Ruslan Puchov: Náhled do ruského vojenského světa

Ruský export zbraní

CAST kromě své poradní činnosti pro ruské ministerstvo obrany a ruský vojenský průmysl vydává nejrůznější analytické publikace a vede známé ruské blogy BMPD a Periskop 2. Veřejná rada ruského ministerstva obrany, která sdružuje civilní odborníky a bývalé vojáky, rovněž poskytuje ruskému ministerstvu obrany rady a expertízy.

V únorovém rozhovoru pro ruský web Fontanka Puchov popsal stav ruského vojenského exportu, který je nejen významným zdrojem příjmů ruského státního rozpočtu, ale také klíčovým (ne-li nejvýznamnějším) politickým nástrojem ruské zahraniční geopolitiky.
 

Podle Puchova patří Rusku v exportu zbraní za Spojenými státy druhé místo. Nicméně v nejbližší době Rusko aspoň na čas předběhne Francie, které se v poslední době podařilo zajistit několik obřích zbrojních kontraktů, jako jsou dodávky stíhaček Rafale do Egypta, Kataru a Indie.
 

Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) v roce 2016 Spojené státy vyvezly zbraně za 217 miliard dolarů a Rusko za 26 miliard dolarů. Podle Puchova ale metodika měření vývozu institutu SIPRI je zcela nepoužitelná pro vyčíslení skutečné výše exportu zbraní. Problém je, že SIPRI používaný dolar není americký, ale jedná se o uměle stvořenou měnovou jednotku, jednoduše nazývanou dolar, která však není zafixována k žádné skutečné měně.
 

SIPRI jednoduše každé vojenské technice (různé typy vozidel, letadel, vrtulníků atd.) přiřadí fixní částku ve své smyšlené měně, sečte počet vyvezené techniky a následně vyjádří hodnotu vývozu. Taková metodika tedy slouží pouze k vyjádření poměru vývozu (nebo trendu) mezi jednotlivými zeměmi, nikoliv k vyjádření skutečné hodnoty vývozu zbraní. Navíc SIPRI nezohledňuje vývoz vojenské elektroniky, modernizačních řešení, náhradních dílů nebo služeb. Ve výsledku tak SIPRI například silně nadhodnocuje čínský a německý vývoz, ale naopak podhodnocuje ruský, britský nebo izraelský.
 

Podle CAST roční světový obchod se zbraněmi dosahuje 90 miliard dolarů, z toho Rusko v posledních letech ročně vyváželo zbraně v hodnotě 14 až 15,3 miliardy dolarů. Podíl Ruska je tedy 16 až 17 % na celosvětovém ročním obchodu se zbraněmi.
 

Zjistit skutečnou hodnotu vývozu amerických zbraní není podle Puchová možné, protože Washington neposkytuje úplné statistiky. Spojené státy vyvážejí zbraně přes tři různé programy – vláda/Pentagon, průmysl/ministerstvo zahraničí a vývoz nadbytečných použitých zbraní.
 

Roční statistiky existují podle Puchova pouze pro první program (vláda/Pentagon) – americká vláda ročně zajistí prodej zbraní za 10 miliard dolarů. V případě amerického ministerstva zahraničí existuje pouze údaj, podle kterého ve fiskálním roce (FY) 2017 Agentura pro obrannou a bezpečnostní spolupráci (DSCA) schválila potenciální vývoz zbraní za 75,9 miliardy dolarů (ve FY 2016 to bylo 33,6 miliardy dolarů). V této částce jsou ale i nerealizovatelné obchody a také obchody, které jsou rozdělené do mnoha let. 

Mezi schválené programy DSCA pro FY2018 patří například možný prodej stíhaček F-16 na Slovensko nebo UH-1Y Venom pro ČR.

Roste konkurence  

Dle Puchova ruský vývoz rostl až do roku 2013 a poté se ustálil na výše uvedené hodnotě. Další růst ruského vývozu se již nepředpokládá, protože ruské trhy jsou nasycené. Navíc Čína dokáže plnit nároky svých ozbrojených sil vlastními silami a Indie se v posledních letech politicky přiklonila ke Spojeným státům. Další klíčový zákazník Venezuela se zase potýká s existenční krizí.

Na trhu se zbraněmi se navíc objevují další konkurenti. K tradičním vývozcům zbraním (USA, Rusko, Francie, Izrael a Spojené království) se v posledních letech přidala Čína, Jižní Korea a Turecko.
 

