Samohybný minomet Pandur II 8×8 – přání, skutečnost a filozofie zbraní

*Samohybný minomet (ShM) na kolové platformě Pandur II 8×8; větší foto / TDV*

Zbraň není pouhá neživá „kupa techniky“ s obmyšlenými takticko-technickými vlastnostmi. Má svoji „duši“, to je víra vojáka, že se na ni může spolehnout i v těch nejkritičtějších okamžicích a která ho nikdy nezklame a nezradí. Bez víry vojáka ve svoji zbraň by se každá sebemodernější armáda stala zcela nebojeschopnou.

Zbraň jako nástroj vynucení vůle

Aby se zbraň stala spolehlivým nástrojem k vynucení vůle na protivníkovi (v současnosti není nic jiného ani lepšího) musí být produktem časově dlouhé a náročné práce řady specializovaných profesí, od vědecko-výzkumných pracovníků přes konstruktéry, řemeslníky a konče vojáky-zkušebníky, sofistikované technologické základny, ale zejména nákladné cesty soustavného, neúprosného a úmorného testování nejdříve individuálně každého detailu zbraně, tak zbraně samostatně a nakonec v systému jako celku se všemi integrovanými prvky, jako jsou platforma a systém řízení palby (SŘP), či C4ISTAR.

Doba od zahájení vlastního vývoje zbraně do jejího zavedení do výzbroje není zpravidla kratší než šest roků. Před ní se je ještě musí počítat s dvou i víceletou etapou k formulaci zadání a stanovení základních takticko-technických parametrů a ekonomických podmínek zavedení zbraně do výzbroje.

Jde v podstatě o vojenský, technický a ekonomický rozbor ve vzájemných interakcích, vyúsťující v definování základních funkčních parametrů zbraně, který samozřejmě bere do úvahy stupeň technologického rozvoje a způsobů vedení ozbrojeného boje v daném čase, zároveň však i předjímá či prognózuje jejich perspektivní vývoj s cílem dát struktuře budoucí zbraně prostor k dalšímu zlepšení a zdokonalení v souvislosti s očekávaným vědecko-technologickým rozvojem.

Především jde o mechanickou část zbraně, která je její kostrou, od níž odvisí její hlavní bojové vlastnosti, ničivá síla a bojová efektivita. Je konstantou systému zbraně. Proto mechanika zbraně se řeší „nadčasově“, s dostatečnou časovou perspektivou, protože je tím základním činitelem, který vymezuje životnost zbraně a určuje její bojovou použitelnost. Na mechanické struktuře během celého životního cyklu se nedá prakticky nic měnit, jen lehce něco vylepšit. Zpravidla jde o přesazení na platformu s lepšími jízdními vlastnostmi.

Na druhé straně je přístrojové vybavení zbraně, optoelektronické a IT systémy, včetně C4ISTAR, jejichž funkční životnost a způsobilost je výrazně kratší, neboť u nich je technologický pokrok výrazně rychlejší a znatelnější. Proto jsou integrované k mechanické struktuře vždy tak, aby šly bez složitějších zákroků obměnit s nástupem nových generací. V tom tkví základní princip „upgradu“ zbraní, stálá mechanická struktura s „vyměnitelnou či obměnitelnou“ přístrojovou nástavbou.

Přes vývojové úsilí a vynaložené náklady se může stát, že celý projekt se po svém ukončení mine cílem a nedojde k jeho uplatnění. V lepším případě se vývoj ukončí ještě během jeho procesu v důsledku slepé cesty záměru či nezvládnutelnými technologickými požadavky.

Dá se říci, že kladně uspěje k zavedení do výzbroje vojsk tak maximálně jedna třetina zahájených zbraňových projektů. Mnohé z nich i bez ekonomické návratnosti vložených nákladů. To potkalo nejednoho renomovaného výrobce zbraňových systémů, včetně ekonomického úpadku.

Proto dochází k integrování národních výrobců zbraní do nadnárodních společností k zajištění dostatečné ekonomické síly a stability, neboť vývoj zbraní je čím dále tím nákladnější. Je naprostým pravidlem, že náklady na zbrojní projekty postupně v procesu vývoje narůstají. Není výjimkou, že se během řešení se zdvoj i zvícenásobí.

Testování a výroba zbraně

Šestileté období od začátku vývoje do jeho ukončení se dá rozdělit do třech základních etap. První etapou je konstrukční projekt zbraně, cca jeden rok, což je snad ta nejlehčí fáze vývoje. Pak následuje etapa výroby prototypu v délce jednoho až dvou let. To vše je zakončeno až tříletou fází zkoušek prototypu, nejdříve podnikových, po nich vojskových. Jde nejen o ověření plnění takticko-technických parametrů, ale zejména o testování spolehlivosti funkce zbraně a její uživatelské vstřícnosti.

Ověřování spolehlivosti zbraně je v podstatě ta nejdůležitější fáze vývoje. Zde se musí prokázat její funkční způsobilost za všech možných podmínek „drsného“ zacházení. Za slunce, v dešti, sněhu a mrazu, od -50°C do + 50°C, v prašném prostředí, po ujetí stovek kilometrů, nejen po silnicích, ale především v terénu všech druhů, nevyjímaje jízdy po kamenitém podloží. A po každé takové zkoušce zbraň musí prokázat, že střílí přesně, spolehlivě s požadovaným účinkem v cíli.

Musí se potvrdit, že zbraň při své funkci neohrozí obsluhu na zdraví. Ověřuje se ovládání zbraně z hlediska vztahu člověk – stroj, snadná rozebíratelnost a skládání těch uzlů, které je třeba ošetřovat obsluhou zbraně před a po střelbě, a to nejen holou rukou při příznivé okolní teplotě, ale i v rukavicích za mrazu.

Nezapomíná se na odolnost zbraně proti nesprávné či záměrně chybné manipulaci, tzv. „blbuvzdornost“, která by mohla vyústit ve zdravotní újmě obsluhy či v poškození zbraně. Nedílnou součástí zkoušek je rovněž proces plnění zásobníků municí (např. naplnit zásobníky 152 mm ShKH DANA vz.77 znamená zmanipulovat 5 t munice).

Je velký rozdíl v průběhu podnikových a vojskových zkoušek. Při podnikových zkouškách je zbraň obsluhována zaškolenou obsluhou, která se podílela na vývoji. Takže její přístup ke zbrani je „uctivý“, znají její silné i slabé stránky. V podstatě jde o „akademické“ testování. Vojskové zkoušky je něco zcela jiného. Zbraň je podrobena „hrubému“ přístupu naprosto tak, jak by se s ní zacházelo v bojových podmínkách. Zde se zpravidla vyjeví závady, které konstruktéři ve svých představách nikdy neuvážili a podnikové zkoušky je neodhalily.

Každý zjištěný nedostatek po jeho nápravě, zpravidla úpravou konstrukce nebo metodiky obsluhy, se musí opětně otestovat, v řadě případů znovu jak střelbou, tak jízdními zkouškami. Zbraň se opakovaně testuje a upravuje tak dlouho, až k žádným funkčním závadám nedochází, či je možno s vysokou pravděpodobností vyloučit.

