Velmoci a multipolarita II

Podpis rusko-čínské plynové dohody. Foto: Wikipedia Commons — *Podpis rusko-čínské plynové dohody. / Wikipedia Commons*

Přetahování států o území, přístup k surovinám, kontrola nárazníkových oblastí či sfér vlivu je odvěkým motorem dějin. Mocenské posilovaní v uzavřených systémech, jakým planeta Země zcela určitě je, představuje zpravidla hru s nulovým součtem. Těžko se vlk nažere a koza zůstane celá. Takové nastavení má samozřejmě silný konfliktní potenciál, což potvrzují dějiny. Původně vyšel článek na blogu On War | On Peace.

Nejvýznamnější soupeření dneška se odehrává na ose Západ – Východ. Tento díl seriálu představuje Východ, který má ambice a čím dál víc se mu daří prosazovat své vize uspořádání mezinárodního systému.

Na východě svitá?

V současnosti jediným reálním vyzyvatelem, který disponuje prostředky a vůlí otřást mocí Západu, je rusko-čínsky blok. Ten označuji trochu zjednodušeně jako Východ. Sdílí se Západem několik zajímavých podobností.

Oba bloky tvoří dva mocenské póly, přičemž jeden z aktérů výrazně zaostává za svým kolegou. Obdobně si slabší pól prošel historickou etapou, kdy byl nefalšovaným top hráčem světové ligy. Daný status je pro oba aktéry minulostí. Převažujícím pólům USA a Číně narostly velmocenské svaly relativně nedávno a rychle. Budoucnost obou leží v Pacifiku a na námořních obchodných cestách.

Od začátku ukrajinské krize se mediální i politická (když si na moment odmyslíme běžence a aktuální díl dramatu Grexit) pozornost soustřeďuje na Rusko. To podle kritiků oprašuje velmocenské ambice, napíná svaly a nebojí se použití hrubé síly pro zajištění svých zájmu v blízkém pohraničí. Obránci Ruska zase mluví o výsostně obranném charakteru jeho aktivit, kterými jen hájí svůj životní prostor a návrat na přirozené mocenské pozice.

Oba pohledy svědčí o tom, že poslední dobou Rusko mocensky posilovalo. To by nám mělo připomenout schopnost Ruska se opakovaně vypracovat z úplného dna do pozice, ve které disponuje nemalou mocenskou váhou a ambicemi. Je to jen 22 let, kdy bylo Rusko zemí, jejíž armáda střílela tanky do parlamentu, ve které zuřil separatismus prorostlý organizovaným zločinem a vládl nefalšovaný chaos.

Ekonomicky za tímto zmrtvýchvstáním stojí absolutní důraz na export ropy a plynu, což umožnilo bez velkých nákladu a rychle generovat enormní zisky. Je ale možné, že jsme svědky konce éry obrody a růstu.

Tragická demografická situace, nízká cena ropy, propad ekonomiky a maximálně nejistý úspěch celní unie netvoří právě nejlepší základy pro naplnění velmocenského statusu. Na místě je proto očekávat zamrznutí posilování Ruska, které bude okolnostmi tlačeno k větší pozornosti vnitřním problémům.

Z pudu sebezáchovy bude režim reprízovat lidový program postavený na leitmotivu dekadentního Západu, který dvojím metrem poškozuje matičku Rus. Ideologický program postavený na negaci si jistě bude udržovat popularitu i za hranicemi Ruska. Jen těžko postačí jako hodnotové pojivo, které by mohlo dlouhodobě sladit zájmy Číny a Ruska.

Probuzený drak

Jen málo témat zaměstnává hlavy analytiků tak jak buducnost Číny. Při její ekonomickém růstu, populaci, geografické poloze je na místě věnovat jí speciální pozornost. Ostatně i USA připouštějí, že právě země draka má potenciál dorůst na peer to peer či close peer to peer rivala. Silně pragmatický přístup v zahraniční politice, který se dá lakonicky shrnout slovy bussines first, ulehčuje zemi hašení surovinového hladu od Afriky, přes Blízký Východ, až po jihovýchodní Asii a Rusko.

Tradičně se za největší výhodu Západu považuje jeho zásadní náskok v oblasti vědy a technologií. Nejnovější americká vojenská strategie mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující bezpečnostní prostředí řadí proliferaci technologií. Dovolím si tvrdit, že toto si dobře uvědomují zrovna v Číně. Legendární schopnost Číny je kopírovat technologie. To ukrajuje z technologického náskoku sice jen omezeně, ale stále představuje nezanedbatelnou výhodu.

