Írán drtí vnitřní problémy. Fanatický režim ale Íránce drží pevně pod krkem

Hrozba zevnitř i zvenčí

Íránské proxy milice nejsou jedinou hrozbou v regionu. Začátkem roku, v rozmezí dvou dnů Íránské revoluční gardy (IRGC) vypustily rakety a bezpilotní letouny na cíle ve třech sousedních zemích: v Iráku, Sýrii a Pákistánu. Podle Teheránu údery mířily na pachatele a podporovatele teroristických útoků, které dříve otřásly Íránem. První z těchto útoků se odehrál 15. prosince loňského roku, kdy skupina ozbrojených útočníků přepadla policejní stanici ve městě Rask v nestabilní provincii Sístán a Balúčistán u hranic s Pákistánem. K útoku, při němž zahynulo 12 íránských policistů, se přihlásila extremistická sunnitská skupina Džajš al-Adl, která už v minulosti provedla několik útoků proti íránským bezpečnostním složkám.

Druhý útok byl ještě ničivější. Počátkem ledna, v den výročí amerického atentátu na velitele IRGC Kásema Sulejmáního[1], zažil Írán nejhorší teroristický útok ve své novodobé historii. Dva sebevražední atentátníci se odpálili poblíž Sulejmáního mauzolea v jeho rodném městě Kermán, přičemž zabili více než 90 lidí a stovky dalších zranili. K útoku se přihlásil Islámský stát (IS). Podle něj byl útok součástí jeho nové globální kampaně, která má pomocí teroru a zabíjení čelit „projektům“ Íránu v regionu. Tyto teroristické útoky podkopaly vnímání Íránu jako silného a stabilního státu a odhalily jeho zranitelnost jak na domácí půdě, tak zvenku.

Íránská odvetná opatření pak dál zvýšila napětí v regionu a Teherán byl nucen výrazně sundat nohu z plynu. Ale předtím vypálil 24 raket ze tří různých oblastí v rámci svých hranic, aby zasáhl cíle v Sýrii a Iráku. Útok na Irbíl v iráckém Kurdistánu byl zdůvodněn jako reakce na sebevražedný atentát v Kermánu, ze kterého Írán obvinil Izrael (útok měl zasáhnout „tajnou úřadovnu Mossadu”), přestože se k útoku na Sulejmáního hrob veřejně přihlásil IS, který zároveň pohrozil dalšími podobnými útoky. Íránci v této věci téměř jistě nevěří své vlastní rétorice. Přibližně ve stejné době, kdy zaútočili na Kurdistán, odpálili rakety i na cíle spojené s IS v Sýrii. Tento útok představoval skutečnou odvetu za Kermán, ale měl také vyslat signál Izraeli. Jednou z raket použitých při úderech byla totiž střela Kheibar Shekan s doletem 1450 kilometrů. Ta nikdy předtím nebyla použita.

Střela v názvu odkazuje na židovskou pevnost dobytou prorokem Mohamedem a její jméno znamená „ničitel”, přičemž je obecně považována za střelu určenou k zasažení Izraele. Její použití při úderu na cíle napojené na IS v syrské provincii Idlib (nacházející se ve stejné vzdálenosti od místa odpálení jako Izrael) lze považovat za vojskovou zkoušku, jejímž cílem bylo spíše ukázat Izraeli a Spojeným státům přesnost, sílu a dosah této zbraně, než vykonat reálnou odvetu proti případným skutečným buňkám IS v oblasti.[2] Irácký ministr zahraničí Fuad Mohammed Husajn pak lakonicky poznamenal[3], že Íránci potřebovali na někoho zaútočit, ale jelikož nemohou riskovat přímý útok na Izrael nebo Spojené státy, tak bombardovali kurdské vůdce v Iráku.