K ilustraci, v procesu vývoje a testování 152 mm ShKH vz.77 bylo ujeto několik tisíc kilometrů, z toho na pár set kamenitým řečištěm řeky Váhu. Bylo vystřeleno na 5000 ran, k čemuž bylo spotřebováno na patero hlavní.

Když tím vším „martyriem“ zbraň projde, pak po komisionálním posouzení uživatelem je rozhodnuto o jejím zavedení do výzbroje. Následuje výroba ověřovací série, která má ověřit reprodukovatelnost výroby zbraně s předepsanými tabulkovými parametry. Samozřejmě následuje zkušební cyklus alespoň s jednou ze zbraní ověřovací série. Pokud jsou splněny i u ní všechny předepsané požadované vlastnosti, je komisionálně rozhodnuto o zahájení sériové výroby zbraně.

Během sériové výroby jsou kontrolovány individuálně všechny klíčové součástky, na kterých závisí spolehlivost funkce zbraně. Reprodukovatelnost výroby se ověřuje zkoušením každé sté až dvousté vyrobené zbraně tzv. velkou kontrolní zkouškou, při níž se vystřelí 100 až 200 ran a najede se několik set kilometrů.

V neustálém testovaní kvality zbraní v celém procesu jejich vývoje a výroby se vytváří ona víra vojáka v jeho zbraň. A to testování je „spiritus agens“ vysoké ceny zbraní. Spolehlivost se musí zaplatit.

Pouze takovou zbraň, která prošla uvedeným procesem vývoje a výroby, lze zavést do výzbroje armád, nevyjímaje AČR, jako zcela spolehlivý a účinný bojový prostředek.

Výběr zbraně v žádném případě se nemůže dít podle kriteria „ta se mi líbí“.

Samohybný minomet Pandur II 8×8

Co z toho plyne pro možné zavedení 120 mm samohybného minometu (ShM) na podvozku Pandur II 8×8 do výzbroje Armády ČR?

Jde o lafetaci 120mm minometu CARDOM 7-2 Recoiling Mortar System (RMS 7-2), vyrobeného nejméně v počtu 500 kusů a bojově ověřeného na standardní platformu kolového obrněného transportéru (KOT) Pandur II 8×8, který je již zaveden do výzbroje AČR a má k zabezpečení jeho provozu vybudovanou logistickou základnu. To ve svém výsledku pro AČR znamená:
+ půjde o zavedení bojovou praxí ověřeného zbraňového systému;
+ nebude třeba provádět rozsáhlé a náročné testování jeho funkčních vlastností;
+ zbraňový systém je možné zavést v krátké době;
+ nebude problém zabudovat do zbraňového systému „bohemizovaný“ SŘP a C4ISTAR;
+ možnost vedení střelby jak čs, tak standardizovanou NATO minometnou municí;
+ nezanedbatelné jsou i nízké pořizovací náklady.

Samohybnost minometů je v současnosti naprostou nezbytností. Nejen pro rychlý manévr na bojišti, ale především jde o možnost vést palbu přímo z platformy, což zrychluje a usnadňuje palebnou činnost.

Navíc se vylučuje zakopávání ložiště minometu do půdy spojenou s nutností vykopání zeminy minimálně v objemu 0,3 až 0,4 m 3 , což vyžaduje neúměrný čas, vyčerpává fyzicky obsluhu a prodlužuje přípravu ke střelbě. Zejména za zimy a v kamenitém terénu je třeba vynaložit k usazení ložiště značné zvýšené fyzické úsilí obsluhy, zatím co v měkkém až bahnitém terénu není možno ložiště řádně ukotvit, což limituje dálku střelby.

K zalafetování 120mm minometů se nabízejí i jiné kolové platformy, odvozené od nákladních či obrněných automobilů (TITUS). Volba platformy KOT Pandur II 8×8 pro 120mm minomet CARDOM je zcela důvodná, protože flotila bojových vozidel na stupni prapor musí být z důvodu logistického zabezpečení naprosto stejného typu.

Základní pozitivem použité koncepce bezvěžové lafetace minometu s úsťovým ručním nabíjením u 120mm samohybného minometu na podvozku Pandur II 8×8 spočívá v jednodušší, méně nákladnější konstrukci, především pak ve spolehlivějším provozu minometu, zejména ve vztahu k samočinnému či mechanizovaného nabíjení.

Byla analyzována možnost usazení polské minometné věže RAK na korbu KOT Pandur II 8×8. Jde to jen za předpokladu, že se v místě ukotvení kulové dráhy věže rozšíří korba. Korba KOT Pandur II 8×8 je totiž užší než korba samohybného minometu RAK.

U samočinného či mechanizovaného nabíjení, zejména při věžové lafetaci, vyvstává problém vedení střelby, když dojde k poruše funkce nabíjecího ústrojí. Závada na nabíjecím ústrojí zpravidla vyřadí minomet z bojového použití do doby, než je závada dílensky odstraněna, protože ruční úsťové nabíjení je zpravidla nepoužitelné.

Zajistit vysokou spolehlivost nabíjecího ústrojí vyžaduje použít důmyslnou funkčně spolehlivou konstrukci, vynaložit rozsáhlé a tím její nákladné testování a k obsluze kvalifikovaně vycvičenou obsluhu.

Např. u 120mm ShM vz. 85 (Prám-S), si nám to vyžádalo více než roční vývojové úsilí s vystřelením několika set ran, než se podařilo vychytat všechny „mouchy“ včetně vyloučení vyhoření minometu od vzplanutí vysypané prachové náplně z roztrženého váčku, k dosažení požadované dokonalosti a spolehlivosti funkce samočinného nabíjení.

Nicméně u 120mm minometu CARDOM RMS 7-2 by neměl být problém vybavit jej dodatečné mechanizovaným nabíjením s úsťovým nabíjením s tou výhodou, že při jeho poruše by šlo pokračovat ve střelbě s ručním úsťovým nabíjením bez jakéhokoli omezení ve vedení palby.

Alternativní minomety, které připadají do úvahy k zalafetování do KOT Pandur II 8×8, a které se „líbí“, jsou 120mm dvouhlavňový minomet Mjölner, BAE Systems Bofors AB a BAE Systems Hägglunds AB a 120mm minomet Ruag Cobra,RUAG Holding AG.

Co se týče jejich konstrukční koncepce, tak ta je principálně shodná s koncepcí 120mm minometu CARDOM RMS 7-2 s tím, že na rozdíl od něj jsou oba typy minometů vybaveny poloautomatickým nabíjením minového náboje.

To ovšem zvyšuje stavební výšku minometu. Pokud by byl zájem je aplikovat do platformy KOT Pandur II 8×8, pak by se musela zvýšit výška korby, aby se daly stropní panely sklopit k uzavření bojového prostoru minometu shora. Je nutno počítat s tím, že jejich zavedení do výzbroje AČR potrvá nejméně čtyři až pět let, neboť musí proběhnout celý časově náročný proces vývoje. Oba výše uvedené minomety lze tak považovat z hlediska aktuálních potřeb AČR za neuplatitelné.

Aplikace minometného kompletu se samočinným nabíjením ústrojím 120mm ShM vz. 85 (Prám-S) do platformy KOT Pandur II 8×8 je z konstrukčních důvodů nerealizovatelná z důvodu nedostatečně dlouhého bojového prostoru korby KOT Pandur II 8×8.