Vývoj je nákladný, má mnohé úskalí a slepé uličky. Technologie se v průběhu času zefektivňují a dorůstají maxima svého využití. Zkopírovat technologicky hotový produkt má proto několik výhod, než se věnovat jeho vývoji. Čína je také silná v dnes zásadním odvětví – v informačních technologiích. Když budeme mluvit o gigantu Huawei (top producent telekomunikačních zařízení), nejvýkonnějším superpočítači světa Tianhe-2 či enormních schopnostech v kyberprostoru budeme zase hovořit o Číně.

Největší výzvy Říši středu čekají v rámci jej hranic. Ekologická degradace, dopady politiky jednoho dítěte, turbo urbanizace jsou výběrem těch viditelnějších problémů, které ohrožují stabilitu čínské společnosti. Zohlednit je třeba postupující nahrazovaní vyčerpané komunistické ideologie nacionalismem či vnitřní soupeřeni stranických a armádních frakcí.

V neposlední řadě je nutné si uvědomit naše vlastní limity v chápaní Číny. Ta je aktérem řídicím se principy vyvěrajícími z velice specifické kultury, mentality a politicko-strategické tradice. Reálná je proto hrozba zásadního nepochopení či přepočítaní se v otázkách pekingských zájmů.

Manželství z rozumu

Rusko a Čína nikdy nebyly a možno tvrdit, že nikdy ani nebudou přirozenými spojenci. Není to tak dávno kdy se na řece Ussuri a v dalších pohraničních oblastech v potyčkách střetly červená a čínská lidová armáda. Ne příliš zalidněný ale surovinově bohatý ruský dálný východ nemůže nebýt lákadlem pro zemi ze surovinovým apetitem Číny, srážka zájmu čeká také v souboji o vliv v postsovětských středoasijských republikách.

Pozornost si zasluhuje model fungovaní rusko–čínského partnerství. Symbolem odporu vůči Západu je Putin, ne čínský prezident. Rusko a ne Čína se prezentuje jako motor BRICS, celní unie, zastánce Sýrie či Iránu. Ruský režim tak vykazuje činnost, která imponuje obyvatelstvu a Čína má klid na řešení vnitřních problému a dotahovaní náskoku USA. Zajímavou otázkou je, jak dlouho bude ještě Číně vyhovovat tento stav a následná ochota Ruska hrát při silnějším partnerovi druhé housle.

Jak jsem už naznačil, rusko-čínsky blok absentuje jakékoliv ideové a hodnotové spojení, kterým disponuje euroatlantický blok. Současně ale ani jedna ze zemí samostatně nemůže pomýšlet na vychýlení vah mezinárodního pořádku ve svůj prospěch. Rusko a Čína se nevyhnutně potřebují, nespojuje je v zásadě nic víc než společný soupeř. Životaschopnost takových spojenectví si na historických analogiích zhodnotí už každý sám.

O pozicích a možnostech Indie či hlavních konfliktních liniích mezi bloky se dočtete v třetím a posledním pokračovaní miniseriálu Velmoci a multipolarita

Nahlásit chybu v článku

Související články

6h 12h 24h

Rozbalit vše Sbalit vše

Safi

21:32 30.07.2015
- 0
- 0
Odsolovací zařízení je řešení technologicky možné, ale nepříliš ekonomicky výhodné. Ve chvíli, kdy takto vyrábíte užitkovou vodu, tak můžete odepsat spoustu průmyslu a velkou část ...Zobrazit celý příspěvek

Odsolovací zařízení je řešení technologicky možné, ale nepříliš ekonomicky výhodné. Ve chvíli, kdy takto vyrábíte užitkovou vodu, tak můžete odepsat spoustu průmyslu a velkou část zemědělství.... Pitná voda je to nejmenší...Skrýt celý příspěvek
palo satko

21:27 30.07.2015
- 0
- 0
myslim si že ochota Američanov a Europanov ist do konfrontacie s Ruskom alebo Čínou, je niekolkonásobne menšia než ruske a činske odhodlanie sa branit. pri nuklearnych zbraniach su ...Zobrazit celý příspěvek

myslim si že ochota Američanov a Europanov ist do konfrontacie s Ruskom alebo Čínou, je niekolkonásobne menšia než ruske a činske odhodlanie sa branit. pri nuklearnych zbraniach su vyššie uvedene argumenty len duševnym cvičením. chvalabohu.Skrýt celý příspěvek
xStiX

20:16 30.07.2015
- 2
- 0
Díky odsolovacím zařízením voda snad bude. Minimálně v přímořských oblastech bych se toho nebál.

