Současnost tureckého letectva

Strategická pozice Turecka

Turecko je zajímavé zejména svou zeměpisnou polohou. Ze severu má přístup k Černému moři, z jihu zase ke Středozemnímu. Souš pak spojuje Evropu s Asií. Na západě hraničí s Bulharskem a Řeckem a na východě zase se Sýrií, Irákem, Íránem, Arménií a Gruzií.

Politicky je Turecko zcela suverénní zemí. Přes některé snahy stále není členem Evropské unie, což má své důvody. Dlouhodobě totiž okupuje velkou část Kypru, tedy člena Evropské unie, nepřiznává genocidu v Arménii z roku 1915 atd. Problémy jsou také právní, institucionální i náboženské.

Pro oblast vojenství je nicméně důležité členství v NATO a dále uvědomění se, že Turecko se nachází v oblasti, kde není o války a konflikty různého druhu nouze. Turci však mají dlouhodobě poměrně dobré vztahy s Američany. Ti již za kubánské krize využívali základny v Turecku pro své balistické rakety a dodnes dodávají zemi půlměsíce vojenskou techniku.

Použitelné bojové letouny původně 3. a 4. generace

Hlavním stíhacím letounem tureckého letectva je F-16C/D. Většina z 222 strojů je modernizována na Block 50 a údajně dalších 30 jich má být modernizováno na Block 52+. Tento standard běžně obsahuje například instalaci radaru APG-68(V)9 schopného lépe detekovat cíle, což se odráží v použitelnosti letounu pro vzdušný boj.

Foto: F-4E Phantom II / Wikipedia

Ten však zvládá také starší, byť modernizovaný letoun F-4E Phantom II, který je veden jako víceúčelový stíhací. Turci jich mají ve výzbroji 127 kusů. Stejný typ letounu, jen modernizovaný pro účely průzkumu, je RF-4E Phantom v počtu 35 letounů (mimochodem právě jeden z nich sestřelili Syřané v nedávné době).

Ze starších byť dobře udržovaných stíhacích nadzvukových letounů americké výroby lze zmínit také F-5A/B 2000 v počtu 87 letounů. Ten však již neslouží k boji, ale k výcviku. Nicméně lze předpokládat, že v případě potřeby by šel využít pro průzkumné lety a zajištění vzdušného prostoru .

Foto: Turecký cvičný stíhací F-5 / Golowanow

K výcviku pak Turci používají stále ještě proudové, nikoli však nadzvukové letouny T-38 Talon a T-37 Tweet v počtu 70, respektive 60 kusů. Cvičný vrtulový typ pak zastupuje SF-260.

Transportní letectvo i luxus v podobě tankeru

Pro účely dopravy vojenského materiálu, techniky a osob využívají Turci zejména tři hlavní typy. Prvním z nich je po světě notoricky známý americký čtyřmotorový vrtulový C-130 Hercules, jež je v tomto případě zařazen v počtu 19 letounů. Dalším typem je C-160 Transall německé výroby, který je poháněn dvojící vrtulových motorů a o jeho kvalitách hovoří to, že jej používají stále ještě Němci i Italové. A nakonec nejpočetnějším typem (52 strojů) je CN-235.

Foto: Turecký tankovací letoun KC-135 s dvojicí stíhacích F-16C / Source Turkish Air Force Command

Turecké letectvo je jedno z mála, které si může dovolit tzv. vzdušné tankery, tedy letouny určené k doplňování paliva za letu. Ve své „výzbroji“ má 7 letounů KC-135R-CRAG Stratotanker. Mimochodem se jedná o typ, který s oblibou a ve velkém počtu používá americké letectvo.

Turci mohou díky tankovacím strojům v případě potřeby velmi dobře zajišťovat vzdušný prostor. Stíhací F-16C s trojicí přídavných nádrží a doplňováním paliva vydrží ve vzduchu skutečně dlouho.

Chloubou moderního a dobře financovaného tureckého letectva jsou také letouny včasné výstrahy AWACS. Turci si objednali od Američanů celkem 4 stroje Boeing 737 AEW&C, přičemž jeden bude kompletně vyroben v USA a zbývající 3 v Turecku. Ostatně podobný přístup byl použit i při výrobě F-16. Zbývá dodat, že turecké letectvo samozřejmě disponuje dopravními letouny pro přepravu politiků a jiných VIP osob.

Foto: Boeing 737 AEW&C / Konstantin von Wedelstaed

Kapitolu samou o sobě jsou pak helikoptéry. Zmiňme alespoň, že Turci provozují francouzské Eurocoptery Cougar a americké UH-1 Huey – tedy žádné plnokrevné bitevní stroje. Zmiňované stroje má ve své výzbroji turecké „pozemní“ vojsko, které je nasuzeje pro ničení pozemních cílů a podporu pozemních jednotek.

Turecké letectvo nehodlá usnout na vavřínech. Do budoucna hodlá pořídit nové evropské taktické transportní letouny Airbus A400M a také americké stíhací letouny 5. generace F-35 Lightning II. Turecké letectvo i tak v budoucnu zůstane elitou celé turecké armády.