Např. z tohoto důvodu musela být korba BVP-1 vybavena dalším párem pojezdových kol k prodloužení bojových prostorů korby k zabudování minometného kompletu se samočinným nabíjecím ústrojím a se zásobníkem minových nábojů.

Hlavní důvod nerealizovatelnosti spočívá v dlouhém odstupu od vývoje a výroby 120mm ShM vz. 85, uplynulo již více než 40 let. Jeho původní řešitelé a realizátoři jsme tak do počtu prstů na jedné ruce a ve věku 80+. Prakticky by se jednalo o zcela nový vývoj, k čemuž však nejsou v současné době potřební odborníci v žádoucím počtu a je otázka ekonomiky realizace.

Pokud není zaručena výroba alespoň 50 kusů, tak celý projekt je ekonomicky neprůchodný. Zde je oprávněný názor „Charlie: tady si myslím, že nám ujel vlak a zrovna v oblasti výroby a hlavně vývoje těžké obrněné techniky jsme mimo hru“.

Palebné uplatnění minometů

Maximální dálka střelby minometů 7000 až 8000 m se standardní minometnou municí je plně dostačující z hlediska požadavků kladených na palebnou podporu praporního bojového uskupení.

Průzkumné a pozorovací možnosti na stupni prapor v reálných podmínkách konfigurace terénu bojiště jdou nanejvýš do hloubky 4 km, v krajním případě do 6 km, od předního okraje, i když si představíme použití průzkumných dronů. Za průzkum do větších hloubek bojiště je vždy zodpovědný vyšší organizační celek.

Hlavní zájmový bojový prostor na stupni prapor, který je třeba pokrýt palbou, má hloubku nanejvýš do 3 km. Navíc se zvyšující se dálkou střelby neúměrně stoupá spotřeba minometné munice k zasažení cíle, zejména v případě, když se vede nepozorovaná střelba.

Je třeba mít na paměti, že denní objem spotřeby munice je limitován muničním logistickým zabezpečením. Horní hranice zásobení nepřevyšuje 80 až 100 min na den a minomet, což z hlediska tonáže vyžaduje zmanipulovat cca 2 t munice na minomet a den. To tak nanejvýš stačí na položení 5 až 6 palebných přehrad či palebných soustředění a ke zničení 2 až 3 bodových cílů.

Ničení cílů na maximální dálce střelby je v podstatě jen plýtváním munice. Je odůvodněné jen za krizové situace a při dostatku munice. Ale té není nikdy dost, jak ukazují zkušenosti z válek. Umlčování a ničení cílů ve vzdálenosti větší než 3 km od předního okraje praporního uskupení je především úlohou dělostřelectva vyššího stupně, tj. brigádního bojového uskupení, resp. dělostřelecké skupiny přidělené prapornímu bojovému uskupení k palebné podpoře.

Nepomiňme, co rána z minometu, to 20 tisíc Kč. Plná zásoba HE (OF) minových nábojů každého 120 mm minometu (dříve palebného průměru) stojí ne méně než 1,0 až 1,5 milionu Kč.

Ke zvýšení přesnosti střelby je možné použít 120mm přesně naváděný minový náboj M395 (PGMM – Precision Guided Mortar Munition) s GPS naváděním. Rozptyl zásahu je 5m CEP (Circular Error Probable), zatím co rozptyl standardního minového náboje na dálce kolem maximálního dostřelu činí 60 až 80 m CEP, je více než desetinásobný.

Jednotková cena přesně naváděného minového náboje M395 se udává 250 tisíc Kč. S celým podpůrným řídicím systémem včetně servisních služeb je pak systémová cena 120mm přesně naváděného minového náboje M395 (PGMM) dvojnásobná, tj. 500 tisíc Kč. Ve srovnání je 25 násobkem ceny standardního HE (OF) minového náboje.

Možnost vést přímou palbu

Základním atributem rozhodnutí, zda použít ShM jak k nepřímé, tak přímé střelbě, je volba doktríny bojového použití samohybných minometů AČR. Zda jej používat pouze k palebné podpoře nepřímou střelbou a tak dosáhnout její stálou vysokou efektivitu, či je užít i k podpoře bojových uskupení přímou střelbou jejich včleněním do čelní sestavy v přímém dotyku s protivníkem i za cenu vyšší pravděpodobnosti jejich ztráty.

Požadavek na možnost vedení přímé střelby je nutné posuzovat z celého komplexu vedení boje v dotyku s protivníkem. To přichází obzvlášť do úvahy při boji v sídlištních aglomeracích, kdy palebné prostředky OT/BVP, zpravidla ráže 30 mm, nemají dostatečnou palebnou účinnost k ničení staveb a jiných pevných překážek a krytů.

Použít k jejich ničení přímou střelbu vedenou 120mm ShM je nasnadě. Ale nastoluje to možnost snadného vyřazení minometů z boje protivníkem v boji na krátké vzdálenosti. ShM by se pak nedostávaly ve vedení jejich hlavního palebného poslání, tj. nepřímé střelby k umlčování či ničení protivníka, na které není možné působit přímou střelbou zbraní OT/BVP. Výsledkem je oslabení síly palebné podpory bojovému uskupení snížením palebné kapacity k ničení bodových cílů, účinku přehradných a soustředěných paleb.

Bojové nasazení praporního úkolového uskupení bude zpravidla posíleno minimálně tankovou četou, spíše však rotou. Zde je úloha tanků v ničení odolných dílů přímou dělostřeleckou střelbou, která navíc bude účinnější v jejich ničení než minometná palba. Navíc jsou výrazně odolnější proti palbě protivníka, než lze předpokládat u ShM. Potom není třeba přímá střelba minomety.

Možnosti vést přímou střelbu brání i závažný technický problém. Vést přímou střelbu, tj. i nulovým náměrem, lze pouze se dnovým nabíjením min. Úsťové nabíjení není možné z funkčních důvodů vůbec použít, mina nemá schopnost svojí gravitací se zasunout až do dna hlavně a udržet se tam tak, aby se zabezpečila spolehlivá iniciace prachové náplně.

Řešení spočívá v tom, že na stabilizátory min se nasune nábojnice. Nábojnice slouží k těsnění závěru hlavně, ale její úloha především tkví v zafixování polohy miny v hlavni, aby se po nabití do hlavně dostala do správné kontaktní polohy s úderníkem závěrového ústrojí hlavně.

Použití nábojnice ovšem komplikuje muniční logistiku dvojím druhem min, bez nábojnice a s nábojnicí. Někdy se tomuto nábojnicovému řešení používá termín „sabbot“. Požadavek přímé střelby tak komplikuje konstrukci a zejména spolehlivost funkce minometu.

Proto přijetí bezvěžového uspořádání ShM Pandur II 8×8 s možností vést pouze nepřímou střelbu je zcela odůvodnitelné.

S bezvěžovým uspořádáním ShM Pandur II 8×8 se pojí ochrana obsluhy před palebným působením protivníka, která při palebné činnosti se nachází ve shora otevřeném bojovém prostoru korby. K zasažení od přímé střelby chrání obsluhu kromě pancéřování korby i zvednuté střešní příklopy.