Díky odsolovacím zařízením voda snad bude. Minimálně v přímořských oblastech bych se toho nebál.
Takeda

19:57 30.07.2015
- 4
- 2
Pavel1 to víceméně vystihl ale u ardze je to házení příslovečných perel. otecko: Konflikt o vodu bych viděl spíš na ose sever - jih než východ - západ. Třeba o něm bude další ...Zobrazit celý příspěvek

Pavel1 to víceméně vystihl ale u ardze je to házení příslovečných perel.

otecko: Konflikt o vodu bych viděl spíš na ose sever - jih než východ - západ. Třeba o něm bude další díl článku. Ale jak jste říkal, kdy se svět točí podle něčí předpovědi :-)Skrýt celý příspěvek
otecko

19:50 30.07.2015
- 0
- 0
Tady se zapomíná, že mezi suroviny je pomalu nutné započítat i vodu, no, a máme na stole dost zásaní problém, který veškeré stávající modely staví na hlavu. Ostatně nemohu si ...Zobrazit celý příspěvek

Tady se zapomíná, že mezi suroviny je pomalu nutné započítat i vodu, no, a máme na stole dost zásaní problém, který veškeré stávající modely staví na hlavu. Ostatně nemohu si vzpomenout, kdy se svět nakonec odvíjel tak, jak si naplánovali globální analytici.Skrýt celý příspěvek
Pavel1

19:30 30.07.2015
- 9
- 4
Blábol. Za prvé, ze strany USA ani Rusku ani Číně nehrozí, žádné riziko ztráty suverenity. Za druhé, rusko stále okupuje obrovské kusy čínského území (Vnější Mandžusko), ukradené ...Zobrazit celý příspěvek

Blábol. Za prvé, ze strany USA ani Rusku ani Číně nehrozí, žádné riziko ztráty suverenity. Za druhé, rusko stále okupuje obrovské kusy čínského území (Vnější Mandžusko), ukradené Číně v 19. století. Čína se v poslední době chová dost expanzionisticky a je jasné, že si to území vezme okamžitě zpět, kdy si bude myslet, že to projde. Ostatně rusko jí šlo příkladem agresí vůči Ukrajině a okupací Krymu. Jen díky globalizaci a mezinárodnímu obchodu se rusáci a číňané navzájem nepodřezávají kvůli Mandžusku. Za třetí, banda dolarových miliardářů vydávajích se za komunisty a vládnoucí v číně, kteří dřou vlastní lidi z kůže jen aby si další miliardu přivydělali a ruská na exportu surovin závislá oligarchie existující pod kuratelou zločineckého agresora putina a jejich místní volksrusák může stěží západu vyčítat nějakou hodnotovou vyprázdněnost. A Utrpení? To nepřineslo "instalování demokracie" nýbrž desetiletí vlády krvavých diktatur, které dokázaly totálně rozložit a zruinovat i velmi bohaté země (viz Libye). Pád diktaturu, který samozřejmě nevyhnutelně ve zruinované zemi nadchází samozřejmě přináší chaos. Tam kdy se to odehrálo za asistence západu (Irák a Libye) bylo obyvatelstvo ušetřeno toho nejhoršího, tam kde kde k tomu došlo samovolně můžeme pozorovat neustálé krvavé orgie (viz Sýrie).Skrýt celý příspěvek
ardz

18:31 30.07.2015
- 5
- 10
Treba upresniť, že od stretov na Ussuri ubehlo 46 rokov a stalo sa to ešte za éry ZSSR. Konšpirácia o tom že čína má záujem obsadiť sibír vyplývajú z povrchného náhľadu chcenia ...Zobrazit celý příspěvek

Treba upresniť, že od stretov na Ussuri ubehlo 46 rokov a stalo sa to ešte za éry ZSSR.
Konšpirácia o tom že čína má záujem obsadiť sibír vyplývajú z povrchného náhľadu chcenia zisku surovín čínou. Isteže by sa im hodili. Tento povrchný náhľad si ale neuvedomuje širšie geopolitické súvislosti díky ktorým rusko a čína sú odkázaní na vzájomnú spoluprácu lebo čínske elity sú si určite vedomé že ak by rusko ovládli USA potom by už ostala len čína ktorá má potenciál narúšať ich svetovú hegemóniu. Pokiaľ si chcú rusko aj čína zachovať nezávislosť na USA musia spolupracovať. A ak by čína snáď kvôli surovinám začala obsadzovať ďaleký východ tak to by maximálne vyhovovalo americkým elitám. Nech sa navzájom bijú, oslabujú.

Euroatlantický blok a ideové a hodnotové spojenie? Frázy o demokracii, slobode, ľudských právach a ich inštalovanie násilím v iných krajinách ktorým prinášajú utrpenie? Euroatlantický blok je vyprázdnený od hodnôt. Základnou hodnotou je egoistický konzumSkrýt celý příspěvek