Americká armáda otestovala hypersonické střely LRHW s doletem 3000 kilometrů a střely PrSM s doletem 500 kilometrů

Ozbrojené síly Spojených států – v reakci na obnovenou velmocenskou soutěž s Čínou a částečně Ruskem – testují a zavádějí celou plejádu zbraní dlouhého dosahu.

Kromě úspěšných testů LRHW a PrSM, americká námořní pěchota (USMC) převzala první operační robotický raketomet NMESIS (Navy Marine Expeditionary Ship Interdiction System). Dále první raketový systém Typhon, součást multi-doménového úkolového uskupení MDTF (Multi-Domain Task Force), byl přesunut na Filipíny pro své první operační nasazení. V MDTF údery na vzdálené cíle zajišťuje Strategický raketový prapor SFB (Strategic Fires Battalion), pod který patří jedna baterie HIMARS (se střelami PrSM), jedna baterie pro střední vzdálenosti MRC (Mid-Range Capabilities) se střelami SM-6 a Tomahawk (Typhon), plus nejvýkonnější LRHW.

Zbraně dlouhého dosahu zavádí také námořnictvo – první americké korvety LCS (Littoral Combat Ship) dostaly vertikální šachty Mk70 (námořní verze Typhon) pro střely SM-6 a Tomahawk. Americké letectvo zase k testování získalo první střely SiAW (Stand-in Attack Weapon).

Lockheed Martin, jakožto výrobce PrSM, pod svým dohledem a ve spolupráci s americkou armádou již několikrát provedl ostré testy PrSM – naposledy v listopadu. Čtvrteční salva dvou PrSM byl ale první vojenský test s omezeným užíváním LUT (Limited User Test).

Během LUT armáda využívá skutečné vojáky k hodnocení nových systémů v reálných podmínkách. LUT má omezený rozsah a zaměřuje se na konkrétní funkce nebo vlastnosti testovaného systému. Vojáci poté poskytnou zpětnou vazbu o snadnosti použití, spolehlivosti a efektivitě. Následně dojde ke zhodnocení a případným úpravám systému.

Test provedli vojáci prvního praporu 14. dělostřeleckého pluku (1-14 Field Artillery Regiment), součást 3. brigádní bojové skupiny 2. pěší divize (3rd Brigade Combat Team, 2nd Infantry Division) na střelnici White Sands. Vše proběhlo podle očekávání a obě střely zasáhly své cíle – čtyři vyřazené vrtulníky na odstavné ploše. Ověřil se dosah, doba letu, přesnost i účinek v cíli. Navíc při odpalu byl operátor poprvé v kabině raketometu.

PrSM v kontejneru; větší foto / Lockheed Martin

Tím se PrSM, jak uvádí tisková zpráva US Army, přiblížily dosažení předběžných operačních schopností EOC (Early Operational Capability). EOC umožňuje vojenským jednotkám systém otestovat a omezeně používat v reálných podmínkách a získat zkušenosti ještě před jeho plným dokončením a dosažením počátečních operačních schopností IOC (Initial Operational Capability).

EOC je méně používaný než IOC, ale používá se v určitých specifických situacích, zejména u složitých nebo u časově kritických vojenských programů. Není univerzálně zavedený jako IOC a jeho použití je obvykle spojeno s potřebou rychlého nasazení nové schopnosti.

PrSM první etapy (Increment 1) nahradí starší balistické rakety ATACMS Army TACtical Missile System) a zvýší dosah HIMARSů až na 500 kilometrů. V rámci druhé vývojové etapy (Increment 2) PrSM obdrží kombinovaný senzor (kombinující několik typů navádění) – to umožní raketometům HIMARS útočit i na námořní cíle v rámci konceptu multi-doménových operací.

PrSM Increment 3 dostane pokročilejší bojovou hlavici. Armáda rovněž spolupracuje s Lockheed Martin a Raytheon-Northrop Grumman na vývoji dvou konkurenčních návrhů PrSM čtvrté vývojové etapy (Increment 4). PrSM Increment 4 má mít dosah 1000 kilometrů a zvažuje se také PrSM Increment 5 se stejným dosahem, ale uzpůsobenou pro odpal z robotických raketometů AML (Autonomous Multi-Domain Launcher).

Dodávky sériových střel Precision Strike Missile Increment 1 Early Operational Capability (PrSM EOC) byly zahájeny v prosinci loňského roku v rámci fáze postupného náběhu sériové výroby (LRIP). Americká armáda plánuje nákup necelých 4000 střel PrSM Increment 1, i když číslo může být vyšší, kvůli nutnosti nahradit ATACMSy darované Ukrajině.

LRHW; větší foto / US Army

Test raketového systému LRHW s hypersonickým kluzákem C-HGB (Common Hypersonic Glide Body) proběhl na Cape Canaveral Space Force Station na Floridě. Podle oznámení Pentagonu „jde o druhý úspěšný test rakety All Up Round (termín označuje plně integrovanou a připravenou střelu) v tomto roce a první živý střelecký test systému Long-Range Hypersonic Weapon, který využívá Battery Operations Center (centrum baterie LRHW) a Transporter Erector Launcher (mobilní odpalovací zařízení).“

„Tento test staví na několika letových testech, ve kterých Common Hypersonic Glide Body dosáhlo hypersonické rychlosti na cílové vzdálenosti, a ukazuje, že můžeme tuto schopnost vložit do rukou bojovníka,“ řekla ministryně armády Christine Wormuth.

C-HGB je určen pro potřeby americké armády a námořnictva. V případě armády kluzák vynáší raketový systém LRHW aka Dark Eagle, v případě námořnictva IRCPS (Intermediate Range Conventional Prompt Strike), který bude umístěn na torpédoborcích Zumwalt a jaderných ponorkách třídy Virginia.

C-HGB bude instalován na amerických lodích, ponorkách a pozemních odpalovacích zařízeních;větší foto / Lockheed Martin

Námořnictvo hodlá IRCPS nainstalovat na USS Zumwalt ve čtvrtém čtvrtletí roku 2025, následované USS Michael Mansoor (konec 2026) a USS Lyndon Johnson (konec 2027).

Princip LRHW jsme již mnohokrát popsali, tedy jen krátce: C-HGB potřebnou výšku, směr a zejména počáteční rychlost udělí dvojstupňová raketa na tuhé pohonné látky. C-HGB umí pomocí aerodynamických ploch manévrovat vertikálně i horizontálně. K cíli letí hypersonickou rychlostí (větší než Mach 5) po velmi ploché dráze. Vlastně tak kombinuje výhody balistické rakety (velmi velké rychlosti) a střel s plochou dráhou letu (plochá dráha letu, manévrovatelnost a nepředvídatelnost místa dopadu).

Podle zprávy GAO (Government Accountability Office) z července 2024 armáda nesplnila svůj cíl nasadit první baterii LRHW (Long Range Hypersonic Weapon) do konce fiskálního roku (FY)2023 kvůli problémům s integrací. Na základě současných plánů testování a výroby armáda nenasadí svou první kompletní baterii LRHW dříve než ve FY2025, který začal 1. října 2024.

Report GAO začátkem záři uvedl, že „než armáda nasadí operační systém, musí provést úspěšný test kompletního testu střely s využitím vlastního odpalovacího systému.“ Tento test tedy již proběhl.

Podle stejné zprávy od konce úspěšného testu uběhne šest týdnů do výroby první střely LRHW a první baterie (osm střel) bude dodána přibližně za 11 měsíců. Pokud však armáda během testů odhalí problémy s výkonem raket, dodávky raket a nasazení první operační baterie budou dále zpožděny.

Zdroj: Breaking Defense