TALOS: Robotizace vrtulníků začíná

TALOS je součástí větší iniciativy AACUS (Autonomous Aerial Cargo Utility System) amerického námořnictva, resp. Úřadu pro námořní výzkum ONR (Office of Naval Research).

Cílem AACUS je vyvinout technologie a postupy, které promění klasický pilotovaný vrtulník v létající robotickou zásobovací platformu.

Hlavním úkolem takových prostředků, především vrtulníků, bude zajistit autonomní dopravu zásob a munice vojákům v přední linii.

V poslední fází programu AACUS se počítá s přestavbou vrtulníku UH-1 Huey. Letecké testy takto upraveného stroje jsou naplánovány na roky 2017 až 2018. V současné době probíhají testy systému TALOS na vrtulnících Bell 206 a AH-6 Litttle Bird.

AACUS je projekt amerického námořnictva (US Navy) a americké námořní pěchoty (US Marine corps). Mariňáci mají zájem především o robotizaci svých vrtulníků UH-1 Huey, které pak následně vytvoří "robotický zásobovací most" mezi výsadkovými plavidly a bojujícími mariňáky na pobřeží a vnitrozemí.

Vrtulníky upravené pomocí technologie TALOS budou navíc stále schopny létat s posádkou při klasických misích.

“Příchod vrtulníku Huey jako naší třetí testovací platformy je klíčové pro naše budoucí zákazníky (námořní pěchotu - pozn. red.). TALOS vylepšuje současné platformy; nekupujete tedy novou flotilu vrtulníků, ale kupujete set schopností pro současnou flotilu,” vysvětluje John Wissler, viceprezident firmy Aurora Flight Sciences.

“TALOS není letadlo, ani to není robotické letadlo - TALOS je přenositelný inteligentní systém určený pro pilotované i nepilotované vrtulníky. Předností systému TALOS lze popsat několika slovy - agnostická platforma, nastavitelná autonomie, schopnost chápat okolní prostředí a rozhodovací schopnosti, který žádný jiný systém na světě neposkytuje,” dodává Wissler.

TALOS zajistí bezpečné přistání robotických vrtulníků v členitém terénu.

Základem systému TALOS je laserový radar (LIDAR) a elektro-optický senzor na nose vrtulníku, který skenuje prostředí před a pod vrtulníkem. Software ze získaných informací “chápe”, co se děje kolem vrtulníku a dokáže ho tak navigovat v členitém přízemním terénu. Například nejrůznější věže i dráty vysokého napětí TALOS pozná na vzdálenost 1 km.

TALOS nemusí fungovat pouze v autonomním režimu, ale je schopen také pomáhat s navigací a orientací v prostoru pilotům. V budoucnu tak TALOS teoreticky nahradí druhého pilota vrtulníku u složitějších misí.

Rovněž americká armáda (U.S. Army) v rámci programu MURAL (Manned/Unmanned Resupply Aerial Lifter) plánuje vývoj robotických vrtulníků. MURAL si klade za cíl vyvinout a otestovat technologický demonstrátor volitelně pilotovaného vrtulníku UH-60 Black Hawk.

Programy AACUS a MURAL podle svých tvůrců navýší přepravní kapacity, využitelnost a bezpečnost dopravního vrtulníkového letectva. Jakým způsobem? Problém je, že současná vrtulníková přepravní kapacita není omezená (v americkém případě) počtem dostupných strojů, ale v daný čas počty dostupných posádek.

Pokud však jednoduché nebo monotonní mise (jako je přeprava nákladů z bodu “A” do bodu “B”) nahradí vrtulníky s bezpilotním režimem, posádka může odpočívat a připravovat se na složitější mise. Stejně tak nasazení robotických vrtulníků chrání životy pilotů jejichž náročný výcvik stoji miliony dolarů.

Díky nasazení robotických vrtulníků navíc není nutné držet v pohotovosti záchranný tým CSAR (Combat Search And Rescue) pro případnou záchranu sestřelených pilotů.

Zdroj: Defense-Update