Budoucnost Aktivní zálohy (nejen) u 43. vpr

Ačkoliv myšlenka zřízení aktivní zálohy pochází již od armádního generála Jiřího Šedivého, který v roce 1999, jako tehdejší Náčelník Generálního štábu, povolal záložníky na první dobrovolné cvičení, role AZ v AČR stále připomíná osud nemilovaného sirotka, který čeká na lepší časy. Musí tomu tak být? Je tomu tak i v jiných armádách? Co je třeba udělat pro to, aby se situace zlepšila?

Krajské pěší roty vs. přičleněné bojové roty

Aktivní záloha Armády České republiky má v současné době stanovené tabulkové počty 2359 vojáků, přičemž celková naplněnost čítá necelých 51%. AZ se skládají ze dvou druhů jednotek – pěších rot při Krajských vojenských velitelstvích a jednotek přičleněných přímo k útvarům AČR.

Jsou to zejména středisko záloh speciálních sil 601. skupiny speciálních sil, tanková rota AZ u 73. tankového praporu, mechanizované čety AZ u 41. mechanizovaného a 72. mechanizovaného praporu, záchranná četa AZ u 151. ženijního praporu a jednotka AZ Vojenské policie.

Již v tomto základním rozdělení se odráží vnitřní dichotomie jednotek AZ. Zatímco pěší roty jsou svou věkovou skladbou složeny spíše ze starších vojáků s vazbou na konkrétní region (ať již emocionální nebo prostě logistickou), jednotky u bojových praporů jsou tvořeny pestřejší směsicí vojáků zpravidla z celé republiky.

Není rovněž náhodou, že zatímco krajské pěší roty AZ se potýkají s řádově poloviční nenaplněností, řada jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům musí zájemce odmítat. Při náboru a použití obou typů jednotek AZ je třeba tyto skutečnosti respektovat jako dané.

Lze důvodně očekávat, že budoucí 4. výsadková rota (AZ), 43. výsadkového praporu bude spadat do demografického modelu jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům.

Modely AZ v zahraničí – Spojené království

Ačkoliv 43. výsadkový prapor doposud nikdy svou jednotku aktivní zálohy neměl, takže by se dalo říci, že se zálohami nemá žádné zkušenosti, nebyla by to pravda. Až do roku 2010, kdy finanční krize učinila této spolupráci přítrž, 43. výsadkový prapor pravidelně cvičil s britskými výsadkáři 4 Para (TA).

Při pravidelných cvičeních mé tehdejší roty s nimi mi vždy vyrazilo dech, že tito aktivní záložníci ze 4. výsadkového praporu, Výsadkového pluku si ve většině oblastí nezadali s profesionálními výsadkáři z Chrudimi. Jejich dovednosti v taktické a střelecké přípravě byly excelentní a nebýt toho, že se občas pochlubili, čím se živí v civilu a jejich vyššímu věkovému průměru oproti naší rotě, nikomu by ani nepřišlo na mysl, že se nejedná o profesionální vojáky.

Je možné srovnatelného standardu dosáhnout i v podmínkách 43. výsadkového praporu, potažmo České republiky? Domnívám se, že ano. I když bude jistě ještě dlouho trvat, než se například uznání AZ byť jen přiblíží společenské prestiži Territorial Army ve Spojeném království, kde by se zaměstnavatel, házející svému zaměstnanci klacky pod nohy za jeho službu v AZ, vystavil nepředstavitelnému společenskému odsudku.

Anebo kdy se standard ve výzbroji, výstroji a dalších oblastech vojáků AZ srovná s profesionálními vojáky a přestanou s nimi soupeřit o konečnou množinu zdrojů útvaru municí počínaje a zbraněmi konče.

Netřeba zapomínat ani na aspekt, který se v našich končinách tolik neakcentuje. S jednotkami AZ ve Spojeném království se zcela samozřejmě počítá i pro expediční operace za hranicemi země. Přestože jen velmi malé procento z příslušníků záložních jednotek britské armády je takto skutečně použito, Damoklův meč nasazení například v Afghánistánu bok po boku svých kolegů z ostatních pravidelných výsadkových praporů evidentně dělá divy.

