Pancíř v praxi: Problémy izraelských tanků Merkava, část. 1

Merkava: Chytrá konstrukce, mizerný pancíř

Podle Wloskieho, pokud se bavíme o kvalitě pancíře, izraelské tanky až do příchodu Merkavy Mk 4 zaostávaly za sovětskými/ruskými a západními typy. Izrael jednoduše neměl k dispozici technologii výroby moderního pancíře.

Izrael proto zvyšoval odolnost svých tanků Merkava speciální konstrukcí - známé umístění pohonné jednotky v přední části tanku a z čelního pohledu velmi zkosená věž s velmi malým čelním profilem. Zároveň munice, z důvodu snížení ohrožení posádky při nechtěném výbuchu, byla uložená v zadní části tanku v ohnivzdorných a pancéřových kontejnerech pod věží.

Základní pancéřování tanků Merkava Mk 1 a Mk 2 je homogenní ocelové a v některých oblastech je aplikováno ve dvou vrstvách (horní část boků věže, zadní část korby). Mezi dvěma vrstvami jsou umístěny některé důležité konstrukční skupiny (palivové nádrže, akumulátory, protichemický filtr) a svou hmotou slouží zároveň jako další prvky pasivní ochrany.

Čelní pancíř věže byl primitivní, ale díky velkému zkosení vykazoval v exponovaných místech velkou odolnost. Konstrukce Merkavy Mk 1 a Mk 2 s malým čelním zkoseným profilem věže byla vhodná jak ke klasickým tankovým bitvám, kde se očekával čelní střet s tanky protivníka, tak v obranných bojích, kdy je trup tanku zakopán a nad zemí se tyčí pouze věž (hull-down). Zvolená konstrukce se však negativně projevila na velkých rozměrech tanků Merkava.

"Pancíř Merkavy Mk 1 (1979) i novější Merkavy Mk 2 (1983) byl prakticky z hlediska kvality, komplexnosti a úrovní ochrany (ve své době - pozn. red.) podřadný pancířům sovětských T-72A a T-64B, nemluvě o novějších sovětských tancích nebo západních tancích 3. generace," uvádí Wolski. Díky přijaté konstrukci se však celková odolnost blížila úrovni sovětských tanků z konce 70. let.

Porovnání čelních a bočních profilů izraleských tanků Merkava a T-80. / Ruský internet

Jak si vedly tanky Merkava v akci? Během války v jižním Libanonu (1982) Izrael ztratil 5 tanků Merkava Mk 1 z celkově 50 zasažených. Podle statistiky během války došlo ve 41 % případech k hrubému narušení balistické ochrany tanků, ale pouze ve 13 % se dostala munice protivníka do prostoru posádky. Pouze v 15 % po zásahu začal tank hořet, a u žádného nedošlo k výbuchu munice.

Naopak u starších tanků Centurion a Magach došlo v 61 % k hrubému narušení pancíře, ve 30 % k průniku munice do prostoru posádky a v 31 % k silnému ohni. Merkava Mk 1 a Mk 2 měly tedy podle Wloskieho primitivní pancíř, ale díky přijaté konstrukci a jednotlivým technickým řešením vykazovaly ve své době velmi slušnou odolnost.

Paradoxně se izraelský průmysl dostal na vyšší úroveň po rozpadu Sovětského svazu. Po roce 1990 přišlo do Izraele 1,4 milionu lidí z post-sovětského prostoru, často vzdělání inženýři a technici z vojenského průmyslu, kteří sebou vzali plány, vědomosti i dokumenty.

Rozvíjela se také izralesko-německá spolupráce v oblasti tankové munice, reaktivního a speciálního pancíře. Efektivně pro potřeby domácího průmyslu pracovala izraelská výzvědná služba. V důsledku toho získali konstruktéři tanků Merkava přístup k novým typům moderního pancíře.

Izrael se snažil vyvíjet nové pancéřování jak pro starší tanky Merkava Mk 1 a Mk 2, tak novější Merkava Mk 3 (1989). Výsledky snah konstruktérů se však projevily "pět minut po dvanácté".

Merkava Mk 2 / Bukvoed; CC BY 2.5 

Merkava vs. Hizballáh

V roce 1997 se v jižním Libanonu střely izraelské tanky Merkava s dobře vycvičenými a připravenými bojovníky Hizballáhu, které materiálně a organizačně podporoval Írán.

Bojovníci Hizballáhu disponovali protitankovými řízenými střelami (PTŘS) 9K115 Matys (1978) s průbojnosti 460 mm ekvivalentu homogenního válcovaného pancíře (RHAe) a staršími 9K111 Fagot (1970) s přibližně stejnou průbojnosti RHAe. Oba typy byly v té době považovány na evropském bojišti za zastaralé.

Hizballáh s izraelskými tanky vedl dlouhý a pravidelný boj. Do roku 1997 tanky Merkava dostaly 28 zásahů do čelního pancíře věže a korby PTŘS Malutka, Metys a Fagot. Naštěstí pro posádky tanků byly útoky proti čelnímu pancíři neúčinné.

Uplatnila se zde konstrukce tanků Merkava, kdy pohonná jednotka v přední části poskytuje přibližně dalších 158 až 174 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 420 až 475 mm proti kumulativní municí (Malutka, Metys a Fagot). Společně s organickým pancířem dosahovala čelní balistická ochrana korby 380 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 600 až 650 mm proti kumulativním střelám.

Merkava Mk 2B "Batash". Dobře viditelný masivní přídavný pancíř. / IDF

Také přední část věže díky své konstrukci a silným (myšleno rozměrově) pancířem poskytovala proti kumulativní munici odolnost 500 mm RHAe. Útoky proti čelnímu pancíři tak byly neúčinné.

Hizballáh ale velmi rychle změnil taktiku svých protitankových týmů. První úspěšný útok se udál v záři 1997. PTŘS Fagot dopadla na strop korby v úrovni řidiče. Řidič zemřel na místě, zbytek osádky byl lehce zraněn.

Osudovější útok se udál na konci roku. Během dobře organizovaného útoku byly zasaženy dva tanky Merkava Mk 2. Oba tanky dostaly zásah PTŘS do pravých boků věží, v pozici velitele. Jeden tankista byl zabit a celá posádka obou tanků, kromě řidičů, utrpěla zranění.

Ironií je, že o tři měsíce později byl připraven k sériové výrobě nový izraelský reaktivní přídavný pancíř NxRA a Nera.

V roce 1998 začaly izraelské tanky získávat moduly přídavaného pancéřování věže i korby. Takto modernizované tanky nesly označení Merkava Mk 2B, nebo méně formálněji Batash.

Podobný balíček přídavného brnění dostaly i tanky Merkava Mk 3, označované posléze jako Merkava Mk 3D nebo Dor Dalet. Ochrana byla účinná proti granátometům a PTŘS z 80. let minulého století. Souboj pancíře tanků Merkava s protitankovými týmy Hizballáhu však nebyl zdaleka u konce.

Zdroj: Dziennik Zbrojny