Kaspické moře: Ruský trumf na Středním východě

Návrat Ruska na Střední východ

Síla ruské armády i námořnictva se opírá z velká části o střely vzduch-země a země-země velkého dosahu. Do této oblasti, díky robustní vývojové základně ještě z dob Sovětského svazu, Rusko stále investuje značné prostředky.

Střely nejsou jen vojenským nástrojem pro dobu války, ale také silným politickým nástrojem v “období míru” (v mezidobí do další války) - tedy nástrojem, díky kterému Rusko dokáže vnucovat svou vůli svým nepřátelům.

Rusko se ze strategického hlediska snaží vnucovat svou vůli mimo jiné zemím na Středním východě. Už ale i Sovětský svaz řešil problém, jak v této oblasti fyzicky působit nebo jak do této oblasti promítat svou vojenskou moc. Američané mohli vyslat do oblasti své mohutné loďstvo, Sovětský svaz ale sousedil na jihu s víceméně nepřátelskými/proměnlivými/neutrálními státy.

V 80. letech se sice Sovětský svaz snažil upevnit svou moc v oblasti pomocí invaze do Afghánistánu, ale z tohoto území se v roce 1989 stáhl. Invaze také způsobila zhoršení vztahů s Íránem, Pákistánem a Čínou. Po rozpadu Sovětského svazu se navíc hranice Ruska posunula o 1500 až 2000 km severně a Rusko tak dále přišlo o schopnost vnucovat svou vůli v oblasti Středního východu.

Takový stav pro Rusko není v žádném případě žádoucí, neboť Střední východ je velkým vývozcem ropy. Rusko má jasný důvod ovlivňovat země a bezpečnostní situaci Středního východu, s cílem udržet cenu ropy na požadované úrovni tak, aby Rusko mohlo naplňovat svůj státní rozpočet prodejem vlastní ropy.

Díky své neschopnosti promítnout vojenskou sílu na Střední východ Rusko mohlo jen přihlížet válce v Perském zálivu v roce 1991, invazi Američanů do Iráku a Afghánistánu v roce 2003 a výstavbě amerických a britských základen v oblasti.

Představení techniky a poslání Kaspické flotily.

Kaspické moře jako přístup do Orientu

Jediný koridor, který Rusko fyzicky propojuje se Středním východem, je Kaspické moře. V této oblasti se mohou volně pohybovat nejen lodě ruského námořnictva, ale také dálkové bombardéry ruského letectva.

V Kaspickém moři operuje především dvě fregaty třídy Gepard (Projekt 11661), šest raketových korvet třídy Bujan a Bujan-M (Projekt 21630, Projekt 21631), jedna korveta třídy Tarantul (Projekt 1241) a tři raketové čluny třídy Matka (Projekt 206MR). 

Brzy se k lodím připojí nové korvety třídy Karakurt (Projekt 22800) a hlídkové lodě Projekt 22160. Menší lodě mohou proplout přes řeky a propojovací kanály do Černého moře a zpět.

Tyto lodě jsou schopny pomocí střel Kalibr zasáhnout cíle až na vzdálenost několika tisíc kilometrů. Přesný dolet a schopnosti střel Kalibr nejsou známý. Maximální dolet je asi 2500 km, některé zdroje mluví ale o variantách s doletem až 4000 km. Při “konzervativním” doletu 2500 km mohu ruské lodě zasáhnout cíle až v Jemenu.

Dlouhou dobu se o schopnostech ruských střel vedly odhady - část odborníků ruské raketové schopnosti podceňovalo. V rámci propagandistického boje se Západem, a také v rámci upevňování své moci na Střednín východě, se Rusko rozhodlo předvést západním pozorovatelům své raketové schopnosti v Sýrii.

V minulém roce lodě z Kaspické flotily pomocí střel zasáhly cíle v Sýrii na vzdálenost 1500 km. Celkově lodě vyslaly 26 střel. Do útoky se také zapojila ruská bombardovací letadla se střelami Ch-55 (dolet 3000 km) a Ch-101 (5500 km).

CNN následně přišla s tvrzením, že jedna střela spadla v Íránu. Nicméně tuhle neověřitelnou informaci lze téměř s jistou přiřadit do propagandistického boje mezi Západem a Ruskem. Ruský raketový útok každopádně potvrdil dlouhý dosah, vysokou přesnost a spolehlivost ruských střel dlouhého doletu.

Zajímavé je, že pro ruský raketový útok poskytl svůj vzdušný prostor Írán - to dokazuje výrazné posílení spolupráce mezi Ruskem a Íránem. Tuhle vstřícnost si Teherán nechá jistě zaplatit od Moskvy slevou (případně jinou vstřícností) na dodávky ruské vojenské techniky.

