Zemřel symbol neuskutečněných čínských reforem

Bývalý čínský premiér Li Kche-čchiang utrpěl minulý pátek náhlou srdeční příhodu a zemřel zatímco byl „na odpočinku” v Šanghaji, kam se stáhl po svém nuceném odchodu do důchodu v říjnu loňského roku. V letech 2012 až 2022 byl Li nominálně druhým nejmocnějším mužem Číny, v praxi ho však zcela zastínil čínský prezident Si Ťin-pching a odkaz Li Kche-čchianga tak bude určen primárně nenaplněnými nadějemi na jeho reformy a mohutným stínem kultu osobnosti generálního tajemníka[1].

Student ekonomie inspirovaný Západem

Li v osmdesátých a na počátku devadesátých let budoval svou kariéru jako aparátčík v Komunistickém svazu mládeže, jehož absolventi, včetně pozdějšího čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa, vytvořili volnou politickou frakci známou jako tuanpai. Zároveň se profiloval jako ekonomický expert; na rozdíl od mnoha čínských politických vůdců si disertační práci napsal sám a získal za ní několik ocenění. V roce 1998 se stal nejmladším guvernérem čínské provincie, když převzal velkou, chudou a přírodními katastrofami ohroženou provincii Che-nan, kde pomohl nastartovat hospodářský růst.

Liovou manželka Čeng Chung je univerzitní profesorkou specializující se na americkou literaturu. V roce 1991 také přeložila do čínštiny knižní verzi klasického britského politického sitcomu Jistě, pane ministře. Čtenáře jistě nepřekvapí, že díky tématu frustrace z byrokracie[2] a úřednické arogance se tento kultovní seriál stal v Číně hitem. Stejně jako u mnohých dalších čínských představitelů[3] byla jejich dcera na univerzitu poslána do Spojených států[4].

Li na rozdíl od Siho sám uměl dobře anglicky, dokonce jako student přeložil knihu o ústavním právu. Později jako vrcholný funkcionář strany a chráněnec Siova předchůdce ve funkci generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa dával najevo reformní – tj. liberalizační tendence. A to jak v rovině ekonomické, tak (opatrněji) v rovině politické. Ještě než se stal premiérem, získal si oblibu u zahraničních diplomatů, zejména těch západních, kteří si od něj slibovali právě jakousi konvergenci čínského systému s tím západním. U odborné veřejnosti na Západě se proslavil, když časopis Economist vytvořil takzvaný Li Kche-čchiangův index[5]. Jednalo se o neoficiální, ale užitečné metody hodnocení čínské ekonomické výkonnosti. Existují totiž velmi dobré důvody pochybovat o velikosti hospodářských úspěchů Pekingu (a dalších autokratických zemí) – nedemokratické vlády mají obzvlášť velký sklon k nadsazování statistických údajů o svém ekonomickém výkonu.