Ruská střela země-vzduch 40N6E. Postrach amerických bombardérů?

Vývoj a schopnosti rakety 40N6E

Jakou roli tato raketa sehraje v ruské PVO nejlépe objasní ruský odborník na tuto problematiku Jevgenij Damancev. Jeho článek Triumfy bez raket 40N6: Nakolik je chromá obranyschopnost VKS Ruska? byl sice publikován na webu TopWar již v únoru 2017, ale jeho závěry přesahují daleko za rok 2018.

Pro lepší orientaci v textu používaných indexů raketových kompletů a raket, na úvod ještě uveďme pár poznámek a tabulku.  

První nejasnost, která zarazí na první pohled při hodnocení nové rakety je její označení – indexace. Na odborných serverech s vojenskou tematikou, a nejen na nich, se vždy objevovala indexace rakety jako 40N6. Na propagačních materiálech z výstavy Armija-2018 (viz níže v článku) se však již objevila indexace 40N6E. Podíváme li se na vývoj předchůdců, starších modelů, je prozatím jediné možné vysvětlení dvou indexů to, že v době vývoje nesla raketa index 40N6 a po úspěšných státních zkouškách a zahájení dodávek do vojsk převzala index 40N6E. Další případná modernizace bude již značena číselně.

Ruský PVO je obecně dělena na raketové brigády včleňované přímo do vojskových armád (PVO pozemních vojsk) a raketové pluky teritoriální ochrany PVO – VKS (teritoriální PVO státu). Odpalovací zařízení, ale i některé rakety jsou u vojskové a teritoriální PVO identické, včetně části radiolokačního vybavení raketových kompletů. Raketové brigády však musí působit u vojsk samostatě, čemuž odpovídá i jiná (robustnější) skladba prostředků velení a řízení, průzkumu, jiné podvozky nebo logistické zabezpečení. 

V našem článku se budeme bavit především o ruských systémech PVO středního a dlouhého dosahu S-300 a S-400. Pro vojskovou PVO jsou prapůvodně určeny komplety PVO rodiny S-300V, komplety rodiny S-300P a S-400 slouží pro teritoriální obranu. Nicméně obě rodiny se ve svých úkolech překrývají a jednotlivé komplety rodin „V“ i „P“ (zejména ty nejnovější) se ve vojskové i teritoriální PVO zastupují nebo doplňují.                                                                 

Tabulka ruských raketových kompletů PVO a použitých raket:

Na úvod Jevgenij Damancev popisuje historii vzniku rakety 40N6, jež spadá do roku 2007. K tomu uvádí, že již v roce 2004 byl na základě amerického experimentálního protiraketového obranného systému RIM-161A (SM-3 Block I) proveden první úspěšný zásah exostratosferického objektu v nadmořské výšce 137 km.

Nejen tato událost, která naznačila směr dalšího vývoje ve schopnostech raket zasahovat cíle ve vyšších vrstvách atmosféry, ale i vývoj v oblasti střel s plochou dráhou letu ve velmi nízkých výškách, nastolila v Rusku potřebu vyvinout raketový komplet, který je schopen zasahovat cíle na výškách od 5 m do 150 m a zároveň až do výšek 200 km. Celkový koncept vývoje rakety pak byl veden ve smyslu tehdejšího názoru „zakrytí nejbližšího kosmu“.  

„Během desetiletého období vývoje projektu 40N6 došlo okolo této rakety k velkému množství mýtů a zkreslení technických charakteristik, tak jako u žádného jiného kompletu,“ uvádí Jevgenij Damancev. Týká se to nejen dostřelu raket S-400 ale i záměny rakety 40N6 za rakety dalekého dosahu 9M82MV u nejnovější rodiny vojskových kompletů S-300V (S-300VM/B4).

