Fúze Trump-Regan: Američtí Republikáni stále věří v „mír prostřednictvím síly“

Začněme republikánskou volební platformou, která velmi dobře odráží priority Trumpa, jak je formuloval ve svém projevu na nominačním sjezdu. Začíná oslavou vítězství nad nacismem a komunismem ve 20. století, ale obsahuje také důraznou snahu zastavit nelegální imigraci; závazek k obnově vojenské síly a průmyslově-výrobních kapacit; slib posílit americké aliance, zejména (ale ne výhradně) v Indopacifiku; podporu Izraele; a ochranu americké infrastruktury před „zhoubnými vlivy zemí, které stojí proti nám po celém světě“. V zásadě je to zcela standardní programový dokument opepřený jadrnějším jazykem, než bylo dříve zvykem; žádná proklamace izolacionistické revoluce se nekoná.[1],[2]

Americká zahraniční politika se vyznačuje kontinuitou

Jedno ze zásadních poznání o americké zahraniční politice, které v kampani každé čtyři roky verbálně vehementně odmítají jak demokraté, tak republikáni, je, že je v ní mnohem více kontinuity než příkrých předělů. Většinu financí v zahraniční politice totiž kontroluje Kongres, kde jsou zahraniční vztahy ve výborech většinou v rukou těch nejzkušenějších kongresmanů věnujících se zahraničně-politickým tématům ve funkci často celé dekády.

Stačí se podívat na cla a další ochranářská opatření, které demokraté na Trumpově první kampani ostře kritizovali, aby je následně z větší části přejali a rozšířili.[3] Zaměření na Čínu jako hlavní hrozbu pro americké velmocenské postavení a úsilí o posilování aliancí a partnerství v regionu omezující a vyvažující rostoucí moc Číny? Zde je jasná kontinuita od Obamy přes Trumpa po Bidena. Stížnosti na Evropany neplnící si domácí úkoly v oblasti bezpečnosti? Kontinuita táhnoucí se šedesát let. Závazek vůči Izraeli a zájem o upevnění vztahů v Perském zálivu? Obamovy a Bidenovy pokusy o námluvy s Iránem narazily do zdi perského imperialismu a jejich politika byla té Trumpově rozhodně ve více bodech podobná, než kde byla nakonec odlišná. Touha odpoutat se od závazků na Blízkém východě a v Afghánistánu? Toto přání sdíleli Obama, Trump i Biden.

Největším potenciálním vybočením ze setrvačnosti americké zahraniční politiky může u Trumpa být postoj k Ukrajině a k NATO. Ale ani Bidenova administrativa nebyla ochotná vyzbrojit Ukrajinu (a povolit jí adekvátně užívat vojenské vybavení) pro jasné vítězství nad Rusy a jejich vytlačení ze všech svých území. Představitelé administrativy Bidena dávají mezi řádky najevo ochotu držet Ukrajinu pouze nad vodou, což je preferovaná varianta k případnému řešení následků vážné ruské porážky.