Elektronický boj: Americká armáda zaspala

Elektronický boj řeší letectvo a námořnictvo

Všechny složky Ozbrojených sil Spojených států amerických využívají špičkové systémy elektronického průzkumu, zpravodajství a sledování. Avšak americká armáda (U.S.Army), na rozdíl od námořnictva (U.S. Navy) a letectva (U.S. Air Force), nemá prakticky žádné ofenzivní systémy elektronického boje – tedy systémy schopné rušit elektronické systémy protivníka.

Poslední dekádu se americká armáda soustředila na bojové operace v Iráku a Afghánistánu. Ve výzbroji armády je tak 32 000 výkoných rušiček, které dokáží zabránit výbuchu rádiově iniciovaným improvizovaných výbušným prostředkům.

Americká armáda však nemá prakticky žádné prostředky k rušení radiokomunikační nebo radiolokační činnosti. Chybí prostředky, které dokáží vyřadit elektronické vybavení protivníka, rušit kontrolu protivníka nad jeho zbraňovými systémy nebo dokonce získat kontrolu nad protivníkovými elektronickými systémy.

Armáda se v současné době spoléhá především na kapacity námořnictva a letectva. Lodě amerického námořnictva jsou vybavené především systémy elektronického boje AN/SLQ-32. Krytí ze vzduchu zajišťují námořní letouny EA-18G Growler. Do výzbroje se také brzy dostane nový letecký kontejner elektronického boje NGJ (Next-Generation Jammer).

Americké letectvo sazí – tedy pro ofenzivní elektronický boj – především na letadla EC-130H Compass Call a F-16CJ/CM Fighting Falcon. Letadla F-16CJ/CM jsou určená jak k rušení, tak k fyzické likvidaci nepřátelských radarů, komunikačních a velitelských uzlů – zejména zařízení protiletecké obrany. Ofenzivní elektronický boj dokáží vést také letadla F-22A Raptor.

Do roku 2019 (u námořní pěchoty) ve hře zůstanou letadla elektronického boje EA-6B Prowler. V blízké budoucnosti leteckou složku výrazně posílí letadla F-35 Lightning II disponující kapacitami pro vedení ofenzivního elektronického boje. F-35 jsou schopná rušit rádiové frekvence nebo nepřátelské radary - včetně radarů letadel protivníka nebo střel vzduch-vzduch s radarovým naváděním.

V současné době se americká armáda spoléha při vedení ofenzivního elektronického boje na prostředky amerického letectva a námořnictva. / United States Government Accountability Office

Ofenzivní schopnosti americké armády

Schopnost vést ofenzivní elektronický boj americké armády je nyní tristní. V současné době americká armáda vlastní pouze několik kontejnerů CEASAR (Communications Electronic Attack with Surveillance And Reconnaissance) na letadlech C-12. Letadla dokáží rušit radiokomunikaci (vysílačky) povstalců v Afghánistánu a ztížit jim například koordinaci útoku.

Americká armáda rovněž testuje systém NERO (Networked Electronic Warfare Remotely Operated). V podstatě jediným rozdílem je, že nosičem kontejneru CEASAR není letadlo C-12, ale bezpilotní letadlo MQ-1C Gray Eagle (výdrž ve vzduchu až 30 hodin).

Časy se ale pomalu mění. Důležitým krokem vpřed je zavedení Nástroje pro plánování a řízení elektronického boje EWPMT (Electronic Warfare Planning & Management Tool). EWPMT dokáže „vidět" bojiště v elektromagnetickém spektru – tedy v prostředí, ve kterém probíhá komunikace, radiolokace, přenos dat, elektronické rušení atd. EWPMT využívá data z nejrůznějších senzorů – ať už pozemních nebo leteckých (EA-18G, F-35, NGJ, atd.).

„EWPMT umožňuje vidět bojiště v elektromagnetickém prostředí," vysvětluje plukovník Jeffrey Church, šéf elektronického boje americké armády v Pentagonu. „Můžete tak říci svému veliteli, 'to je místo, kde jsme rušeni. To je místo, kde jsme. To je místo, kde je nepřítel. Nevím oč jde, ale mám nějaký signál.'"

EA-18G Growler; větší foto / U.S. Navy

MFEW – nová koncepce elektronického boje

Skutečný změna nastane až se zavedením systému elektronického boje MFEW (Multifunctional Electronic Warfare). MFEW je složený z celé sítě senzorů a rušiček umístěných na bezpilotních letadlech (včetně střední velikosti), vozidlech (od Humvee po těžká nákladní auta), na stacionárních místech, v batozích vojáků nebo ve vrtulnících. Výhodou je modulárnost MFEW – prostředek nesoucí MFEW není nutno speciálně konstrukčně upravovat.

