NÁZOR: Islámský terorismus kryjeme politickou korektností

Politická korektnost

Obávám se, že místo toho, aby podobná tragédie vyburcovala evropskou společnost z letargie, bude opět utopená v předstírané politické korektnosti. Nikoliv přirozené slušné politické korektnosti, ale te, která slouží pouze a jen k upevnění mocenského postavení vládnoucích elit.

Již nyní vidíme objevovat se nic neříkající prázdná prohlášení o tom, že se nejedná o souboj mezí náboženstvím, ale mezi “svobodou a tyranií” a “civilizací a barbarstvím”. Jsou to prohlášení v nejlepším případě naivní, psané ve slabé emotivní chvilce, v horším případě jsou výsledkem předstírané morální nadřazenosti, či slouží k upevňování politické moci.

Bohužel politik si musí dát pozor na to, co, kde a komu říká. Reflektovat realitu ve svých prohlášeních se nemusí vyplatit, protože za zády číhají mocenští konkurenti, kteří podobná prohlášení mohou hned využít. Současná média jistě ráda otisknou obvinění některého politika z rasismu, nesnášenlivosti, xenofobie a tmářství.

Všechna čest těm politikům, kteří dokáží mluvit mimo předstíranou politickou korektnost.

Realita? Problém je Islám

Realita je taková, že za útok v Paříží může nekontrolovatelná migrace lidí vyznávající jiné hodnoty a životní postoje, než vyznává naše euroatlantická/křesťanská civilizace a kultura.

Je třeba jasně a bez politické korektnosti říct, že velká populace lidí vyznávající Islám znamená v Evropě velké bezpečnostní riziko a není žádoucí ji navyšovat. Ve Francii existují celé čtvrti arabských nebo afrických přistěhovalců s vlastními pravidly a způsobem života, které nadřazují nad pravidla a způsoby hostitelské země.

• NÁZOR: Problém Evropy - Islám

• NÁZOR: Emigrace v Evropě a její bezpečnostní rizika

• Nejsem Charlie - porozumět arabskému světu

Lidé v těchto čtvrtích žijí v cizí zemi, s cizí kulturou, jsou vyděděni, nemají šanci na sexuální partnerku, práci a budoucnost. Naprosto dokonalá půda k verbování mladých zmatených mužů, kteří pro "vyšší dobro" postřílí nevinné lidi z nenáviděné dekadentní západní kultury, která utlačuje jejich způsob života (zemi, kulturu, náboženství, proroky - dosaďte si podle libosti).

Navíc se nedá čekat zlepšení. Lidé mimo euroatlantický civilizační okruh se v Evropě neasimilují ani za stovky let. I za stovky let budou kolem Paříže arabské, afghánské, syrské nebo pákistánské čtvrtě se svými vlastními pravidly.

Ve skutečnosti jsme to my v České republice, kteří máme západní Evropě radit s trvalou imigrací a sžívání se s jinými národy. Můžeme Francii, Německu nebo Velké Británii (ale ti to samí ví, jak se sžívají se Skoty nebo Velšany) vysvětlit, jak se u nás za staletí asimilovali sudetští Němci nebo Romové, případně Maďaři na jižním Slovensku.

Vítejte v NAŠEM domově

Abych ujasnil svůj postoj. Nejsem proti imigraci obecně, vítám lidi, kteří s pokorou přijdou do cizí země a s pokorou přijmou její tradice, zvyky a kulturu. Můžeme se podívat kolem sebe a uvidíme takových lidí spoustu. Zářným příkladem jsou například Ukrajinci, Vietnamci, či křesťané ze Sýrie.

Ano, i mezi nimi se nalézají lidé, kteří vstřícnost dané hostící země zneužívají. Ale to je problém nemorálnosti a antisociálnosti jednotlivců, nikoliv kulturním a společenským rysem Ukrajinců, Vietnamců a křesťanů ze Sýrie nebo koptů z Egypta.

Evropa si musí navždy dát pozor, aby “neztratila duši” a nedopustila se hrůz, které proběhly v první polovině 20. století.

Avšak problém imigrace není o tom, že si myslíme, že jsme "lepší nebo horší" než ti příchozí, ale že jsme jiní, máme jiné životní hodnoty a postoje. Za svůj názor se nesmíme stydět a měnit ho. Proč taky? Evropa je náš domov s našimi pravidly a zákony.

Je třeba hostům, kteří příjdou k nám domů jasně říct, že v našem domově jsou a budou hosty, kteří se budou chovat podle toho, jak my chceme. Nikoliv, aby nám diktovali, jak my se máme chovat ve vlastním domově.

Obávám se však, že výše uvedené platí pro země jako Česká republika, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko. Země jako Francie, Velká Británie a (doufejme, že ne) Německo již se vydaly na cestu, na které se Islám stal součástí jejich národní identity. Jsou to země, které si i s uprchlíky k sobě domu vzaly všechny problémy Středního východu a islámského světa.

