Moskva odměňuje své spojence: Stíhačky Su-35 pro Írán, MiG-29 a Su-27 pro Severní Koreu

Od počátku 90. let minulého století se íránskému letectvu nedařilo získat žádné nové vojenské letouny. Jeho hlavní složkou jsou staré americké stíhačky F-4 and F-14, které Írán získal ještě za vlády posledního šáha v 60. a 70. letech 20. století. To se změnilo v polovině listopadu, kdy Rusko odměnilo Teherán za jeho pomoc při útoku na Ukrajinu víceúčelovými stíhačkami Su-35. Jak uvedl německý časopis Flug Revue, první z nich Íránci obdrželi během soukromého ceremoniálu v Komsomolskoamurském leteckém výrobním sdružení (KnAAZ). Rozebrané Su-35 dopravil na teheránské letiště Mehrabad ruský An-124-100, odkud pokračovaly k sestavení na 3. základnu taktického letectva poblíž města Hamadán.

Ruské zdroje (Zvezda) minulý týden informovaly o relativně nedávném dokončení této základny loni v únoru. Její hlavní výhodu představují podzemní kryty a do skály vyražené tunely pro letouny. Rozměry vchodů odpovídají rozměrům Su-35. K nákladné a komplikované výstavbě svými zkušenostmi zřejmě přispěli Severokorejci, jež mají za sebou dlouhá desetiletí konfrontace s USA a skrývání kritických částí svých vojenských schopností.

Babak Taghvaee, íránský specialista na vojenské letectvo, pokládá za součást dohody mezi Moskvou a Teheránem nákup nejméně 25 Su-35S. Tyto letouny byly původně určeny pro egyptské letectvo na základě smlouvy podepsané v roce 2018. Egypťané se měli stát prvními majiteli tří desítek Su-35 na Blízkém východě za zhruba tři miliardy amerických dolarů. K dokončení této transakce ale kvůli odporu Američanů nedošlo. Káhira si musela vybrat mezi ruskými stíhačkami a technickou podporou ze strany USA pro svých 200 letounů F-16, desítek vrtulníků AH-64 Apache a stovek tanků M-1 Abrams.

Moskva pro egyptské Su-35S dlouho nemohla najít využití, nakonec v roce 2020 vypršelo embargo OSN (iniciované Spojenými státy) na prodej zbraní Íránu. Po dlouhých desetiletích vyloučení z mezinárodního trhu s vojenskou technikou se Teherán musel a musí potýkat s extrémní slabostí svého letectva. Pokusy o vývoj vlastních letounů metodou zpětného inženýrství starých amerických letounů F-5 (HESA Azarachš, HESA Šafaq nebo HESA Kowsar) se nesetkaly s velkým úspěchem. Řešením se tak staly ruské Su-35S.

Flug Revue se domnívá, že se íránská objednávka zvýšila z původních 25 na 50 Su-35S. Spekuluje se rovněž o lokalizaci výroby, díky níž Teherán může v příštích letech vyrobit dalších 48 – 72 Su-35S. Pokud se tyto zvěsti potvrdí, výsledkem bude radikální proměna íránského letectva z téměř nejslabšího na Blízkém východě v pozoruhodnou bojovou sílu. S tím budou muset všichni bez výjimky počítat, zejména Izrael a USA. Podle týdeníku Zvezda se nyní pro americko-izraelskou alianci otevírá „okno příležitostí“ rozdrtit íránský teokratický režim v rámci rozsáhlé letecké operace. Délku tohoto okna určí tempo výroby ruských Su-35S pro Íránce, ať už v Rusku nebo s licencí přímo na íránském území.

Dalším odměněným za vojenskou podporu (dodávky munice a vyslání tisíců vojáků) je Severní Korea. Od Moskvy získá stíhací letouny MiG-29 a Su-27, sdělil novinářům americký admirál Samuel Paparo. K nejschopnějším letounům v severokorejském letectvu patří původní MiGy-29, Mig-23 a Su-25. Tuto techniku doplňují muzejní kousky, jako například v Číně vyrobené bombardéry H-5, sovětské MiGy-21 či jejich čínské ekvivalenty F-6 a F-7. Podle The War Zone ex-ruské MiGy-29 a Su-27 představují výrazné posílení severokorejského letectva. To má zájem o veškerou techniku z Ruska, včetně „MiG-29 SMT, Su-27, nebo Su-30“ a dodávky náhradních dílů a generální opravy současných letounů.

Využití MiG-29 i Su-27 se v ruském letectvu snižuje a tyto typy se již dávno nevyrábí. Kromě několika kusů používaných ke zkušebním účelům a u předváděcích týmů se MiGy-29 nyní nacházejí pouze v rámci jednoho výcvikového pluku a na ruské letecké základně Erebuni v Arménii. Moskva také může sáhnout ke stíhačkám MiG-29 používaných Vagnerovci v libyjské občanské válce na podporu sil Chalífy Haftara. Tyto neoznačené stroje se jednou objevily na ruské letecké základně Hmímím v Sýrii, jejich současný status nicméně zůstává nejasný.

Stav modernějších MiGů-29SMT, jež se do ruských ozbrojených sil dostaly po nevydařené alžírské zakázce, je o něco složitější. Tyto letouny sice byly přijaty do aktivní služby, ale roky se nacházejí uskladněné v hangárech. Nezbytné jsou tedy generální opravy. Námořní MiGy-29KR rovněž představují jednu z možností. Transfer těchto stíhaček Severní Koreji bude pro letadlovou loď Admirál Kuzněcov znamenat nutnost se spokojit jen se staršími Su-33.

Co se týče Su-27, ty se dle The War Zone stále v malých počtech testují na čtyřech ruských základnách: Belbek na Ruskem okupovaném Krymu, Centralnaja Uglovaja, Krymsk a Petrozavodsk-Besovec. Přidružené jednotky prochází procesem přezbrojování na modernější Su-30 a Su-35. Celkově tak nezbývá příliš dostupných MiGů-29 a Su-27 pro předávku Pchjongjangu. Tyto těžce opotřebované stíhačky jsou navíc již velmi staré. To ale pro Severní Koreu, která je zvyklá pracovat s letitou technikou, pravděpodobně nemusí představovat výrazný problém.

Kromě stíhaček mají Severokorejci zájem i o další ruské technologie, například v oblasti raketových a kosmických programů, dále PVO (zmiňují se dodávky S-400) a ponorek.

Zatímco Teherán si za svou podporu Moskvy dokázal vyjednat pokročilé Su-35, Pchjongjang se musí spokojit se staršími MiG-29 a Su-27. Íránci i Severokorejci touto transakcí upevní své vojenské partnerství s Ruskem a zároveň modernizují svou zastaralou leteckou techniku. Jejich nepřátelé ovšem bedlivě sledují vývoj regionálních vojenských schopností a především Izrael nebude váhat s úderem na íránské cíle v případě přílišného vychýlení poměru sil. Severní Korea kromě stíhaček usiluje i o další vojenské systémy a její hlavní odměnou se nakonec může stát S-400 nebo sdílení moderních raketových a ponorkových technologií.

Zdroje: Flug Revue, Zvezda, The War Zone