MFEW však zatím není programem ale pouze konceptem. Armáda zatím definuje, jakou kapacitou a schopnostmi musí MFEW disponovat. Teprve po vyjasnění požadavků se MFEW stane programem a získá rozpočet na výzkumné a vývojové práce.

Podle současných plánů MFEW vstoupí do služby v roce 2023. Avšak díky komplexnosti a náročnosti na výcvik/obsluhu se počítá s dosažením plných operačních schopností FOC (Full Operational Capability) až v roce 2027.

Americká armáda nyní za svými hlavními konkurenty, ruskou a čínskou armádou, zaostává. „Rusové a Číňané, nebo jejich zástupci, strávili posledních 20 let vývojem a získávaním kapacit elektronického boje... zatímco armáda (americká - pozn. red.) se dostala ven ze hry," vysvětluje Church. „Elektronický boj armády začal z ničeho, a začal z ničeho v bojovém prostředí, kde mnoho amerických vojáků bylo zabito nebo zraněno v důsledku rádiem odpalovaných IED."

NERO (Networked Electronic Warfare Remotely Operated); větší foto / U.S. Army

Protivzdušná obrana v elektronickém boji

Americká armáda si vzala ponaučení z bojů na východě Ukrajiny a začíná se soustředit na výcvik v silně rušeném elektronickém prostředí. Podle vojenského magazínu Breaking Defense uspořádala armáda na jaře letošního roku utajované cvičení jednotek protiletecké a protiraketové obrany, které čelily „pokročilým technikám elektronického boje."

Podle brigádního generála Neil Thurgooda cvičení vygenerovalo 70 TB dat, dvakrát více, než obsahuje databáze Wikipedie. Analytici budou data vyhodnocovat celý rok.

Během cvičení prošel zkouškou Integrovaný bojový velitelský systém raketové a vzdušné obrany IBCS (Integrated Air and Missile Defense Battle Command System). IBCS propojuje nejrůznější senzory, odpalovací systémy a velitelská stanoviště. IBCS dokáže v případě rušení využít jiné radary, které dříve nebyly navrženy tak, aby pracovaly společně – např. radary systému Patriot nebo THAAD (Terminal High Altitude Area Defense).

IBCS nahrazuje na půl tuctu systémů řízení a velení a umožňuje mixovat a spojovat prvky různých zbraňových systémů. IBCS je účinný i proti rušení vlastních radarů protivníkem. Pokud je jeden radar rušen, IBCS zůstane „ve hře" tím, že využije data z jiného radaru umístěného na jiném místě nebo pracující na jiné frekvenci. IBCS dokáže kombinovat rovněž data z různých radarů do jediného taktického obrazu a odhalit tak případné falešné cíle.

Velitelský systém IBCS Integrované vzdušné a raketové obrany IAMD (Integrated Air and Missile Defense).

„Dnes nemůžeme připojit všechno dohromady. Nevidíme jediný vzdušný obrázek, jedinou kombinovanou stopu pro jeden cíl," vysvětluje hlavní výhodu IBCS Thurgood.

„Ale během cvičení jsme měli zbraňovou platformu Patriot (protiletecký a protiraketový systém – pozn. red.), Sentinel (radar protivzdušné obrany krátkého dosahu – pozn. red.), Avenger (protiletecký komplet krátkého dosahu – pozn. red.) a další. Všichni byli propojeni a vytvářeli jedinou kombinovanou stopu, jedinou stopu ze všech senzorů. Cvičili jsme ozbrojený střet... proti radioelektronickému boji protivníka, který odráží to, co se děje na Ukrajině a to, co očekáváme, že se stane při střetu s ostatními potenciálními protivníky z celého světa," dodal Thurgooda.

Podle Thurgooda Rusové a Číňané používají pokročilé digitální rušení, schopné napadat určité frekvence a zmást radarové systémy. Rusové a Číňané dokáží nahrát přicházející radarový puls a vysílat ho ve zkreslené podobě za účelem zmatení radaru. Takto zkreslené signály mohou rušit pravé signály, případně vytvářet jiné nebo falešné cíle.

Při rušení americké jednotky protivzdušné obrany mohou pálit drahé a vzácné protiletecké a protiraketové střely do prázdných míst (falešných cílů), zatímco skutečná hrozba pronikne. Jde o problém, který se americká armáda při podobných cvičeních snaží vyřešit.

Zdroj: AIRBORNE ELECTRONIC ATTACK, Breaking Defense