4. výsadková rota (AZ), 43. výsadkového praporu

I když jsme o zřízení jednotky AZ u 43. vpr v ideové rovině uvažovali poměrně dlouhou dobu, nebýt komplexních legislativních a organizačních změn v podmínkách fungování AZ, které byly rozhodnuty na konci tohoto roku velením AČR, v rovině úvah bychom i skončili. Od počátku nám bylo jasné, že nechceme beze zbytku převzít současný model jednotek AZ přičleněných k bojovým praporům.

Prvním důvodem byla samotná velikost a struktura těchto jednotek. Standardní velikost těchto jednotek AZ – četa, byla nedostatečná pro generování bojového potenciálu několika úkolových uskupení výsadkových čet – nejběžněji používané taktické jednotky výsadkářů ve většině druhů operací.

Jen jednotka o velikosti výsadkové roty, se srovnatelným množstvím práce ze stupně prapor jako s výsadkovou četou, je schopna působit ve své dvojjediné roli – individuálních náhrad za chybějící výsadkáře při bojovém nasazení, například podle článku 5 Severoatlantické smlouvy, ale rovněž samostatného působení ve prospěch praporu například na vedlejším taktickém směru.

Druhým důvodem bylo nevyhnutelné přenesení principu výběrovosti 43. výsadkového praporu známého nejen z výběrových řízení k profesionální části praporu. Pokud má být 4. výsadková rota (AZ) hodna svého jména, existují kritéria na uchazeče, která jsou nepřekročitelná.

Pro provádění výsadkového výcviku musí výsadkář trvale splňovat tři hlavní kritéria:
+ hmotnost 60 – 90 kg (byť v souvislosti se zavedením padáku OVP-12 SL zřejmě dojde k rozvolnění tohoto kritéria);
+ platné lékařské vyšetření „A, schopen jako výsadkář“;
+ hodnocení z výročního tělesného přezkoušení ne hůře než známkou „2“.

Pro představu, výsadkář ve věku 36 let, tedy ve IV. věkové kategorii, musí pro dosažení tohoto hodnocení zaběhnout 2600 m za 12 minut, udělat 8 přítahů na hrazdě, 40 leh/sedů za minutu a 24 kliků za 30 vteřin. Kompletní normy viz Wikistránka 43. výsadkového praporu.

O čem naopak uvažovat lze, je rozvolnění podmínek výběrového řízení, ani ne tak, co se kritérií týče (kategorie B, ze kterého výběrové řízení ke 4. vr (AZ) vychází – určená pro zabezpečovací část praporu, sice obsahuje stejné disciplíny jako pro uchazeče na bojovou část Praporu, avšak s nižšími nároky), ale spíše z hlediska vstřícnosti k uchazečům, co se nárokům na jejich volný čas týče.

Uchazeči o službu u 4. výsadkové roty (AZ) se budou totiž rekrutovat ze třech skupin:
 + současní příslušníci AZ zejména z jednotek přičleněných k bojovým praporům;
 + bývalí příslušníci 43. vpr;
 + noví uchazeči o službu u AZ jako takovou, zejména studenti.

Především první skupina bude pro první etapu fungování 4. vr (AZ) nezbytně klíčová. Podmínky náboru i samotné služby musí tuto skutečnost reflektovat.

Samotný výcvik 4. výsadkové roty (AZ) musí vycházet z doktrinálních úkolů a taktických postupů 43. vpr. Zároveň však logicky nemůže obsahovat všechny jeho doktrinální úkoly. Jednotku je tedy třeba směřovat do jasně vymezené výseče úkolů výsadkářů, jako jsou úkoly bojového patrolování (operace vyhledej a znič, léčky, přepady) a aeromobilních i padákových výsadkových operací na ovládnutí (letišť, kritické infrastruktury, klíčového terénu…)

To vše bude vyžadovat maximálně proaktivní přístup záložníků 4. vr (AZ) k jejich vlastní vycvičenosti. Vzhledem k pouhým třem výcvikovým týdnům za rok bude nutné část výcviku odkázat do samostudia, ať již část teorie nezbytné pro zvládnutí praxe anebo například drtivou část tělesné přípravy jako takové.

