NÁZOR: Proč F-35 není pro Českou republiku nejlepší volbou

Hledá se protivník

Současná tendence bojiště je rozřeďování bojových sil na kontaktu, nejen při asymetrickém boji. Rozřeďování sil je ještě patrnější při symetrickém boji. Na budoucím bojišti se protivníci budou málem hledat.

Počet „bodáků“ se snižuje a počty k řízení a zabezpečení boje narůstají. Jako příklad jsem svým žákům dával: „My přes Moravské pole obsadíme Vídeň, Rakušané přes Linec Prahu aniž by se bojující vojska střetla. Abychom si zaválčili, budeme muset bitevní pole vykolíkovat, abychom se neminuli.“

Už ne zákopy, ani boj v terénu, ale v urbanizovaném prostředí. Ne boj o území, ale o komunikační a logistická centra. Vždyť z každé vesnice se stane odolný obranný rajón, natož pak boj v městech a v průmyslovém teritoriu.

Z tohoto hlediska jsou pak problematické zbraňové systémy, jako jsou těžké tanky nebo letadla typu F-35.

Máme krásný příklad z konců bitevních polí z bitvy o Singapur. Námořní svaz bitevních lodí Repulse a Prince of Wales byl v 11:13 napaden první ze tří vln bombardérů. Repulse byl zasažen nejprve bombou do hangáru a pak 4 torpédy a v 12:23 se potopil i s 513 námořníky na palubě.

Prince of Wales byl zasažen bombou a 6 torpédy a potopil se v 13:18 i s viceadmirálem Phillipsem a dalšími 326 námořníky na palubě.  Japonci při náletu ztratili pouze 3 bombardéry. Za dvě hodiny nebylo, co řešit. Od té doby skončila úloha bitevních lodí.

Složitější neznamená lepší

Co se týče tanků, propočítáte-li si poměr sil, tak na současném bojišti na jeden tank připadá nejméně 6 až 8 protitankových prostředků pěchotních jednotek prvního sledu. To je vidět z bojů v Sýrii, kde tank, zejména v urbanizovaném prostředí, má minimální šanci na přežití, pokud jej nepodporuje pěchota a dělostřelectvo.

Když vezmeme v úvahu budoucí možnosti dronů, tak to s tanky bude stejné, jako s bitevní lodi Hood . Silné boční pancéřování ji bylo na nic, když granáty z Bismarku dopadly shora na slabě pancéřovanou palubu.

V případě dronů - malé přesné pumy jsou schopny prorazit slábě chráněné horní pancéřování tanků. Moderní přesné letecké pumy mají hmotnost jednotky nebo desítky kilogramů a mohou je nést čím dál menší bezpilotní letadla.

Stavění čím dále větších tanků je proto slepá ulička a mrhání peněz. Tank nepřežije více než dvě, nanejvýš tři bojová nasazení, když se střetnou ozbrojené síly na stejné úrovni.

To stejné můžeme říci o budoucích letounech, když se uváží síla protivzdušné obrany a její hustota. V minulých střetnutích už 10% ztráty letového personálu narušily bojeschopnost, při 20 % ztrátách nastala naprostá neschopnost bojového nasazení. Nač složité a nákladné F-35, když jejich úlohu mohou splnit bezpilotní prostředky.

Zdokonalování zbraňových systémů všichni vidí přes informační technologie a optoelektroniku. Mechanika začíná být podceňována. Tím se ale dosahuje předpokládaný synergický efekt jen zčásti.

Zářným příkladem zpackané mechaniky je bezobslužná zcela nepancéřovaná věž RCWS Pandur II 8×8 AČR. OT Pandur ve sražení s protivníkem na stejné úrovni nemá šanci přežít. 

Jak nahradit bojové ztráty bez rozvratu ekonomiky?

Další kritickou skutečností je, že technologická základna prakticky všech států nemá v současnosti takovou okamžitou výrobní kapacitu, aby mohla během krátké doby nahradit vzniklé bojové ztráty a zejména zabezpečit tok munice v potřebné výši.

Ze současných zkušeností lze odvodit, že nejpozději do dvou až třech týdnů budou dostupné zásoby munice všech druhů, dělostřelecké, raketové a letecké, vyčerpány s minimální možností je doplnit v potřebné míře.

To nejsou jen kapacity obranného průmyslu, ale i všeobecné technologické základny jako dodavatelů výchozích surovin, polotovarů a funkčních uzlů. Navíc zbraňové systémy jsou sestavou uzlů mezinárodní globalizované povahy, což komplikuje nejen servis a opravy, ale zejména komplikuje výrobu nových zbraňových kompletů k obnově bojeschopnosti (komu dříve a kolik).

Pouze armády USA a Ruska jsou prakticky ve vojenské technice, zejména ve zbraňových systémech, samostatné. Bez mezinárodně centralizovaného řízení výrobní základny s redukováním na jednotné unifikované typy zbraňových systémů nelze vést válečnou výrobu, ani logisticky zabezpečit vojska.

Obnova bojeschopnosti vojsk bude ekonomicky nákladná a ovlivní výrazně národní ekonomiky. To co se vyzbrojovalo řadu let až desetiletí, bude muset být obnoveno v řádu měsíců, má-li se plně obnovit bojeschopnost vojsk.

Zjednodušeně se dá počítat, že roční investiční výdaje na pořízení vojenské techniky činí cca 1 % HDP.  Za dobu 15 až 20 let, což je v průměru doba života daného typu vojenské techniky, pak na její obnovu do plně bojové kapacity armád by bylo třeba vynaložit do jednoho roku 15 až 20 % HDP.

To by mělo určitě negativní vliv na chod ekonomiky. Např. bylo dopočítáno, že náklady Německa v posledních dvou letech na vedení totální války činily 30 až 40 % HDP. 

Každá z minulých válek ukázala, že generálové se připravovali na minulou válku. V první světové to byl kulomet, v té druhé světové pak tanky a letectvo, co změnily průběh válek. Zdá se, že se spíše připravujeme opakovat druhou světovou, ale jen v „lepším“ technologickém balení.

Shrnutí

Osobně proti samotné a jako takové F-35 nemám nic. Mám námitky proti všem letadlům tohoto typu, jako Suchoj T-50, MiG-35 a podobné čínské J-20, indické či jiné deriváty. Platí pro ně to samé, co pro pozemní vojska - jakmile dojdou zásoby palubní munice, končí jejich bojové mise a smysluplná uplatnitelnost.

Při jejich hodnocení je třeba především brát do úvahy základní ekonomický činitel, kterým hodnotíme jakýkoliv projekt či záměr. Je to poměr „cena/výkon. I ve vojenství je to základní parametr, kterým se musí hodnotit přínos jakéhokoliv nově zaváděného systému.

V případě F-35 poměr „cena/výkon" je vyloženě pasivní, pokud budeme uvažovat v rámci války „klasickými zbraněmi", ve srovnání s možnostmi dronů jako Predator či Avenger a náklady na jejich pořízení, provoz a účinků v cíli a zejména nulové ztráty na životech.

Letectvo nezanedbatelně ovlivní bojovou činnost, ale pořád rozhodující je bojová síla pozemních vojsk.

Vývoj a předvádění letadel 5. generace je jen dokazování si, kdo „vyčurá výš". Jde jen o vyhazování peněz do bezedné díry vojenských rozpočtů. Kladné na jejich vývoji je jenom to, že přinášejí nové technologické a vědní poznatky.
 

Autor: Doc. Ing. Milan Vašíček, CSc, plukovník v záloze, který vyučoval na Vojenské akademii, resp. Univerzitě obrany v Brně.