Často se objevují i spekulace o používání raket 40N6 v Sýrii, kde Damancev poukazuje na fakt, že dle údajů americké kosmické rozvědky jsou v Sýrii pouze odpalovací zařízení 5P85SM2 pro „čtyři“ transportně-odpalovací kontejnery raket 48N6DM a ne pro „dva“ kontejnery používané pro 40N6. Dle jeho názoru bude „raketa 40N6 zařazena až do kompletu S-500 Prometej.“

S-400 v Sýrii (2015)

Rakety kompletu S-400 Triumf

Komplety S-400 Triumf podle Damanceva používají rakety:

+ 48N6E2 (základní raketa);

+ 48N6DM (vylepšená 48N6E2);

+ 9M96E/E2 (používaná v menší míře).

48N6E2

Řízená raketa 48N6E2 je osazena poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí, jejíž schopnosti v energetické a manévrovací oblasti jsou i dnes na velmi vysoké úrovni. Tahový impuls raketového motoru činí 245 sekund a raketa dosahuje maximální rychlosti po vyhoření paliva přibližně 7560 km/h (Mach 7,1), což je o 23 % více než u americké rakety MIM-104C kompletu Patriot PAC-2 (Mach 5,8).

Raketa 48N6E2 je schopná zachytit hyperzvukové vzdušné elementy vysoce přesných zbraní s rychlostmi do 2800 m/s na protínajících se trajektoriích při příletu a na odletu do zadní polosféry s hyperzvukovou rychlostí elementů 1475 m/s.

U raketového protileteckého oddílu kompletu S-300PMU-2 s raketou 48N6E2 je tato polosféra do dálky na odletu 40 – 50 km od jeho postavení z důvodů úbytku rychlosti rakety vlivem aerodynamického odporu vzduchu. Přední a zadní polosféra daného kompletu tak vymezuje prostor „přikrytí“ bojových jednotek proti vzdušným nebo balistickým cílům.

Jako jedna z možných variant „přikrytí“ vojsk ruským kompletem S-300VM (na pásovém podvozku; pro PVO vojsk) je na následujícím obrázku, včetně porovnání se systémem Patriot.

Plocha přikrytí kompletu S-300VM raketami 9M82M a 9M83M před balistickými střelami; větší foto / archiv autora

Vysoké manévrovosti rakety 48N6E2 je dosaženo dynamickými kormidly umožňujícími změnu vektoru tahu raketového motoru. Po ukončení chodu motoru se aktivují aerodynamická kormidla nacházející se v blízkosti stabilizátorů v zadní části rakety. Raketa 48N6E2 váží 1900 kg, má maximální limit přetížení 35 G a dolet 200 km.

Velkou výhodou bojové hlavice rakety o hmotnosti 180 kg je schopnost fungovat v několika režimech. Jedním z nich je vícebodová iniciace, která optimálně nasměruje podstatnou část fragmentů ve směru na cíl. Svým účinkem tak převyšuje účinnost bojové hlavice rakety 9M96E2, jež ničí cíl přímým zásahem.  

48N6DM

Postupnou modernizací součástkové základny byla raketa 48N6E2 dovedena do modifikace 48N6P-01 a zavedena v kompletech S-300PM1/2 a následně opět vylepšena na raketu s indexem 48N6DM (exportní index 48N6E3).

Raketa 48N6DM se od verze 48N6E2 odlišuje mírně silnějším raketovým motorem, stejně jako výrazně vylepšenou součástkovou základnou palubní radarové elektroniky.

Při zachování hmotnosti a rozměrů rakety 48N6E2 dosahuje 48N6DM maximální rychlosti Mach 8,47 (2500 m/s) s doletem 250 km. „Není to samozřejmě 400 km, jak je deklarováno indexem kompletu, ale rozhodně je to 1,6× více, než dosah MIM-104C Patriot (160 km),“ uvádí Damancev. Ničit balistické cíle dokáže raketa na vzdálenosti až 50 km.