V obou ilustrativních případech bude nezbytná metodická role instruktorů 43. vpr, ale role využití volného času ve prospěch jednotky bude nepostradatelná. Být výsadkářem 4. vr (AZ) bude nutně klást požadavky na životní styl.

Nezbytné podmínky fungování 4. vr a jednotek AZ v AČR

Změny, nezbytné pro plnohodnotné fungování jednotek Aktivních záloh, lze rozdělit do dvou hlavních skupin – 1) materiálně-technické a 2) institucionální.

Mezi nejdůležitější materiálně-technické změny ve fungování AZ patří opatření, která již byla rozhodnuta velením AČR. Nově budou jednotky AZ vybaveny svými organickými přidělenými zbraněmi. To je důležité nejen z hlediska perspektivy samotného operačního nasazení, které je bez vlastních přidělených zbraní z principu vyloučeno, ale zejména z důvodu snížení pociťovaného soupeření o zdroje s profesionálními vojáky mateřského útvaru.

U jednotek AZ se i nadále nepočítá s přidělením organické techniky, což však z úzkého pohledu 43. vpr není sebemenším handicapem z důvodu převažujícího zamýšleného způsobu zasazení.

Důležitější změnou je však docenění přínosu AZ ze strany profesionální AČR. Jednotky AZ byly doposud na samém okraji zájmu a drastické omezení rozpočtu AČR v posledních letech situaci jen akcentovalo. Plnohodnotné fungování jednotek AZ je možné jen za podmínky změny přístupu velitelů útvarů, pod které jednotky AZ spadají.

Změna paradigmatu z „přičleněné jednotky AZ k mému útvaru“ na „jedné z našich rot, která je jednotkou AZ“. Tuto změnu myšlení nelze nařídit, ale je naprosto nezbytná nejen pro zlepšení fungování jednotek AZ, ale i jejich vnímání profesionálními vojáky.

Přínosy aktivní zálohy pro Armádu České republiky

Proč vlastně aktivní zálohu máme? Samozřejmou odpovědí bývá, že: „jsou zálohou Armády České republiky pro případ mobilizace“.

Je to ale skutečně jediný důvod existence AZ? Domnívám se, že na příkladu britského modelu fungování Territorial Army lze snadno ilustrovat některé z benefitů existence záložních jednotek:

1) Mobilizační rozvinování ozbrojených sil

Jedním z důvodů současného neutěšeného stavu Aktivních záloh je nepříliš akcentovaný fakt, že jednotky AZ existují především pro nepříliš pravděpodobnou, ale o to kritičtější potřebu nějaké formy mobilizačního rozvinování ozbrojených sil.

Jelikož Česká republika nemá dobře promyšlenou, artikulovanou a populací všeobecně sdílenou mobilizační strategii, nemá koncept AZ jasný pevný bod, o který by se mohl opřít. Spor, zda je současný či navrhovaný koncept AZ ten správný, lze tedy rozhodnout pouze intuitivně.

Oproti tomu Territorial Army existuje ve Spojeném království zjednodušeně ze dvou explicitních důvodů: mobilizační rozvinování a poskytování úzkých expertních kapacit pro expediční operace.

Dělicí linie mezi profesionální částí Britské armády a TA neleží v míře schopností, ale a) jak často jsou tyto schopnosti aktivovány a b) reakční čas pro jejich použití. Zatímco u profesionálních jednotek se očekává časté reálné použití té či oné schopnosti, a to s reakčním časem v řádu hodin, u TA se očekává občasné použití s reakčním časem v řádu jednotek týdnů. Nevypovídá to však nic o konečné kvalitě splnění úkolu.