Navíc palebné postavení minometů bývá natolik vzdáleno od čelní linie bojového střetu, že ohrožení přímou střelbou není akutní. Vyšší ohrožení hrozí od účinků dělostřelecké palby, zejména při vzdušných výbuších HE střel.

Ale i pravděpodobnost ohrožení minometné baterie dělostřeleckou nepřímou palbou je nízká. I když se palbou odhalí, tak aby byla minometná baterie účinně vyřazena z boje, musel by na ni vést palbu celý dělostřelecký oddíl, což protivník v průběhu boje bude mít stěží k dispozici. Z těchto hledisek lze se konstatovat, že ShM Pandur II 8×8 poskytne obsluze ochranu srovnatelnou s věžovou lafetací minometu.

Zřejmě hlavním problémem ShM Pandur II 8×8 tak zůstavá stísněný pracovní prostor posádky, který ztěžuje manipulaci s municí uvnitř vozidla a také nabíjení samotného minometu. To však není jen problém Panduru, ale v podstatě všech podobných minometů.

S obměnou pásových BVP-2 za nové modely se bude muset řešit koncepce ShM. Co se týče platformy k lafetaci minometného systému, bude zcela totožná s nově zaváděným pásovým BVP. To ovšem bude jedním faktorů, určujících jakou koncepci minometného systému použít.

Věžový či bezvěžový, s použitím 120mm minometu CARDOM 7-2 či jiného typu minometu, s úsťovým nabíjením nebo s nabíjením hlavně přes závěr, s ručním, mechanizovaným či samočinným nabíjením.

To vše je ale spojeno nejen s konstrukcí platformy, ale i s obmyšlenou koncepcí vedení ozbrojeného boje bojových uskupení na pásových BVP. A v neposlední řadě tu budou hrát úlohu ekonomické a výrobní možnosti v zavádění nové bojové techniky AČR.

Nezastupitelnost minometů

Vzhledem k účinnému ničivému účinku minometné palby na živou sílu, nepancéřovanou a lehce pancéřovanou bojovou techniku nelze počítat s efektivním vedením bojové činnosti praporních úkolových uskupení bez nasazení minometů. Přitom pouze samohybné minomety mohou držet na bojišti krok s vlastními manévrujícími jednotkami pro svoji schopnost rychlého přesunu a zabezpečení soustavné účinné palebné podpory ve všech druzích bojové činnosti.

Tím, že ve struktuře současných praporních úkolových uskupení AČR samohybné minomety ráže 12 0mm chybí, je oslabena jejich bojová síla a efektivnost jejich bojového zasazení. Je tak nezbytné uvedený nedostatek urychleně napravit.

Když se porovnají všechny typy minometů ráže 120 mm, které by mohly přijít do úvahy k lafetaci na KOT Pandur II 8x8, z vojenského, technického a ekonomického hlediska, pak nabídka Holdingu Czechoslovak Group (CSG), 120mm samohybný minomet na KOT Pandur II 8×8, se jeví jako nejvýhodnější.

Poskytne efektivní a rychlý způsob nápravy nedostatku samohybných minometů ráže 120 mm ve výzbroji AČR. Samotný 120mm minomet CARDOM RMS 7-2 má předpoklady k „up-gradu“ jak co se týče SŘP, tak k dalšímu zdokonalení mechanické struktury, což přispěje k systémovému zvýšení palebné efektivity 120mm samohybného minometu na KOT Pandur II 8×8.

Řešit současně s tím problematiku možného uplatnění 120mm minometu CARDOM 7-2 na platformu budoucího pásového BVP, je zcela zbytečnou a neaktuální úlohou s přihlédnutím k nutnosti akutně řešit potřebu, do výzbroje mechanizovaných praporů neprodleně zařadit samohybné minomety.

Autor: Doc. Ing. Milan Vašíček, CSc, plukovník v záloze, který vyučoval na Vojenské akademii, resp. Univerzitě obrany v Brně.

Nahlásit chybu v článku

Související články

6h 12h 24h

Rozbalit vše Sbalit vše

flanker.jirka

18:32 21.09.2017
- 1
- 0
Samohybný minomet hodně chybí, osobně bych chtěl vidět verzi Panduru s Cobrou a případně i Cobru na 4X4 vozidle pro lehčí jednotky. Přednost by mělo dostat komplexní řešení, aby ...Zobrazit celý příspěvek

Samohybný minomet hodně chybí, osobně bych chtěl vidět verzi Panduru s Cobrou a případně i Cobru na 4X4 vozidle pro lehčí jednotky.
Přednost by mělo dostat komplexní řešení, aby to nedopadlo jako v případě pořízení radarů Arthur.

S tím co CSG ukázalo mám obavu, že se to vozdilo od českého Panduru dost liší, snad má stejný rozmět pneumatik, i dekl u řidiče je jiný než na našich (alespoň mi to tak z fotek přijde). ..nakonec se zjistí, že CSG jsou tak "dobří" že přicházejí s nějakými přebytky od jiného zákazníka.

Dovolil bych si s autorem nesouhlasit jen v hodnotách hloubky bojiště pro jednotlivé stupně jednotek. Při dnešním způsobu se toto dostává mimo přírůčky a předpisy i na Ukrajině. Delší dostřel se tak může hodit i jako nepřesný, stává se, že i pouhé nastřelení může posloužit jako efektivní pro zpomalení postupu.Skrýt celý příspěvek
liberal shark

18:17 21.09.2017
- 1
- 0
Vynikajici clanek ! Delostrelectva neni nikdy dost. Neslo by ty kryci panely udelat vypoukle, aby se nemusela zvysovat cela korba ?

Vynikajici clanek ! Delostrelectva neni nikdy dost. Neslo by ty kryci panely udelat vypoukle, aby se nemusela zvysovat cela korba ?
Horny

18:06 21.09.2017
- 1
- 1
kazd - co se týče týká automatického nabíjení CARDOMu tak já článek zase pochopil tak, že se autor přímému tvrzení typu "s automatem se do korby vejde" vyhnul. Autor nejprve ...Zobrazit celý příspěvek

kazd - co se týče týká automatického nabíjení CARDOMu tak já článek zase pochopil tak, že se autor přímému tvrzení typu "s automatem se do korby vejde" vyhnul. Autor nejprve vychválil přednosti manuálního nabíjení, pak řekl, že na automat by se musela z prostorových důvodů vyvinout nová verze panduru a nakonec řekl, že CARDOM může být automatem vybaven taky. Nic víc.

Obecně souhlasím s převažujícím názorem, že článek je sice odborně zajímavý, ale zároveň schválně vyznívá ve prospěch portugalského panduru s cardomem od CSG.

Myslím, že jakýkoli věžový minomet schopný přímé palby by měl být umístěn na pásovém podvozku nového BVP, zatímco většina minometů by měla být na pandurech/titusech. Myšlenka že by měla být tahle koncepce promyšlena a vyvíjena najednou, je také podlemého názoru správná.

- V článku mě zaujalo tohle:
"Bojové nasazení praporního úkolového uskupení bude zpravidla posíleno minimálně tankovou četou, spíše však rotou."

