Spojenci Rusko a Írán v systémové válce proti Západu

Rusko má v regionu své dlouhodobé zájmy; od září 2015 intervenuje v Sýrii a přítomnost využívá jako platformu pro projekci moci do východního Středomoří, ale i šířeji na Blízkém východě. To zůstává důležitým ruským zájmem, který je však primárně zájmem ruského režimu na působení bolehavu Západu a nerealistickém trváním na vlastním velmocenském statusu.

Rusko však má v regionu řadu důležitých ekonomických zájmů, přičemž ten nejviditelnější byl dlouhodobě prodej zbraní. Nicméně s prudkým propadem ruských prodejů v tomto sektoru [1] nyní hovoříme především o výstavbě jaderných elektráren v Egyptě a v Turecku, exportu obilovin a koordinaci cen ropy se státy Perského zálivu v rámci formátu OPEC+. Vzhledem k tvrdému decouplingu Západu od Ruska v souvislosti s invazí na Ukrajinu se tyto ekonomické zájmy staly ještě důležitějšími a dostaly do jisté míry i politickou dimenzi. A tím se dostáváme k tématu rusko-íránských vztahů.

Rusko nyní primárně formuluje svůj přístup k regionu prizmatem konfrontace se Západem kvůli Ukrajině, neboť tento konflikt se v očích jeho vedení stal ústředním organizačním principem státu. Před rokem 2022 byla Moskva ochotna spolupracovat se západními státy v oblasti humanitární pomoci v Sýrii nebo íránského programu. Tato spolupráce je však klinicky mrtvá. Logika konfrontace se Západem diktuje ruský přístup k regionu a Kreml se otevřeně přiklání ke všem protizápadním silám v regionu od Hútiů a Hamásu až po Tálibán.

Rusko se v regionu stále snaží balancovat, jak je pro jeho přístup k regionu charakteristické již dlouhou dobu, protože mu z pragmatických (zejména ekonomických) důvodů záleží na vztazích s arabskými státy Perského zálivu, zejména se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Rusko ale už bylo ochotno obětovat své vztahy s Izraelem – od 7. října demonstrovalo poměrně ostré propalestinské postoje v souvislosti s válkou v Gaze. Tento příklon se nyní také projevuje v rostoucí úrovni vztahů s Íránem, zejména v oblasti vojenské spolupráce. Tyto vztahy jdou daleko za hranice íránských dodávek bezpilotních letounů a dělostřelectva, které Rusko používá proti Ukrajině.

Před válkou Rusko do Íránu dodávalo prostředky protivzdušné obrany a Írán projevoval velký zájem o ruské Su-35. Obě země podporovaly Asadův režim v Sýrii a Rusko bylo potenciálním dodavatelem mnoha zbraňových systémů do Íránu. Nyní je to však Rusko, kdo potřebuje rychle nakupovat zbraně. Ty získává zejména od Severní Koreje, ale počítat může také s čínskou podporou, zejména u komponent, materiálu a zboží dvojího užití.[2] Írán je zde však také nesmírně nápomocen.