbit. Jak zničit stíhačku F-35?

Radar vs. stealth

Autorem článku je Dave Majumdar, vojenský redaktor deníku National Interest. Podle Majmumdara  “relativně jednoduché vylepšení zpracování signálů (NF radarů - pozn. red), v kombinaci se střelou s velkou bojovou hlavicí s vlastním koncovým systém navedení (vlastní malý radar, infračervené čidlo - pozn. red,), potencionální umožní NF radarům a podobným zbraňovým systémům zamířit a vystřelit na poslední generace amerických letadel.”

Radary lze dělit podle mnoha kritérií, např. podle pracovní frekvence. NF radary s nižší frekvencí (větší vlnovou délkou - metry až desítky metrů) se používají například jako radary s dlouhým dosahem. Dlouhý dosah je však vykoupen nízkou přesností. Obsluha radaru tak ví o letadlu, ale není na něj schopna navést rakety.

Důležité jsou pro vojenské účely radary s vyšší frekvencí (vlnová délka v centimetrech). Ty mají sice malý dosah, ale mnohem větší přesnost - používají se proto k navádění přesných zbraní.

Technologie stealth F-22 a F-35 je navržená právě proti zaměřovacím a střeleckým radarům s vyšší frekvencí (pásmo Ku, X, C). Tyto radary najdeme například v naváděcích hlavicích protiletadlových raket, které navedou raketu do bezprostřední blízkosti cíle.

Pentagon i vojenské kruhy jsou si již dlouho vědomy nebezpečí v podobě NF radarů. Avšak poslední generace NF radarů, pracujících v pásmu VHF a UHF, dokáží určit relativně přesně polohu stealth letounů na čím dal větší vzdálenosti.

Tato přesnost je teoreticky již dostačující k navádění raket. Samozřejmě, současné stealth letouny nejsou obecně pro radary neviditelné, a už vůbec ne nesestřelitelné. NF radary však mohou proti stealth letounům bojovat na mnohem větší vzdálenosti.

Minulé NF radary byly objemné a energeticky náročné přístroje. Nejnovější NF radary jsou však stále výkonnější přístroje, s větší přesností a dosahem.  

„Zaměřovací a střelecké radary začínají klesat na frekvenčním pásmu,“ řekl bývalý vysoký úředník amerického námořnictva magazínu USNI News. „Nevím, jak můžeme přežít ve světě v roce 2020 nebo 2030, pokud nebudeme mít krytí proti radarům s nízkou frekvencí.“

Moderní přehledový (méně přesný) radar s dlouhým dosahem typu AESA protivzdušného systému MEADS. / Lockheed Martin

Mizí omezení radarů s nízkou frekvencí

NF naváděcí systémy byly omezeny dvěma faktory - šířkou radarového paprsku a délkou radarového pulzu.

Podle Majumdara je (resp. byla) šířka radarového paprsku přímo závislá na tvaru antény. První NF radary, např. sovětské P-14 a P-18 (VHF), měly obrovskou parobalickou anténu. Tyto radary trpěly značným omezením v určování vzdálenosti a směru cíle. Navíc radary nedokázaly určit výšku cíle - radarový svazek byl několik stupňů široký v azimutu (směrový úhel), ale několik desítek stupňů široký v elevaci (výškový úhel).

Podle Mike Pietrucha, bývalého pilota stíhacího protiradarového letadla F-4G Wild Weasel a útočného F-15E Strike Eagle, klasické VHF a UHF změřily vzdálenost letadla s chybou až několik desítek km. Navíc pokud letí dvě letadla vedle sebe, klasické NF radary je nemohou odhalit.

Avšak již od roku 1970 byly k dispozici výpočetní systémy schopné pomocí procesu tzv. komprese pulzu výrazně zvýšit přesnost měření cíle. Podle Pietrucha je technologie komprese pulzu několik desítek let stará, a američtí důstojníci elektronického boje tuto techniku studovali již v 80. letech minulého století.

Technika komprese pulzu dokáže snížit odchylku v měření vzdálenosti u NF radarů až na několik desítek metrů.

V posledních dvaceti letech také inženýři obešli problém s velikosti antény díky použiti radaru s plošnou anténou s aktivním elektronickým snímáním AESA (Active Electronically Scanned Arraa). Radary typu AESA obsahují například všechny moderní letouny, jako je F-22, F-35 nebo ruské a čínské nejmodernější stealth letadla.

Na rozdíl od starších radarů je u radarů AESA svazek radarových paprsků vychylován elektronicky. Potřebný počítačový výkon pro obsluhu radarů AESA byl k dispozici již na konci 70 let. Ostatně díky tomu vznikly v 80. letech protiletecké a protiraketové systémy Aegis na torpédoborcích třídy Arleigh Bure a křižnících třídy Ticonderoga, které využívají radary typu AESA.

S-75 egyptské armády; ilustrační foto / Public Domain

NF radar a velká bojová hlavice - smrtící kombinace

Do vojenských vědeckých pracovišť nejvyspělejších států nevidíme, ale moderní NF radary mohou zjistit vzdálenost letadla s přesnosti několik desítek metrů. Pokud bude k dispozici raketa s dostatečně velkou bojovou hlavicí, lze NF radary použít rovněž k navedení raket na cíl.

Například raketa kompletu S-75 Dvina (SA-2 Guideline v kódu NATO) má bojovou hlavici o hmotnosti 200 kg se smrtícím poloměrem 30 m. S-75 vznikla na konci 50. let a tehdy byla velká hlavice nutná kvůli tehdejším obecně nepřesným radarům. Například moderní střely ruského systému Buk mají bojovou hlavici o hmotnosti 70 kg.

Zpět k naší teorii. Běžný NF radar, jehož vývoj není pro nejvyspělejší země rozhodně žádný problém, s přesností do několik desítek metrů, by mohl dostatečně výkonovou protiletadlovou střelu dostat dost blízko i k nejmodernějším stealth letounům. Samozřejmě za předpokladu, že radar také určí přesně směr a výšku letadla.

Navíc střelu lze kromě vlastního radaru vybavit ještě infračerveným senzorem a dále tak zvýšit její přesnost.

Samozřejmě, mít k dispozici “laboratorní” raketu a vyrábět ji ve stovkových sériích, udržovat ji v provozu a vycvičit obsluhu je zcela něco jiného. Neřešíme ani to, že západní stratégové jednoduše nepošlou F-35 bezhlavě “na smrt”, ale budou chtít podobné radary zničit na dálku - například protiradarovými střelami.

Každopádně popsaná achillová pata stealth letounů jako F-22 a F-35 jistě neunikla ruským ani čínským armádním stratégům.

Zdroj: National Interest