Opravdu si autor myslí, že v případě potřeby bude k dispozici všechna naše jedna rota pro podporu "pár" bévépéček? A nebylo by lepší mít pro ten účel nějaké věžové minomety na stejném podvozku jako bvp se stejným stupněm ochrany?Skrýt celý příspěvek
kazd

16:28 21.09.2017
- 0
- 0
koncepce článku je zmatečná já to chápu takto pandur + vz. 85 - nedostatečná délka korby pandur + RUAG nebo BAE - nedostatečná výška korby pandur + CARDOM - vejde se včetně ...Zobrazit celý příspěvek

koncepce článku je zmatečná
já to chápu takto

pandur + vz. 85 - nedostatečná délka korby
pandur + RUAG nebo BAE - nedostatečná výška korby
pandur + CARDOM - vejde se včetně dodatečné instalace mech. nabíjení

viz. citace "Nicméně u 120mm minometu CARDOM RMS 7-2 by neměl být problém vybavit jej dodatečné mechanizovaným nabíjením s úsťovým nabíjením "

Tady je video jak nabíjí RUAG (od 1:50)- délka hlavně se nabíječem prodlužuje když "čouhá ven", takže je irelevantní jak dlouhý je v tom okamžiku otvor/ poklop v korbě. (ale nějak tam té obsluze čouhají hlavy, já bych se přikrčil :-))

https://www.ruag.com/en/produc...

Osobně si spíš kladu otázku jak je to s umístěním minometu (otočné plošiny) u pandurů co má Strnad z Portugalska. Jestli tam náhodou není omezení v umístění (hmotnost/přenesení síly), které u těch nových podvozků není.Skrýt celý příspěvek
Charlie

13:44 21.09.2017
- 1
- 0
kazd: asi jste trochu nepochopil, co sem ve svém příspěvku rozporoval. Autor článku uvádí "...jsou oba typy minometů vybaveny poloautomatickým nabíjením minového náboje. To ...Zobrazit celý příspěvek

kazd: asi jste trochu nepochopil, co sem ve svém příspěvku rozporoval.

Autor článku uvádí "...jsou oba typy minometů vybaveny poloautomatickým nabíjením minového náboje.

To ovšem zvyšuje stavební výšku minometu. Pokud by byl zájem je aplikovat do platformy KOT Pandur II 8×8, pak by se musela zvýšit výška korby, aby se daly stropní panely sklopit k uzavření bojového prostoru minometu shora."

Pokud se podíváme na fotku v úvodu čánku, vidíme, že hlaveň minometu mířící dozadu při svém sklápění (aby šly zavřít poklopy) nemá mezi svým ústím a zadní hranou otvoru moc místa (těžko odhadovat, ale budou to jednotky desítek cm.

Z toho důvodu při instalaci automatu, který prodlouží hlaveň defacto o délku náboje, už nepůjde hlaveň vyklopit/sklopit - nabíječ by narazil do "plechu" stropu. Dá se to obejít vyšším stropem, jenže to znamená další vývoj a mimo jiné i těžší vozidlo.

Konstrukce na držení 50 min může klidně vážit i víc než 200kg, koneckonců jedna mina váží 16kg čili celý palebný průměr 800kg, to už je pořádná hmotnost a ten regál musí vydržet i namáhání jízdou vozidla se všemi kratochvílemi, tkeré jízda terénem přináší.Skrýt celý příspěvek
Arassuil

00:01 21.09.2017
- 1
- 1
apache: Důvodem pro plánované vyřazení MGS z americké armády není malá ráže pro boj s tanky (v armádě, která vlastní stovky, ne-li tisíce, Abramsů je tohle opravdu podružné). Resp. ...Zobrazit celý příspěvek

apache: Důvodem pro plánované vyřazení MGS z americké armády není malá ráže pro boj s tanky (v armádě, která vlastní stovky, ne-li tisíce, Abramsů je tohle opravdu podružné). Resp. to nejsou důvody hlavní, ale důvody, které se udávají, aby to lépe znělo. Však je vyráběli v letech 2005-2012 - co se za tu dobu na tancích tak změnilo, že najednou jsou parametry nedostatečné? Kdyby to byl design z 80. let, tak neřeknu půl slova.

Skutečným důvodem vyřazení je fakt, že ze všech možných verzí Strykeru je tahle jednoduše ta nejblběji postavená. Na nedostatky MGS jsou na internetu celé ságy. Tohle přidělat na Pandur, tak za dva roky kupujeme nové věže od Portugalců...Skrýt celý příspěvek
meec

23:07 20.09.2017
- 2
- 1
tomas.kotnour: díky za odkazy...některé plánované verze/schopnosti byli evidentně v plánech poslední doby přesunuty na Iveco (el. boj, chemici, delostrelci), jiné na Titus ...Zobrazit celý příspěvek

tomas.kotnour: díky za odkazy...některé plánované verze/schopnosti byli evidentně v plánech poslední doby přesunuty na Iveco (el. boj, chemici, delostrelci), jiné na Titus (koordinace palebné podpory). Docela by zajímala protiletadlova verze (nosič RBS-70?)...tu bych si dovedl představit jak na Titus, tak i Pandur. Chybějící ženijní vozidla asi může zastat Tatra, na te ostatně budou i vyprošťovací. Kromě velitelských, minometných a spojovacich vidím možna rezervy ještě v počtech průzkumných a zdravotnických verzích. Vojenská policie na vozidla tohoto typu, předpokládám rezignovala :)Skrýt celý příspěvek
tomas.kotnour

22:44 20.09.2017
- 2
- 1
Tady je seznam včetně opce (toho "pěchoty" u KBV-VR si nevšímejte, za to může excel) http://www.palba.cz/album/albu... A tady jsou náčrtky ...Zobrazit celý příspěvek

Tady je seznam včetně opce (toho "pěchoty" u KBV-VR si nevšímejte, za to může excel)

http://www.palba.cz/album/albu...

A tady jsou náčrtky některých nerealizovaných variant
http://www.palba.cz/album/albu... Skrýt celý příspěvek
meec

22:34 20.09.2017
- 4
- 1
Nerad bych rozjížděl nějaký OT, ale mam I trochu obecnější poznámky týkající se celeho tématu... ad1: Nejsem fanatickým fanouškem CSG, ale považuji je za jednu z mála firem, ...Zobrazit celý příspěvek

Nerad bych rozjížděl nějaký OT, ale mam I trochu obecnější poznámky týkající se celeho tématu...

ad1: Nejsem fanatickým fanouškem CSG, ale považuji je za jednu z mála firem, které jsou schopny provádět rozsáhlejší zbrojní výrobu v ČR a vývoj alespoň v omezené podobě. Proto jsem rád, že se Strnad snaží tu firmu budovat a rozvíjet. Docela mě prekvapuje narustajici počet přispěvatelů, kteří CSG skoro až zatracuji.

ad2: Je jasné, že minomety postavené na Panduru prostě 4 brn. chybí a pokud mají mít v AČR přibližně (!) stejně dlouhou budoucnost jako zbytek flotily pandurů, musí se zavést co nejdříve, aby to davalo smysl. Je přeci trochu hloupé zavádět "nové" minometne pandury vedle většího zbytku flotily, u které už budeme muset pomalu přemýšlet, co s ní za pár let uděláme, protože bude končit životnost. Mimo jiné i z tohoto důvodu mi přijde nesmyslné vyvíjet pro Pandur složitější minometný nebo i jiný zbraňový systém s vyhlídkou dlouhého vývojového i akvizicniho procesu. Naopak si to můžeme dovolit u pásové platformy a ano, to je trochu jiné tema.

ad3: má v hlavě někdo seznam všech verzí pandurů, které se z původní zakázky vyškrtly? Docela by mě zajímalo, co ještě bylo v původní koncepci zamýšleno a dnes už to zapadlo...