Propagační video ukazující Západu možnosti Kaspické flotily ničit americké a spojenecké základny na Středním východě.

Hrozba pro ruské zájmy - americké základny v Afghánistánu

Michail Nikolajevskij z Vojensko-průmyslového kurýru se zamyslel nad vojenskými možnostmi, které mají Spojené státy pro zničení prostředků ruského námořnictva v oblasti Kaspického moře. Nikolajevskij především upozorňuje na špatné vztahy mezi Ruskem a Turkmenistánem, které mohou využít Spojené státy při případném útoku na ruské lodě.

Turkmenistán odmítá vstoupit do Ruskem vedené Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), odmítá vstoupit do Ruskem vedené Spojené protivzdušné obrany (SNS), od ruských občanů vyžaduje vízům a zakázal zákon o dvojím rusko-turkemenském občanství. Zároveň Rusko v letech 2016 až 2018 odmítlo kupovat turkmenský plyn.

Nikolajevskij se tak domnívá, že vzdušný prostor Turkmenistánu mohou využít americké dálkové bombardéry nebo speciální jednotky k útoku na ruskou Kaspickou flotilu. Americká letadla by jako svůj výchozí bod využila základnu Bagrám v Afghánistánu.

Hlavním cílem amerického útoku se stanou nejen nosiče střel dlouhého doletu, ale také přístavy a zařízení Kaspické flotily ve městech Machačkala a Astrachaň, případně radarové zařízení ve městech Kaspijsk a Armavir.

Ruský autor se domnívá, že útok v první vlně provedou bombardéry B-2 Spirit ze střelami s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM-ER s doletem až 1000 km. Teoreticky tak mohou americká letadla ničit ruské radary a velitelská stanoviště v celé oblasti Kaspického moře již hlubokou ze vzdušného prostoru Turkmenistánu.

V druhé vlně se zapojí bombardéry B-1 a B-52 s protilodními střelami. Ruský autor odhaduje, že půjde o tradiční útok s rozestupem 20 minut mezi útočícími vlnami a s aktivní fázi 15 minut pro každou vlnu. Americká letadla budou v každé vlně schopné odpálit několik desítek střel proti pozemním cílům i lodím.

Problém však je, že při takovém útoku se americké letectvo nemůže spolehnout na klasický průzkum. Informace o umístění jednotek na pobřeží a lodí v Kaspickém moři půjde získat pouze ze špionážních satelitů a od zpravodajských služeb. O zaměření samotných lodí během akce se pak může postarat jeden letoun E-3C AWACS, který je schopný svým výkonným radarem detekovat také hladinové cíle.

Nicméně podle ruského autora bude přelet amerických letadel na afghánsko-turkemenské hranici zaznamenán (pomocí ruských radarů v Tádžikistánu) a ruské velení získá 25 minut až 40 minut na přijetí rozhodnutí.

Obrana ruských zájmů na Středním východě

Jaké má Rusko možnosti obrany? Podle ruského autora protiraketové systémy lodí Kaspické flotily mají proti raketovému útoku americké letadel, v nejlepším případě, pouze 20 % šanci na zničení útočících raket (při jedné útočící střele proti jedné lodi).

Záchytné stíhačky MiG-31 podle ruského autora zvednou účinnost ruské PVO v oblasti Kaspického moře na 50 % proti letadlům, nicméně boj s americkými střelami dlouhého dosahu budou muset zajistit především protiraketové systémy na ruských lodích a na pobřeží.

Nikolajevskij proto doporučuje vytvořit mohutné prostředky PVO (radary i aktivní prvky ničení) v Lagaňi (sever Kaspického moře), Kizljaru, Izberbaši a Kaspijsku (Dagestán). Nicméně i v případě vybudování masivní PVO v těchto oblastech ruské letectvo a námořnictvo nezabraní odpálení amerických střel.

Jedinou možností na zamezení případného útoku je přehrazení přístupu do vzdušného prostoru Turkmenistánu. Ruský autor doporučuje posílení PVO ruské 201. vojenské základny v Tádžikistánu, kterou mají Rusové pronajatou až do roku 2042, a také plné propojení Tádžikistánu do Spojené protivzdušné obrany států bývalých Sovětských republik.

Dále ruské letectvo má svou základnu u tádžického města Hissar, odkud může účinně působit proti americkým bombardérům útočícím směrem na Kaspické moře a provádět odvetné údery na americké základny v Afghánistánu.

Zdroj: VPK