Zastaví protivzdušné síly Ukrajiny ruské letectvo? Část I.

Protivzdušná obrana (PVO) Ukrajiny byla do roku 2014 postavena na kompletech S-300PS a Buk-M1. Komplety „Třístovka“ a „Buk“ ničily cíle na vzdálenosti 75 km (resp. 32 km) a výškách do 27 km (resp. 22 km). Celkový počet raketových brigád a pluků se odhadoval okolo padesáti.  

S ohledem na nové bezpečnostní vztahy s Ruskem musela Ukrajina zcela změnit svou PVO. V současnosti je ukrajinská PVO rozdělena do čtyř oblastí (velitelství ve Lvově, Oděse, Dněpru a Vasylkivu). Každá oblast má jak leteckou, tak raketovou protileteckou techniku a další druhy vojsk.

V souvislosti s budováním nové struktury pozemních vojsk vyvstala potřeba rychlého doplnění jednotek PVO dalšími protiletadlovými komplety. Celkově je pak nutno vytvořit nový integrovaný systém velení a řízení protivzdušné obrany.

Základem každé PVO je přehledový radiolokátor. Obranný průmysl se logicky vydal cestou modernizace stávajících typů ale i vývojem nových prostředků.

Letos byla dodána do vojsk první souprava radiolokačního systému Malachit-M. Obsluhu tvoří dvě osoby, rozvinutí je plně automatické, činnost zahájí operátor do dvaceti minut. Vývoj, zkoušky a uvedení do výroby trvalo tři roky.

Dalším typem je nový 3D mobilní radiolokátor Jiskra 80K6T. Hlavním rysem modelu je digitální fázově aktivní mřížka (AESA), která umožňuje detekovat a doprovázet cíle s vysokým rozlišením a měřit cílové polohy podle tří souřadnic: dálka, azimut a výška. Radar je kompatibilní se všemi raketovými systémy ukrajinské armády, je možné jej využít i pro letecké síly. Dosah je 500 km, výška do 40 km a umožňuje sledovat současně 500 cílů.

Přehlédový radiolokátor Malachit

Jiskra 80K6T

Společnost v současnosti pracuje na vysokorychlostním radaru metrových rádiových vln MP-1. Speciální radarová stanice je určena k automatickému zjišťování vzdušných cílů v rozsahu přes 400 km. Hlavním rysem MP-1 je schopnost detekovat vzdušné cíle s technologií „ stealth “ , včetně perspektivních letadel páté generace.

Pro aktuální potřeby vojska bylo přijato rozhodnutí o modernizaci starší sovětských kompletů PVO. Jedná se o tři systémy PVO krátkého dosahu – samohybný 2K12 „Kub“ a 9K330 „Tor“ a mobilní S-125; dva systémy PVO středního dosahu – S-300PT (blízký příbuzný S-300PS) a mobilní protiraketový a protiletadlový systém navržený ke krytí bojových operací pozemních vojsk S-300V1. Posledním je raketový systém dalekého dosahu S-200V.

S-300PS / archív autora

Kub s dálkovým dosahem do 25 km (výškový 14 km) je dobře znám z výzbroje Armády ČR. Tor je protiletadlový a protiraketový systém pro ochranu manévrujících vojsk na divizní úrovni proti cílům pohybujícím se rychlostí až 700 m/s na vzdálenosti od 0,5 km do 12 km a ve výškách od 10 m do 6000 m. Převedení z pochodové do bojové polohy je do tří minut. Reakční doba kompletu je 8 – 12 sekund. Obsahuje osm raket uložených i startujících ze svislé polohy z kompletu. Motor rakety využívá tuhé pohonné hmoty.

Modernizován byl také konstrukčně více než 55 let starý systém PVO S-125M Pečora. Přestože byl přijat do vojsk v roce 1961, životnost komponent končila až v těchto letech. O modernizaci pak rozhodl nejen velký počet odpalovacích zařízení ale zejména počty skladovaných raket.

Tor (9K330) / archív autora

Hlavním rysem byla modernizace raket 5V27D. Raketový motor a startovací motor pohání nové tuhé raketové palivo, ovládací pneumohydraulické prvky rakety byly zaměněny za elektrické. Hlavní však je osazení rakety poloaktivní nebo aktivní radiolokační hlavicí navedení. Díky tomu je možné navádět na jeden cíl až dvě rakety 5V27D, případně na tři cíle navádět šest raket 5V27D-M1 a na čtyři cíle osm raket 5V27D-M2 na vzdálenost až 40 km do maximální výšky 25 km.   

Aktivní radiolokační hlavice raket 5V27D-M2 umožňuje za letu detekovat cíle (MiG-29) na vzdálenost minimálně 20 km, což zvyšuje přesnost navedení, včetně velmi manévrujících cílů.

Raketa se na počáteční fázi letu pohybuje po aerobalistické trajektorii, v závěrečné fázi letu je realizován princip „vystřel a zapomeň“. Hlavice obsahuje také algoritmus proti aktivnímu rušení, což poskytuje vysokou pravděpodobnost zničení cíle (více než 0,9).