//Omlouvám se za případné překlepy, píšu z mobilu...Skrýt celý příspěvek
MALI

21:52 20.09.2017
- 3
- 0
To kazd: 1. konkrétně celý druhý odstavec; 2. něco k tomu vývoji - popíši Vám (bohužel) reálný stav se zakázkami na MO ČR: například teď září 2017 se rozhodne, že se ...Zobrazit celý příspěvek

To kazd:
1. konkrétně celý druhý odstavec;

2. něco k tomu vývoji - popíši Vám (bohužel) reálný stav se zakázkami na MO ČR:
například teď září 2017 se rozhodne, že se integruje nějaký minomet, např. do
Titusu (hypoteticky). Následně budou pravděpodobně podniknuty tyto kroky:

první rok (2018)
plánování na GŠ, sepsání takticko-technických požadavků, vyčlenění peněz v plánu (pokud tedy budou), koncem roku 2018 půjde požadavek na zabezpečení akce na Sekci vyzbrojování MO ČR;

druhý / třetí rok (2019)
minimálně celý rok bude trvat příprava akce na MO (ale protože to bude velká zakázka tak to bude podle zákonů EU a ČR s velkou pravděpodobností trvat dva roky)

čtvrtý rok (2021)
konečně se zahájí vývoj, protože však nad tím bude muset být dostatečný dohled, tak první rok budou provedeny jen teoretické práce a spolu s uživateli se bude hledat optimální řešení.

pátý/šestý rok (2022)
pátý rok od prvního rozhodnutí se konečně zahájí reálné práce na vývoji prototypu. Když to bude jen integrace hotových prvků do hotového podvozku, stihne se to za jeden rok, když by tam bylo více přidané hodnoty, tak budou třeba na reálný vývoj dva roky.

Sedmý/osmý rok (2024)
Za tento rok se musí stihnout všechny zkoušky: podnikové, kontrolní, zaváděcí a
vojskové zkoušky. Pokud vše půjde jako na drátkách, tak se to za ten rok stihne, pokud ne, tak se musí počítat ještě jeden rok (legislativně to rychleji nepůjde).

Takže osmý až devátý rok po rozhodnutí a o pořízení nového ShM by mohl být tento zaveden do AČR a mohla by se spustit jeho výroba (k tomu se ještě musí připravit dokumentace, systém státních a vojenských kontrol atd).

Na závěr dobrá zpráva: když by šlo úplně všechno jako na drátkách, mohlo by se to teoreticky celé stihnout za 5 let (z toho však budou reálné práce na prototypu jeden rok).Skrýt celý příspěvek
MALI

21:12 20.09.2017
- 4
- 1
To Rase: V otázce věžového minometu se neshodneme. Já za sebe jsem totiž zásadně proti. Primárním úkolem minometu (jakéhokoli) je vést nepřímou palbu na vzdálené cíle, které ho ...Zobrazit celý příspěvek

To Rase:
V otázce věžového minometu se neshodneme. Já za sebe jsem totiž zásadně proti. Primárním úkolem minometu (jakéhokoli) je vést nepřímou palbu na vzdálené cíle, které ho nemohou ohrozit přímou palbou. Proto je "schován" v hloubi sestavy, v případě provedení jako autonomního palebného prvku, vyrazí ze skrytu do palebného postavení (což může být v jeho případě klidně mýtina v lese), nasype na cíl co nejrychleji příslušný počet min a mizí do skrytu (než jej najde protivníkův dělostřelecký radar a než půjde odvetná salva). Jak vidíte, žádný přímý kontakt s protivníkem - ideálně: vystřel a uteč. Proto ani není tento minomet nijak moc pancéřován (ještě musí vést přibližně tunu munice, takže ani nemá zálohu nosnosti).

Když si vezmeme věžový minomet (pomineme otázku zda jej daný podvozek vůbec uveze - podívejte se na video polského RAK - jak je přetížená i ta Patria), tak budeme mít dilema: pro přímou střelbu bychom jej potřebovali ne v hloubi naší sestavy, ale na jejím předním okraji - tam však bude díky svému slabému pancéřování, vysoké siluetě a snížené pohyblivosti (a vezené zásobě munice) snadno zranitelný a co si budeme nalhávat - kanónu se minomet v přímé střelbě nikdy nevyrovná. Tam o něj brzy přijdeme a s ním i o možnost palebné podpory.
Navíc, všechny věžové minomety mají podstatně nižší kadenci, než klasické minomety a mají tak omezenu primární funkci minometu (ale všechno tohle je vlastně napsané už v článku doc. Vašíčka).

Osobně jsem toho názoru, že když opustíme myšlenku věžových minometů, prapory AČR vybavíme dostatečným počtem ShM klasické koncepce, tak můžeme za ušetřené peníze do každé čety BVP (4.brn i 7 mb.) nakoupit nejnovější Carl Gustaf (možná i dva na četu) s dostatečnou zásobou munice různých druhů a ještě nám zbude na přesnou (GPS) munici pro klasické minomety. Výsledný efekt palby (hlavně těch X pancéřovek "CG" na předním okraji) bude z hlediska mohutnosti palby zcela určitě lepší, než kdybychom měli věžové minomety.Skrýt celý příspěvek
kazd

20:50 20.09.2017
- 0
- 1
těžko se reaguje na příspěvky jejichž autoři si článek buď nepřečetli, nebo nechápou psaný text. - Autor (nikoli já) tvrdí, že pro BAE a RUAG nejdou sklopit stropní panely. ...Zobrazit celý příspěvek

těžko se reaguje na příspěvky jejichž autoři si článek buď nepřečetli, nebo nechápou psaný text.

- Autor (nikoli já) tvrdí, že pro BAE a RUAG nejdou sklopit stropní panely.

Pokud zde Charlie tvrdí, že to tak není, tak odbornost autora zpochybňuje spíše on.
Podle mého Charlie zkombinoval dohromady výšku pro RUAG, BAE a délku korby pro verzi vz. 85

- Mali: výkiíky nemají přidanou hodnotu, pokud se vám na mém prvním příspěvku něco nelíbí, konkrétně prosím

Pokud má být tento článek odborný, pak pokud autor používá výrazy jako "neuplatnitelné", pak toto tvrzení musí něčím konkrétním a odborným podepřít.
V případě výšky korby napřiklad:
výška korby jednotlivých verzí panduru je/ není konstantní, RUAG přesahuje obrys o tolik a tolik, to znamená navýšení věže v takové délce o tolik, má to dopad do těžiště atd, odhadované konstrukční práce vzhledem k počtu objednávky AČR nezaplatitelné.
Taková odbornost v článku naprosto chybí. Proto výkřiky typu neuplatnitelné prostě neakceptuju.

Reálně je to samozřejmě marketing a s odborností to nemá nic společného.