Typ a hmotnost bojové hlavice, stejně jako schopnost její iniciace, jsou identické jako u 48N6E2. Nové počítačové vybavení multifunkční radarové stanice 92N6E a bojového řídícího stanoviště 55K6E umožnilo zvýšit rychlostní limit cíle pro 48N6DM z 2850 m/s na 4800 m/s. „To je podstatně více, než čeho jsou schopny rakety kompletů Patriot PAC-2/3 a S-300PMU-2,“ dodává Damancev.

Vynikající manévrovací vlastnosti raket 48N6DM a dalších střel s aerodynamickým ovládáním po ukončení chodu raketového motoru se udržují i ve výškách 25 až 27 km. V nadmořské výšce okolo 35 až 37 km tyto vlastnosti prudce klesají kvůli řídké atmosféře, což neumožňuje zachycení vysoce manévrujících balistických a aerodynamických hyperzvukových objektů. Stejné omezení platí například pro střely 5V55R, 48N6E, MIM-104C, RIM-174 ERAM a jiné.  

Jak uvádí Damancev: „Západ tuto otázku vyřešil zavedením raket ERINT a Aster-30 kompletů Patriot PAC-3 a SAMP-T. U našich „čtyřstovek”, a v budoucnosti u kompletu S-350E „Vítěz”, tento problém řeší raketa 9M96E/E2“.

Testy kompletu rodiny S-300P
 

9M96E2 

Použitým principem u 9M96E/E2 je monoimpulsní plynové ovládání příčných směrových křidélek, kde plyn dodává dynamická základna s mikroraketovými motorky na tuhé palivo (mikroRMTPH). Umístění bloku základny blíže ke středu těžiště rakety výrazně usnadnilo ovládání změny trajektorie jejího letu.

„Ta je pak schopna manévrů s přetížením více než 20 až 25 G v nadmořské výšce 35 až 40 km a až 65 G v nadmořské výšce okolo 5 km, což je fantastické pro řízené rakety s aerodynamickým systémem ovládání,“ vysvětluje Damancev.

Rakety 9M96E2 mají dolet 120 km a dokáží „dokončit“ manévrování na cíl s přetížením 20 G v nadmořské výšce 25 km. Dokonce i v závěrečné fázi trajektorie dosahují rychlosti 700 až 800 m/s. Pro srovnání, raketa 48N6E2 při podobné rychlosti a nadmořské výšce letu, je schopna pouze 8 až 10 G.

Raketa 9M96E2 je vybavena inerciálním systémem navádění s radiolokační korekcí a aktivní radiolokační samonaváděcí hlavicí. To umožňuje zasáhnout cíle v režimu „vystřel-zapomeň“ i když radiolokátor 92N6E2 souběžně sleduje další cíle. Výsledkem je schopnost přímého zásahu „hit-to-kill“.

Základními charakteristikami pak jsou schopnost zasahovat aerodynamické cíle na vzdálenosti 120 km (balistické na 30 km) při výšce 30 km.

Zásadní vlastností 9M96E2 však oproti ostatním raketám kompletu S-400 je schopnost ničit strategické křídlaté střely letící „za radiolokačním horizontem“ v extrémně nízkých nadmořských výškách. Toto není možné při použití raket 48N6DM. Takto mohou rakety 9M96E2 ničit střely BGM-109 Tomahawk a nebo AGM-158B JASSM-ER, které jsou naváděny na cíle v takzvaném „inteligentním“ režimu, s využitím letových trajektorií mimo dosah radiolokátorů detekce a navádění.

Prezentace 40N6; větší foto / archiv autora

40N6E pro S-400 Triumf

Rozměrově, hmotnostně ale i dle dynamických charakteristik je v podstatě 40N6E totožná s raketou 48N6DM. Zásadním rozdílem je dolet 40N6E na vzdálenost 380 km. To je zhruba o 35 % více než u 48N6DM a je dán zvýšením tahového impulsu raketového motoru. Pokud to je ale pravda, znamená to výrazný posun v celkovém vývoji tuhých pohonných hmot pro raketové motory v Rusku, protože se Rusům podařilo „revolučně“ zvýšit při stejných rozměrech rakety dosah z 250 km na 380 km. Případně údaje na prezentaci jsou jednoduše zavádějící. 

