„Nový“ ruský palubní stíhač MiG-29K

MIG-29K versus Suchoj-27K stručně

V rámci výběru palubního stíhače v osmdesátých letech vznikly dva prototypy MiGu-29K. K prvnímu zkušebnímu přistání na sovětské letadlové lodi Tbilisi (dnes Admirál Kuzněcov) došlo 23. července 1988. Krátce na to ale započaly zkušební přistání a vzlety z lodě s konkurenčním Suchojem Su-27K/Su-33. Námořnictvo si však mohlo vybrat jen jeden z těchto letounů a rozhodlo se pro těžší Suchoj, podobně jako v té době letectvo.

Přesto měl a má MiG-29K oproti Su-33 hned několik podstatných výhod. V první řadě je menší, což se na letadlové lodi cení a opomenout nelze ani nižší pořizovací cenu (odhadem poloviční). Suchoj ovšem nikdy nepatřil mezi nejlevnější letouny, ale na druhou stranu měl vyšší nosnost i dolet zásluhou větších vnitřních nádrží. Podle některých zdrojů hrál ve prospěch Suchoje také příslib případné rychlejší dodávky objednaných letounů.

Foto: Konkurenční typ Su-27K (Su-33) na palubě letadlové lodi Admirál Kuzněcov (1996) / Wikipedia, US Navy

Výběr zvláštnosti palubní verze

Palubní MiG-29K vznikal na základě modernizované varianty tohoto typu označované jednoduše písmenkem M (MiG-29M), která začala vznikat sice v polovině osmdesátých let, ale modernizace probíhají prakticky dodnes. Úpravy se dotýkají zejména přizpůsobení pro působení z paluby letadlové lodě. V tomto ohledu se jedná zejména o pevnější podvozek, zachytávací lano a instalaci výkonnější pohonné jednotky.

Změny se dotkly také konstrukce křídel a přidání některých aerodynamických ploch pro usnadnění letu při nízkých rychlostech – zejména při startu a přistání. Ke stejnému účelu je vybaven i konkurenční Suchoj, kterému byla přidána tzv. „kachní křídla“. Opomenout pak u MiGu-29 nelze ani podstatně vylepšenou avioniku letounu, schopnost upgradu pouhou výměnou jednotlivých bloků nebo instalaci modernizovaného radiolokátoru.

Foto: MIG-29K v akci / YouTube

Z dalších úprav stojí za zmínku zejména zvýšení počtu slotů pod křídly k uchycení externích nádrží a výzbroje z původních celkem 6 (+1 mezi motory) na 8 (+1 mezi motory) oproti původnímu MiGu-29. Při jediném letu tak není problém zavěsit přídavnou palivovou nádrž a po dvojici zbraně proti vzdušným, námořním i pozemním cílům.

Současní uživatelé a širší možnosti použití

V současnou dobu je uživatelem MiGu-29K ruské námořnictvo, které jej provozuje ze své jediné letadlové lodě Admirál Kuzněcov a pochopitelně již zmíněné indické námořnictvo. Zatímco Rusové mají objednávku na celkem 24 letounů, Indie na 45.

MiG-29K je pro ruské námořnictvo celkově velkým posílením. Nejenže nahrazuje zastarávající Suchoje, ale přináší i řadu výhod. Mezi ně patří především podstatně širší možnosti použití zásluhou integrace nových zbraňových systémů – zejména řízených střel proti námořním i pozemním cílům.