Skutečnost vypadá takto:
- původní výběrové řízení počítalo s mnoha verzemi panduru (před redukcí kontraktu)
- tato původní nabídka rakušáků/ amíků je výchozí bod
- alespoń papírově ve výběrovém řízení nabízené minometné řešení se musí porovnat s vývojem, který se mezitím udál
- výsledkem jsou KO kritéria (např. dvoumotorový stíhač je pro AČR KO, je stejné KO automatika nabíjení pro minomet v Panduru? asi ne, že)

Výsledkem procesu je nějaký soupis požadavků AČR a možnosti jejich řešení.
Nikoli řešení a snaha ho naroubovat do AČR.
K otázce zda jsem něco vyvíjel.
Problém AČR/ MO není vývoj, ale neschopnost definovat požadavky a protáhnout je akvizičním procesem.
Jednoznačně jsem nikde neviděl popsáno, proč minometný pandur chybí víc než verze podepsané a na které se čeká až je CSG dodá. I při 3 letém vývoji minometné verze by totiž pouze minometné pandury plynule navázaly na dodávky již podepsané.Skrýt celý příspěvek
apache

20:45 20.09.2017
- 1
- 0
Co se týče pandurů a 105 mm kanonu - http://defence-blog.com/army/p... Jinak se možná naskytne i jiná ...Zobrazit celý příspěvek

Co se týče pandurů a 105 mm kanonu - http://defence-blog.com/army/p...

Jinak se možná naskytne i jiná příležitost - Američané se už nějaký čas chystají snížit počty svých Strykerů MGS, což znamená, že se možná uvolní ty bezosádkové věže. Bylo by zajímavé prozkoumat, jaké by byly možnosti jejich umístění na Pandur. Otázkou však také je, jestli vůbec má tahle ráže nějakou budoucnost, ostatně k vyřazování MGS mají Američané své důvody - pro boj s moderními tanky už je ta zbraň neefektivní a pro palebnou podporu nese MGS strašně malou zásobu munice, a vzhledem k podobným rozměrům a výkonům Panduru a Strykeru by stejný problém asi vznikl i u nás.Skrýt celý příspěvek
MALI

20:37 20.09.2017
- 1
- 0
To Cenzor: Hmotnost zbraňové nástavby Cardom je 800 kg, hmotnost přídavného rámu pro upevnění minometu ve vozidle je 200 kg (tyto údaje platí pro integraci do vozidla Stryker (v ...Zobrazit celý příspěvek

To Cenzor:
Hmotnost zbraňové nástavby Cardom je 800 kg, hmotnost přídavného rámu pro upevnění minometu ve vozidle je 200 kg (tyto údaje platí pro integraci do vozidla Stryker (v Panduru by to mělo být dle mého názoru +/- nějaký ten kilogram stejné).

To Tomáš Procházka:
SŘP pro dělostřelectvo AČR bude již brzy nový, který bude mít možnost začlenění praporních minometů. C3 / C4ISTAR musíte mít unifikovaný s ostatními jednotkami AČR, i když má možná nějaké chybky (už je jich dost odstraněno), kdyby jste tam měl sebemodernější SŘP a terminál BMS nekompatibilní se systémy AČR, tak je Vám celý ShM skoro k ničemu.
K těm zkouškám: Vy možná nevíte co zkoušet a jak, ale po Vás by to ani nikdo neměl požadovat, od toho má MO příslušné organizace. Ty by to zcela určitě uměly, ale na pořádné zkoušky nejsou plánovány ani peníze, ani čas (kompletní zkoušky nové techniky, včetně zavedení do výzbroje, se u nás musí stihnout maximálně za rok - to je již delší dobu "móda" na MO ČR).Skrýt celý příspěvek
Rase

20:32 20.09.2017
- 0
- 2
MALI: díky, mám podobný pohled na věc. Jen mě napadlo, že pokud by AČR pořídila 30-40 minometných vozidel, možný by nebyla špatná i schopnost přímé palby u minometů, čímž by ...Zobrazit celý příspěvek

MALI:
díky, mám podobný pohled na věc. Jen mě napadlo, že pokud by AČR pořídila 30-40 minometných vozidel, možný by nebyla špatná i schopnost přímé palby u minometů, čímž by částečně zastoupily i absenci vozidel přímé palebné podpory (kanón). Tedy něco ve stylu polského minometu RAK. Problém věžového minometu je očividně podobný jako u "tankové" věže (těžiště atd.), ale když vidím, že je problém udržet plavbyschopnost i u oholeného Panduru s manuálně nabíjeným minometem, tak by stála za zvážení i tato možnost. Jasně, cena bude jinde, ale když už jednotka nebude mít nic lepšího, tak proč ne alespoň pořádný minomet s co nejvíc fukcemi. Přeci jen, oproti "pan Tomáš Procházka" (viz níže) si myslím, že kolová jednotka nic lepšího mít nebude a poláci se vydali cestou RAK z nějakého důvodu, byť mohli mít to co nabízí CSG.Skrýt celý příspěvek
MALI

20:18 20.09.2017
- 4
- 0
To Rase: První část vaší otázky za mne odpověděl již tomas.kotnour - tak nějak počítám s tím, že časem přejdeme na čtyřkovou četu i u 4.brn (zatím je tam trojková organizace, ale ...Zobrazit celý příspěvek

To Rase:
První část vaší otázky za mne odpověděl již tomas.kotnour - tak nějak počítám s tím, že časem přejdeme na čtyřkovou četu i u 4.brn (zatím je tam trojková organizace, ale bral jsem to z perspektivního hlediska). Pro tu trojkovou organizaci minometných čet by to pak vycházelo : 3x 9ks (+ 3 ks do Vyškova) = 30 ks (lepší něco = 30 ks, jak nic).
K Panduru se 105 mm kanónem se osobně stavím skepticky z toho důvodu, že by vzniklo systémově i technicky nevyvážené vozidlo. Systémově - dobrá palebná síla (kromě boje s MBT), mizerná ochrana (prostřílíte jej z těžkého kulometu), omezená pohyblivost (daná vysokým těžištěm a celkově vyšší hmotností - kvůli věži s TK), omezená udržitelnost bojové činnosti (malá zásoba munice z důvodu omezené nosnosti základního vozidla). Technicky vidím možné problémy s přetížením podvozku a značným namáháním podvozku (korby) při střelbě z TK. Ostatně, Američané nejsou ze svých Strykerů se 105 mm kanónem (M1128 - MGS) rovněž moc nadšeni.
Místo vysokotlakého kanónu pro přímou střelbu osobně vidím spíš na těžkých pásových BVP, tam ale rovnou v ráži 120/130 mm (stejně jako MBT) - ale to je v této diskuzi OT, tak bych to sem víc netahal. Palebnou podporu u mpr. 4.brn bych proto raději viděl zabezpečenu právě vyšším počtem ShM, vybavených mimo klasické "železné" munice také přesnou municí (tak 3 až 5 ks na minomet) určenou pro přesné zásahy důležitých cílů na velkých dálkách střelby. Protitankovou schopnost mpr. 4.brn bych primárně řešil navýšením počtu protitankových prostředků (lehkých stíhačů tanků vybavených PTRK), protitanková četa na úrovni praporu.Skrýt celý příspěvek
Tomáš Procházka

20:13 20.09.2017
- 2
- 0
Tak jsem si pročetl znovu články i diskuzi co se točí kolem minometného panduru. Co se týče článku, mám taky pocit, že je dělaný jak na zakázku pro CSG. Je tam spousta odstavců ...Zobrazit celý příspěvek

Tak jsem si pročetl znovu články i diskuzi co se točí kolem minometného panduru.