U rakety došlo i k vylepšení systému navádění oproti raketě 48N6DM. Radiolokační systém po odhalení cíle raketu 40N6E navede na předpokládanou koncovou trajektorii letu rakety zadáním parametrů do inerciálního systému rakety. Jeho činnost skončí v okamžiku, kdy radiolokační systém hlavice zachytí cíl a zahájí navádění rakety. Tímto způsobem je raketa schopna ničit cíle i za „horizontem“.   

Podle Jurie Damenceva je 40N6E spíše předurčena pro protiraketový komplet S-500 a tvoří jakýsi mezistupeň mezi komplety S-400 a S-500. Cílový dosah raket pro komplet S-500 je totiž očekáván v rozmezí 500 až 600 km.

V závěru své analýzy bojových schopností kompletu S-400 Jurij Damancev ani tak nepostrádá novou raketu 40N6E, jako velmi vážný nedostatek raket 9M96E2. Od roku 2013 až 2014 je totiž omezena jejich produkce ve společnosti Moskevský strojírenský závod Avangard. „Z toho vyplývá důsledek, že je zaváděn do raketových brigád komplet S-400 v konfiguraci, kdy jedno odpalovací zařízení 5P85S2 nese 3 rakety 48N6DM a tři 9M96E2. Ve složení raketových pluků VKS lze pak vidět často pouze standardní „čtyřnásobné“ 5P85SE2 s raketami 48N6E2/DM,“ píše Damancev. Nicméně je třeba upozornit, že v aktivní službě komplety S-400 s raketami 9M96E/E2 zatím nikdo nikdy neviděl (pouze vzácně na výstavách).

„Mohou se vyskytnout vážné problémy při odrážení útoků nepřátelských raket a stíhacích letounů s využitím střel s nízkou dráhou letu. V důsledku toho tyto zbraně mohou „prolomit“ vzdušnou obranu mimo radiolokační horizont divizních radiolokačních prostředků (jen 35 až 40 km od postavení kompletů). Zasáhnout cíl mimo radiolokační horizont pak raketě 48N6DM nedovolí poloaktivní radiolokační hlavice, jež je programově závislá a vyžadující konstantní „nasvícení“ radiolokátorem 92N6E,“ uzavírá Jurij Damancev. Ostatně to je také mimo jiné důvod, proč ruský S-400 nijak nezasáhl proti americkým Tomahawkům, které zaútočily na cíle v Sýrii.
 

Odpalovací zařízení 5P85SM2 kompletu S-400 s třemi kontejnery raket 48N6DM a kontejnerem pro tři rakety 9M96E/E2; větší foto / archiv autora

Z hlediska aktuálního dění v Sýrii, si můžeme připomenout poznámku ze začátku textu o rozmístění kompletu S-400 na ruské letecké základně Latakia, a to v jeho základním provedení. Při neschopnosti raket 48N6DM zasahovat střely BGM-109 Tomahawk nebo AGM-158B JASSM, tak prozatím Rusko „viditelně“ deklaruje a přijímá nastavená „pravidla hry“ na Blízkém východě.

Pokud by na kompletu S-400 byl spatřen transportně-odpalovací kontejner raket 9M96E2, stávají se Spojené státy „vojenskou hrozbou“ Ruska v Sýrii. Platí to i obráceně, objeví-li se v Sýrii komplet Patriot. Bude také zajímavé sledovat, jakými raketami budou vybaveny komplety S-300 (a o jakou verzi pujde) a zda tedy budou schopny ničit „pouze“ letouny, nebo i střely s plochou dráhou letu. 

Zdroje: BMPD, TopWar, Věstnik PVO