Bahrajn kupuje stíhačky F-16 a zachraňuje americká pracovní místa

Smlouvu na konci listopadu podepsal v bahrajnské Manamě americký viceprezident Mike Pence a bahrajnský korunní princ a velitel bahrajnských ozbrojených sil Salman bin Hamad Al Chalífa. Cena za 16 stíhaček (původně se mluvilo o 19 strojích) a příslušného provozního vybavení (zřejmě včetně zbraní) dosáhla 2,3 miliardy dolarů.

Bahrajn se také s Washingtonem dohodl na modernizaci 20 stíhaček F-16 Block 40 svého letectva na verzi F-16V Viper za jednu miliardu dolarů.

„Jsme rádi, že se Bahrajnské království a americká vláda dohodly na prodeji letadel F-16 Block 70 pro letecké síly královského Bahrajnu,“ řekl Rick Groesch, viceprezident pro rozvoj mezinárodního obchodu v Lockheed Martin.

Modernizace F-16V Viper, poprvé představená v roce 2012, je nabízena současným uživatelům letadel F-16A/B/C/D a F-16 Block 50/52. Naproti tomu F-16 Block 70 jsou nejnovější a nejmodernější nově vyrobené letouny.

Středobodem obou verzi jsou zcela nové radiolokátory – F-16 Block 70 a F-16V mají radiolokátor APG-83 s elektronickým snímáním AESA (Active Electronically Scanned Array). APG-83 je radar se škálovatelným agilním svazkem SABR (Scalable Agile Beam Radar) a vychází z APG-81 stíhačky F-35 Lightning II. Podle tiskových materiálů Northrop Grumman APG-81 a APG-83 mají z 95 % stejnou konstrukci.

Radilokátor APG-83 dokáže působit najednou v módu vzduch-vzduch/vzduch-země a umí sledovat až 20 vzdušných cílů. Úhel snímání je ± 60°. APG-83 je schopen provádět detailní mapování terénu (vyhledávat cíle na zemi) na vzdálenost 20 km až 300 km od letounu.

APG-83 na tuto vzdálenost odhalí statické i pohyblivé cíle – systémy letoun umí měnící se polohu pohyblivých cílů zanášet do digitální mapy, pomocí datalinku předávat jiným letounům nebo vyššímu stupni velení. Díky nové generací zbraní, jako je GBU-53/B Small Diameter Bomb II (SDB II), umí F-16 ničit bodové pohyblivé cíle.

Klíčové informace (digitální mapa, mapování terénu) u F-16 Block 70 a F-16V se zobrazují na novém velkém centrálním displeji (6×8”) s velkým rozlišením. Na středovém displeji se zobrazují například i data ze střeleckých a zaměřovacích kontejnerů.

Klíčové systémy F-16 Block 70; větší foto / Lockheed Martin

Malý ropný stát Bahrajn s pouze 1,4 miliony obyvatel tak bude mít 36 stíhaček (tři letky) F-16V a F-16 Block 70. Nové "Block 70" nahradí v bahrajnském letectvu stíhačky F-5E/F.

Bahrajnská objednávka je klíčová pro udržení výrobní linky F-16, která je v současné době přesouvána z texaského Fort Worth do leteckého závodu v městě Greenville v Jižní Karolíně. Tam vznikne díky přesunu výroby 250 nových pracovních míst. Ve Fort Worth se tak uvolní místo pro výrobu F-35 Lightning II – po plném rozběhnutí výroby má továrna vyrábět 160 F-35 ročně. První F-16 opustí výrobní linku v Jižní Karlíně na konci roku 2019.

V americkém letectvu slouží 2231 stíhaček F-16, úplně poslední nové F-16 americké letectvo získalo v roce 2005. Od té doby běží výroba pro zahraniční uživatele, u kterých léta více než 2500 F-16.

Nová objednávka F-16 umožní udržet výrobní linku ve městě Greenville o dalších tři až pět let. Samozřejmě výrobní kapacity oproti texaské továrně budou mnohem menší – Fort Worth dokázala vyrábět až jednu F-16 denně. „Je to prospěšná situace; Bahrajn potřebuje F-16 a F-16 potřebuje Bahrajn,“ uvedl Groesch.

F-16 amerického letectva. Některé F-16 jsou vybaveny střeleckým a průzkumným kontejnerem Sniper.

Podle Groescha navíc existuje příležitost prodat více než 200 F-16 v Evropě, Středomoří, jihovýchodní Asii a Jižní Americe. Velká šance existuje v Polsku, které poptává několik desítek nových víceúčelových stíhaček.

Až o několik stovek stíhaček F-16 Block 70 projevuje zájem Indie. V tomto případě se uvažuje o postupném přenesení výroby F-16 do Indie, která následně (asi již po uzavření výroby v Greenville) bude dodávat F-16 nejen pro vlastní letectvo, ale i pro případné další zahraniční uživatele.

Zajímavé je, že F-16 na Středním východě soutěží především s mnohem těžší a výkonnější evropskou stíhačkou Eurofighter Typhoon. Evropský letoun byl také favoritem v Bahrajnu. Eurofighter Typhoon již objednalo letectvo Saúdské Arábie, Ománu, Kuvajtu a naposledy Kataru. Na základě současných objednávek bude výrobní linka Eurofighteru fungovat až do roku 2024.

V posledních letech země Perského zálivu mohutně modernizovaly svá stíhací letectva. Například Katar objednal hned tři typy stíhacích letadel –  Eurofighter Typhoon, Boeing F-15QA a Dassault Rafale. Jedná se o letouny tří klíčových politických spojenců Kataru – Velké Británie, Spojených států a Francie.

Zdroj: Defense News