Jako příklad mohu uvést autora knihy Losing Small Wars, Franka Ledwidge. Autor mnoha vynikajících knih o vojenství je totiž zároveň záložní zpravodajský důstojník Královského námořnictva, který byl v této roli opakovaně operačně nasazen v Iráku i Afghánistánu.

2) Využití schopností záložníků z jejich civilního povolání

Když dokázala TA přilákat ke službě zmiňovaného Franka Ledwidge či Lewise Collinse, představitele nezapomenutelné role ze seriálu Profesionálové, dokázala by aktivní záloha to samé? Obávám se, že opakování podobného příběhu brání zejména strach většinové AČR z vysoce kvalifikovaných profesionálů z civilního sektoru.

Ačkoliv i v profesionálních jednotkách Armády České republiky nevyhnutelně dochází k využití pracovních zkušeností z předchozího civilního života, u jednotek AZ lze této skutečnosti využít programově.

Ať již jako dovednostního bonusu k vykonávané činnosti (aktivní webový designer na funkci kulometníka může pomoci s vytvořením internetových stránek praporu…), tak vytvářením jednotek, které budou na této skutečnosti přímo vědomě postaveny.

Vytvoření jednotek AZ složených ze zdravotnického personálu, právníků, antropologů či arabistů se přímo nabízí. Byť podobný přístup přesahuje současný horizont událostí, AČR by se mu do budoucna neměla bránit.

3) Sepětí ozbrojených složek s většinovou populací

Ačkoliv od profesionalizace Armády České republiky uplynulo jen deset let, již dnes naplno pociťujeme jeden z negativních průvodních jevů tohoto kroku – uzavření AČR do sebe jako profesionální organizace bez vhledu většinové společnosti do jejího fungování.

Na rozdíl od doby nedávno minulé nejen, že drtivá část občanské společnosti nemá osobní zkušenost se službou v ozbrojených složkách – byť po omezenou dobu, ale většina z civilistů ani nikdy neviděla vojáka při jeho práci – výcviku.

Na rozdíl například od doby První republiky, kdy drtivá část cvičení probíhala v civilním prostoru (i proto se konaly „manévry“ tradičně na začátku podzimu – po období sklizně) se dnes cvičení všech typů programově konají v uzavřených vojenských újezdech. Žádné množství akcí na veřejnosti a podobných projektů nemá šanci tento fakt zásadně změnit.

Program POKOS, branné výchovy na školách je jistě krokem správným směrem, ale je to krok zároveň velmi osamocený. Dokud Česká republika nenajde odvahu vytvořit (respektive obnovit) obdobu britské mládežnické organizace Army Cadet Force, nelze očekávat, že brannost bude v popředí zájmu široké veřejnosti.

Rozšíření Aktivních záloh je krokem, který může pomoci tento stav změnit. Pět tisíc příslušníků aktivní zálohy, z drtivé části srdcařů s pozitivním vztahem k ozbrojeným složkám se sítí přátel, kamarádů a širší rodiny není zanedbatelnou složkou v ovlivňování většinové společnosti ve vztahu k jejím ozbrojeným složkám. Je třeba mít na paměti faktor netypické demografické skladby AZ.

Zatímco u profesionálních útvarů by doktor práv na systematizovaném místě kulometníka působil jako přírodní úkaz, u jednotky AZ se nad tím nikdo nepozastaví.

Proces vytváření nových jednotek Aktivních záloh, spolu se změnou celého konceptu AZ, je teprve na počátku, 4. výsadkovou rotu (AZ) nevyjímaje. Celý systém je stále v pohybu, potřebné koncepční materiály budou schváleny až v první polovině roku 2016. Jestli někdy byla možnost modifikovat k lepšímu podmínky fungování jednotek AZ, je to teď. Proto zde uvítám zpětnou vazbu nejen od již sloužících příslušníků AZ, ale od každého, kdo se o tuto problematiku zajímá.