Anatomie Asadova pádu, Část 1.

Háfiz si původně jako nástupce vyvolil svého nejstaršího syna Básila, jenže ten po letech příprav na funkci zemřel v 31 letech při automobilové nehodě v Damašku. Mladší a stydlivý Bašár tak byl povolán ze studií na očního lékaře v Londýně a během šesti let (1994–2000) prodělal u otce „rychlokurz syrského autoritáře“. Jeho vláda však nyní po téměř čtvrtstoletí skončila pod nátlakem povstaleckých skupin pod vedením islamistické milice Haját Tahrír aš-Šám, která bleskově ukončila 50 let trvající brutální a represivní vládu Asadovy rodiny. S dynastií Asadů tak pravděpodobně také skončila vláda syrských alawitů, reprezentujících pouhých 14 % předválečné syrské populace.

Poté, co se v roce 2000 dostal po smrti svého otce k moci, slíbil Bašár Asad změnit jednu z nejrepresivnějších diktatur na světě na moderní stát. Syřany vyzýval, aby respektovali ostatní etnické náboženské skupiny v zemi, a slíbil rozsáhlé reformy umožňující značně se rozrůstající a mladé populaci v zemi využít svůj potenciál. Povzbuzeni těmito sliby si prezidenti a monarchové z regionu i mimo něj podávali v Damašku dveře a při jednáních s Asadem a jeho okouzlující britsko-syrskou manželkou Asmou se snažili dosáhnout arabsko-izraelského míru a rozbití dlouholetého spojenectví Sýrie s Íránem.

Jenže v Sýrii se toho mnoho nezměnilo, autoritářský model vládnutí přetrval a reformy měly zcela potěmkinovský charakter. Syřané byli nuceni platit úplatky představitelům režimu, což z této země učinilo jedno z nejzkorumpovanějších podnikatelských prostředí na světě, které ničilo ekonomický rozvoj. Ekonomika se ocitla v úpadku, zatímco ostentativně sekularistický režim zřídil rekrutační centra pro džihádisty, které masivně posílal bojovat do Iráku.

Na jaře roku 2010 američtí vyjednavači očekávali brzké uzavření mírové dohody Sýrie s Izraelem a návrat Golanských výšin Sýrii. Na oplátku se měl Asad distancovat od Íránu a přerušit jeho zásobovací trasy pro Hizballáh vedoucí skrz Sýrii do Libanonu. Jenže zpravodajské služby ve stejnou chvíli zjistily, že syrská armáda cvičí jednotky Hizballáhu v používání balistických raket Scud schopné nést konvenční i chemické nálože a tedy potenciálně zničit velké části izraelských měst.[1]

Bašár Asad se po prvotních příslibech reforem obrátil k lekcím svého brutálního otce a za svoje čtvrt století u moci ještě utáhl otěže, které třímal skrze obávané bezpečnostní služby. Ty se dle tradičního autoritářského přístupu všeobecně překrývaly v pravomocích, aby si vzájemně konkurovaly a žádná z nich nedokázala naakumulovat moc tak, aby ji mohla použít proti režimu. Tyto represivní režimní nástroje měly v průběhu dekád na svědomí obrovské množství politických vražd a tisíce jejich obětí zmizely v jejich žalářích. Mnozí, kteří jsou z nich dnes propouštěni, tam byli zavřeni ještě za vlády Háfize a domnívají se, že Saddám Husajn je stále vládcem Iráku…[2]