Modernizovaná Pečora

Radiolokátor Pečory FCR-125 je určen pro autonomní detekci, identifikaci, sledování cílů a navádění raket v první fázi letu. Rozpoznání cílů (efektivní odrazová plocha, EOP = 5 m2) je v dosahu až 130 km. 

Modernizováno je také odpalovací zařízení. Komplet S-125M je vyroben ve spolupráci firem Luč a Radioniks, očekává se i zájem ze zahraničí. Jeden komplet je již v zahraničí testován, ale další podrobnosti nebyly uvedeny.

Další ukrajinský prostředek PVO, stacionární komplex S-200V, je ve službě od roku 1967 a byl zavedení i v Československé lidové armádě. Rakety S-200V pohání kapalné palivo.

S-200 / archív autora

S-200V ničí cíle v dosahu až 240 km (!), ve výškách od 300 m do 40 km. Nepřátelskými cíli jsou v tomto případě míněna zejména vzdušná velitelská stanoviště (AWACS), letouny vzdušného průzkumu a letouny speciálního určení.

Ze strany ukrajinského ministerstva obrany je vyvíjen tlak na firmu Pivdenje, aby zhotovila raketový motor na tuhé palivo pro S-200V. První zkoušky raket snad proběhnou ještě v letošním roce. V současnosti jsou bojeschopné čtyři raketové brigády, celkový počet do budoucna by měl být šest raketových brigád.

Pro úplnost je ještě nutno uvést starší typy ukrajinských kompletů PVO krátkého doletu 9K33 Osa a 9K35 Strela-10.

9K33 Osa / archív autora

V současnosti je také aktuální zavádění komplexů PVO určených pro boj s drony. K tomu je možné využít starší protiletadlové prostředky, v lepším případě k těmto starším prostředkům přiřadit malý radiolokátor a protileteckou raketu krátkého doletu.

Nabízí se mnoho variant, jako jsou například hybridní (kanóny a rakety) komplexy PVO ZSU-23-4 Šilka a 2S6 Tunguzka.

2S6 Tunguska / archív autora

Zajímavým řešením pro boj s drony je ukrajinsko-polský projekt ZRN-01 Stokrotka, který ale zatím není zaveden do výzbroje. Na automobilovém podvozku jsou umístěny dvě odpalovací zařízení pro neřízené ukrajinské rakety RS-80PO firmy Artem.

Stokrotka je vybavena moderním detekčním systémem, který zahrnuje ukrajinský radar, optické přístroje a digitální systém řízení palby polské výroby. Systém detekce cílů dokáže rozpoznat malé bezpilotní prostředky, včetně jsou-li zhotoveny z kompozitních „průhledných“ materiálů, a to na vzdálenost asi 10 km.

Po rozpoznání cíle systém řízení palby vypočítá trajektorii letu cíle a směruje odpalovací zařízení do předpokládaného bodu setkání. Díky vysoce nadzvukové rychlosti RS-80  (krátká doba letu), přibližovací rozbušce, vysoké rychlosti palby a tříštivo-trhavé hlavice je velká šance zničení dronu nebo celých rojů dronů, a to ve výškách do 4 km.

Stokrotka / archív autora

Odpalovací kontejnery pro neřízené rakety systému Stokrotka / archív autora

ZRN-01 Stokrotka je také účinná proti pěchotě, lehkým obrněným cílům a lehce chráněným objektům. Je otázkou, jak by se systém dokázal vypořádat se zničením střel s plochou dráhou letu.

Na závěr výčtu raketových systémů PVO ukrajinské armády byl záměrně ponechán komplet S-300V1 Antej středního/dalekého dosahu. Komplex byl do ukrajinské armády zaváděn postupně od roku 1983, v devadesátých letech uložen do skladů a od roku 2014 opět zaveden do výzbroje.

S-300V1 / archív autora

Sestava kompletu S-300V1 / archív autora

Srstavu kompletu tvoří:
+ řídící stanice 9S457;
+ přehledový radiolokátor 9S15MT (V);
+ směrový radiolokátor 9S19M2;
+ 3 vícekanálové naváděcí stanice 9S32;
+ 6 odpalovacích zařízení 9A82;
+ 6 odpalovacích zařízení 9A83;
+ 3 nabíjecí přepravníky 9A84;
+ 3 nabíjecí přepravníky 9A85;

Všechna zařízení jsou na pásovém podvozku a Ukrajina disponuje šesti komplety, tj. 72 odpalovacích zařízení. Komplet detekuje cíle do vzdálenosti 300 km a dokáže navádět současně rakety na 12 cílů.
 

Rakety 9M82 a 9M83 kompletu S-300V1  / archív autora

Raketa 9M83 / archív autora

Komplet používá dva typy raket, 9M83 s doletem do 75 km a výšky 25 km a raketu 9M82 s doletem 100 km a do výšky 27 km. Rozdíl v raketách je především ve velikosti startovacího motoru.

V poslední druhé části se podíváme na schopnosti systému S-300V1 a na ukrajinské plány pro boj s ruskými balistickými raketami a střelami s plochou dráhou letu.