Chomsky: Duchovní otec intelektuálního kolapsu západní levice stále žije

Některá média už stihla otisknout Chomského nekrology, ale v době psaní tohoto článku se zdá, že Noam Chomsky nezemřel. Nekrolog jeho myšlenek v oblasti zahraniční politiky je však rozhodně na místě.

Kritika Vietnamu – dosud v pořádku

Chomského kariéra jako “teoretika mezinárodních vztahů” (povoláním je profesor lingvistiky) a protiamerického aktivisty začala kolem roku 1962, kdy čerstvě po jmenování profesorem organizoval protesty proti zapojení USA do války ve Vietnamu. Ze zpětného pohledu byla kritika Vietnamské války z obecného hlediska oprávněná, nicméně Chomsky při ní vycházel z imaginární představy amerického imperialismu a nepřihlížel k zájmu obyvatel jižního Vietnamu, za které se cítil oprávněn mluvit. Vietnamská válka pokřivila Chomského představu o světě, ale díky jeho psaní a aktivismu si na ní byl schopen vybudovat základy svojí budoucí pozice kulturní ikony v rámci tzv. nové levice.[1]

Pokud by ctěného čtenáře zajímala smysluplná kritika Vietnamské války od insiderů, nikoliv od reality odtržených obyvatel akademické slonovinové věže, na prvním místě lze doporučit knihu novináře Davida Halberstama The Best and the Brightest, nebo knihu bývalého Trumpova Poradce pro národní bezpečnost generála H. R. McMastera Dereliction of Duty. Ani jedna bohužel nevyšla česky, ale obě sledují linky série špatných rozhodnutí, která Ameriku zavedla do nesmírně krvavé války a v druhém případě jí efektivně prohrála.

Nejlakoničtější a nejpřístupnější kritiku pak nabízí dokument Mlha války, kde se ministr obrany z doby Vietnamu Robert McNamara na konci života vyznává z výčitek za zbytečnou válku, která byla na americké straně vedena chybně na základě teorie domina a z neodůvodněné obavy o imperiální kontrolu ze strany Sovětského svazu, zatímco Vietnamci tuto motivaci nechápali a považovali ji za koloniální agresi po vzoru Francouzů, které se jim ze země podařilo vyhnat. Toto vzájemné nedorozumění (zhmotněné ve filmu vzájemným setkáním bývalých protivníků z řad policymakerů mnoho let po válce) zabilo podle středních odhadů dva miliony lidí a Chomského kritiku bychom měli z tohoto titulu brát jako morálně zcela oprávněnou, i když fakticky pomýlenou.