Co se týče článku, mám taky pocit, že je dělaný jak na zakázku pro CSG. Je tam spousta odstavců se kterými souhlasím a je to i dobře napsané, ale ten pocit tendenčního článku u mě zůstává.

V kapitole testování a výroba zbraně bych se zastavil u odstavce kde se testuje Dana. Jsem přesvědčen, že takové zkoušky/ověření schopností až na samou mez se dnes již u nás nedělají. Zčásti protože to neumíme a nevíme jak to testovat a co hledat, zčásti protože jsme neschopní /nemotivovaní/ nekompetentní a zčásti protože to nikdo nezaplatí. Nabízí se i varianta nešťourání zbytečně do věcí ať ta zbraň / technika projde v pohodě a výrobce či dodavatel ať je spokojen. To vše má vliv na techniku, která se pak nakupuje a tak po čase vyleze na povrch chybné rozhodnutí. Bohužel tak to vidím.

V kapitole Samohybný minomet PANDUR II 8x8, jsem se pozastavil nad tím plusem u: + nebude problém zabudovat do zbraňového systému „bohemizovaný“ SŘP a C4ISTAR. Já to vidím jako potencionální problém, právě proto že jdeme svojí cestou a pak nám to vše nefunguje pořádně dohromady.

V kapitole: Palebné uplatnění minometů, bych se rád zeptal autora z jakých předpisů či literatury čerpal, když napsal cituji: To tak nanejvýš stačí na položení 5 až 6 palebných přehrad či palebných soustředění a ke zničení 2 až 3 bodových cílů.
Nemyslím to nijak zle, já jen že u nás v oblasti spotřeby na cíl není z čeho vycházet a tak se to řeší metodou kvalifikovaného odhadu. Znal jsem jeden předpis který řešil spotřebu munice na především nepozorované cíle a ten je již zrušený a o pozorovaných tam toho nebylo mnoho. Tak bych rád znal jak to je.

Dále dostřel 7-8km je opravdu dostatečný, ale u minometu co je ve STRYKERu (RMS6-L) a který by měl být "stejný" (RMS 7-2) jako ten do PANDURU jsem našel dostřel 6,7km a to je 1300m kratší dostřel. A jak my říkáme mít 1300m delší nebo 1300m kratší dostřel je 2600m rozdíl :-) a to už je znát.

Co se týče vedení přímé palby tu bych zavrhl rovnou, od toho jsou jiné a lepší zbraně.

Vkapitole: Nezastupitelnost minometů nesouhlasím s posledním odstavcem, kde se řeší minomety pro 7.mb. Chápu jejich nákup je ještě daleko a kdoví jestli to bude nakonec na pásech, ale neřešit to vůbec? To nakoupíme minomety na kolový podvozek a za pět let budeme vybírat (my diskutující rozhodně ne) minomety pro "sedmičku" a budem hledat nový typ, nebo si drbat hlavu, že jsme si raději nepřiplatili, nepočkali a nekoupili jinou-shodnou zbraňovou stanici?
Teď když za 3 mil. mají ti inženýři ve Vojenském technickém ústavu vypracovat studii návrhu technického rozvoje minometů v AČR. I etapa by měla být zakončena již na konci roku.

Ještě k těm ostatním článkům:
Otázka 1:
Jaký je rozdíl mezi podvozky pro KBVP, KOVS/KOVVŠ, KSHM???
Přijde mi divné, že se vyrábí nové odolnější podvozky pro KOVS/KOVVŠ a přitom nikdo zde nechce ty samé odolnější korby pro KSHM???

Otázka 2:
Na předváděném vozidle je ukazován naviják, jeden vývod lana je vlevo nahoře u zadního čela a mě by zajímalo kolik toho zvládne a či se dá použít k vyproštění???Skrýt celý příspěvek
Cenzor

20:11 20.09.2017
- 0
- 0
tomas.kotnour: V tom vašem přehledu vám párset kilo moc nesedí: Hmotnost Cardomu je dle prospektu výrobce méně než 700kg, tj včetně otočné plošiny. Její upevnění na dno korby si ...Zobrazit celý příspěvek

tomas.kotnour:

V tom vašem přehledu vám párset kilo moc nesedí: Hmotnost Cardomu je dle prospektu výrobce méně než 700kg, tj včetně otočné plošiny. Její upevnění na dno korby si jistě nevyžádá 200kg materiálu, stejně tak skříň na 50ks min nebude vážit 200kg.Skrýt celý příspěvek
tomas.kotnour

20:08 20.09.2017
- 0
- 0
Edit minometných měli objednáno 31 + 2, MGS 33

Edit minometných měli objednáno 31 + 2, MGS 33
tomas.kotnour

19:44 20.09.2017
- 1
- 0
Cenzor: Ten plavbyschopný minometný Pandur nebude tak jednoduchý, Už jsme to tady řešili. Jak tady MALI psal, ty hmotnosti jsou trochu jiné. Bojová hmotnost KBVP Pandur II bez ...Zobrazit celý příspěvek

Cenzor:
Ten plavbyschopný minometný Pandur nebude tak jednoduchý, Už jsme to tady řešili. Jak tady MALI psal, ty hmotnosti jsou trochu jiné.

Bojová hmotnost KBVP Pandur II bez osádky je 19 000 kg. V tomto případě je věž naplněná municí, takže váží necelých 1 400 kg. Dále je možné demontovat balistickou ochranu, která váží 900 kg. Tím přijdeme i o malou část výtlaku (0,1 - 0,15 m3 tedy max. hmotnost pro plavbu 20 000 kg). Sedačky a další odmontovanou drobotinu navíc budu brát jako rezervu. Takto odlehčená korba bude vážit 16 700 kg.
Soltam má vážit 800 kg, jeho zástavba další 200. Obdobně je na tom munice - 800 kg (50x 16 kg) a 200 kg konstrukce pro uložení munice. Pokud bychom přešli na "americký" počet členů obsluhy, budeme pro ně potřebovat 650 kg. Dostáváme se tedy na celkovou hmotnost 19 350 kg, zbývá nám tedy 650 kg na balistickou ochranu a úpravu stropu korby. Ale to by se nechalo dále řešit, např. přes tuzemský K4 pancíř, který dodatečně zvyšuje výtlak.

Rase: Ten nepoměr KBVP vs. KShM je dán spíše nedostatkem KBVP (navíc tam chybí minimálně jedna rota pro 45. mpr). Chtělo by to přejít tak jako u nových BVP na 4 vozidla na četu, tedy 13 vozidel na rotu (optimálně ještě druhý velitelský pro ZVR (model US Army) a tím by se vyřešil i problém, kde vozit rotní prvek ISR. Ta 105 na Panduru je dle provedení korby asi další pozůstatek z portugalské zakázky než novovýroba.

Portugalci měli objednáno 33 (armáda) + 2 (mariňáci) KShM, takže je otázka, kolik jich bylo rozpracováno a v jakém jsou stavu, tedy kolik by se jich muselo vyrobit nových.Skrýt celý příspěvek