Jiný úhel pohledu

Komentář Petra Švaňy, bezpečnostního manažéra Armády ČR: 

V reakci na události v Paříži mě napadá, jak dlouho ještě bude evropská politická reprezentace ignorovat bezpečnostní rizika vyplývající z nekontrolovatelného proudu uprchlíků, který dnes zažíváme.

Ano, asi nelze spojovat včerejší události přímo se současnou migrační krizí, ale pokud nebudeme schopni a ochotni zajistit, že skrze neztotožněné uprchlíky nedojde ke zvýšení pohybu kriminálních živlů po Evropě, tak bude nebezpečí vzniku takových událostí eskalovat.

Na tom, co říkám nehledejte nic xenofobního ani rasistického či antiislámského. Jde v podstatě jen o statistické vyjádření rizika, že v obrovských počtech utečenců, kteří přicházejí do evropského prostoru, musí být logicky jisté procento zločinců a tedy i možných skrytých teroristů.

I kdyby to jen jedno jediné procento z celkového počtu asi milionu uprchlíků, tak to znamená 10 000 potencionálních atentátníků. Deset tisíc, je to málo nebo moc? Co dokáže takový počet lidí v následujících měsících či letech způsobit na našem území?

Samozřejmě nemusí k tomu dojít. Riziko nekontrolovatelné migrace však nesmí podcenit žádný odpovědný politik a už vůbec ne bezpečnostní složky evropských států a EU jako celku.  Zatím, ale jakoby tato upozornění nenacházela sluchu.

Je opravdu tragické, že jen události typu té, kterou teď naplno zažíváme, obvykle otevírají zaslepeným oči. Obávám se ale, že po odeznění nejtragičtějších okamžiků opět upadneme do letargie a nic zásadního se nezmění.

Myslím, že po včerejšku bude zásadní změnou jen to, že se naplní tragičnost dalšího pátku 13.

Komentář Mgr. Hany Zelené, novinářky a redaktorky Armádních novin:

Zatímco byly lednové útoky na redakci Charlie Hebdo vysvětlovány (a někdy i ospravedlňovány...) pomstou za satirické články, trojice nočních útoků nabyla dalších rozměrů, a to nejen co do počtů obětí. Cíle byly voleny s účelem zasáhnout co nejvíce civilních obětí a ačkoli ještě nejsou známy podrobnosti, první informace naznačují barbarské vyvraždění rukojmích.

Spouštěčem nebyl konkrétní čin, nejedná se o akt odvety, ale o prokazatelně zastrašují výhrůžný akt ze strany Islámského státu, který se k útokům přihlásil. Jiří Brančík, primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno, pro ČT 24 řekl, že motivem takových útoků je jednoznačně víra a pocit, že mají útočníci na svoje činy morální právo.

Vznik a nábor do řad bojovníků Islámského státu je někdy zdůvodňován frustracemi mladých lidí žijících na ekonomické a sociální periferii společnosti. Tyto argumenty ale stále častěji padají ztotožněním islamistů, kteří do ISIS přicházejí z bohatých muslimských vrstev. To dává za pravdu Brančíkovu názoru, že za postojem útočníků je nikoli deprivace či sociální útlak, ale muslimská víra.

Připomeňme, že slovo islám znamená v překladu "podrobení se", muslim je "ten, který se podrobuje bohu". Na rozdíl od křesťanství se ale jedná o podrobení bezpodmínečné, bez kladení zpochybňujích otázek.... Neexistuje ani časová paralela s vývojem těchto dvou náboženství: Islám se ze své podstaty ani vyvíjet nesmí, jakákoli úprava Mohamedových výroků je zapovězena.

Stagnace názorového posunu muslimských věřících v kontrastu s celosvětovým vývojem, násobeným postupným vyčerpáváním zdrojů v oblasti Blízkého vývoje Afriky a současně neúspěch při začleńování muslimských menšín v západní splečnosti musel vést ke střetu. Jejich úsilí prosadit i násilím jedinou možnou formu životního stylu, který islamista zná, je schopen akceptovat, je pochopitelná. Ale ne přijatelná. Cenou jsou bez přehánění nejen hodnoty, ale jak ukázaly i poslední hodiny, i životy příslušníků západní společnosti.

Její členové jsou aktuálně ochromeni strachem a jejich reakce je přirozená a pochopitelná. Následující dny ji bude nutné zpracovat. Výsledkem bude rekapitulace hodnot, zvážení, které a do jaké míry obhajovat. Úskalím, ale současně prioritou západní společnosti je, že hodnoty demokracie a lidských práv vůbec, neodvíjí toliko od výkladu jediného Boha coby nejvyšší autority. A to přesto, že je Desatero v trestních a občanských právních normách zakotveno. 

Skutečnost, že se naše společnost dokázala vyvíjet, převzít po pádu Říma do svých právních norem světské zásady římského práva a učinila je nezávislé na náboženství, které se stalo toliko nadřazenou morální hodnotou, je její nadějí. Nadějí ve smyslu svobodné společnosti, osobnosti, která dokáže být zodpovědná za své činy. Fanatický islamista, který důsledky svých činů přesouvá na jediného Boha, nikdy svobody nedosáhne.