Proti ruskému vývozu působí také americké sankce, s kterými je podle Puchova spojen tlak Washingtonu na potenciální zákazníky, aby nekupovali ruské zbraně. V některých případech však sám ruský průmysl svým počínáním zklamal a následně ztratil zákazníky.

„Například v polovině minulé dekády jsem osobně viděl s jakým nadšením mladí indičtí důstojníci čekali na začátek dodávek palubních stíhaček MiG-29K. A po několika letech jsem sledoval, jak toto nadšení bylo nahrazeno nejprve zklamáním a v posledních dvou nebo třech letech podrážděním. Protože během provozu firma MiG nedokázala poskytnout normální poprodejní podporu svých letadel. Mladí důstojníci v této době vyrostli, nyní povýšili a někteří z nich nyní určují vojensko-technické směřování Indie,“ uvedl Puchov.

Ve výběrovém řízení indického námořnictva na nákup 57 palubních stíhaček tak není ruský MiG-29K ani jedním z kandidátů. O dodávku se utká Franice s USA.

Na druhé straně pro ruský vývoz zbraní hraje několik karet. Velký počet konfliktů prospívá ruskému vývozu – v roce 2015 se Irák stal po Indii největším příjemcem ruské vojenské techniky. Také šok alžírského vedení z evropského bombardováni Libye z roku 2011 přispěl k rychlejšímu nákupu ruských zbraní.
 

Avšak i v případě Alžírská měl ruský průmysl, resp. opět firma MiG, podle Puchova problémy. Alžírsko kvůli špatné kvalitě výroby (některé součástky letadel byly z 90. let) vrátilo do Ruska stíhačky MiG-29SMT a místo toho objednalo stroje Su-30MKA. Alžířané se tak začínají údajně dívat po evropských výrobcích zbraní.

Zbraně nejsou na válčení

Dále Puchov ve svém rozhovoru připomněl, že státy často kupují zbraně ne kvůli boji. „Ve většině případů skutečné vojenské motivy k nákupu zbraní nemusí vždy dominovat. Velmi důležité jsou další motivace – průmyslové, technologické, politické, korupční,“ říká Puchov.

Například Brazílie koupila stíhačky Gripen hlavně proto, aby získala přístup ke švédským technologiím a vytvořila si vlastní vojenský letecký průmysl. Země Perského zálivu zase pomocí vojenských nákupů si zajišťují bezpečnostní záruky ze Spojených států, Británie a Francie.
 

„Chtějí poděkovat. Chtějí dát úplatek. Všimněte si, jak lhostejné jsou evropská a americká média, nemluvě o politických elitách, k otázce lidských práv v Saúdské Arábii nebo Kataru,“ uvádí Puchov.

Puchov však dodává, že prodeji ruský zbraní do zemí Středního východu, mimo jiné do Saúdské Arábie, pomohlo Ruské angažmá v Sýrii. Nikoliv však pro, jak média a Kreml mylně uvádí, díky úspěchu ruských zbraní na bojišti, ale kvůli tomu, že Rusko se ukázalo garantem bezpečnostních záruk, stejně jako je USA, Velká Británie nebo Francie. Nyní Katar a Saúdská Arábie vidí, že stojí za to „poděkovat“ skrze nákup zbraní Rusku. Rijád prozatím „poděkoval“ Moskvě vojenskými zakázkami za tři miliardy dolarů, mimo jiné dohodou o lokální výrobě Kalašnikovů v Saúdské Arábii. 

Puchov dále upozornil, že ruské zbraně kupují země, které chtějí provádět nezávislou zahraniční obrannou politiku. „V některých případech může být tato politika silně protiamerická. Jako v případě Číny. Naopak Malajsie a Indonésie neprovádějí protiamerickou politiku, jsou to ale země, které sledují nezávislou politiku, proto kupují zbraně od různých zemí,“ vysvětlil Puchov.

Dle Puchova je proto nově (resp. staronově) nezbytně nutné se při vývozu zbraní soustředit spíše na vojenské a politické cíle, nikoliv na komerční, protože díky sankcím skončilo mírové soužití mezi Ruskem a USA. „Vojensko-technická spolupráce by se měla stát nástrojem pro oslabení americké vojenské a vojensko-politické hegemonie ve světě,“ dodal Puchov s tím, že Moskva by měla například přehodnotit členství Ruska v režimu kontroly vývozu raketových technologií.

Na závěr rozhovoru Puchov okomentoval příklon Indie ke Spojeným státům. Rusko musí údajně počkat, dokud nebude Indie, a podle Puchova jistě bude, zklamána ze spolupráce s Američany. „Američané potřebují Indii pouze jako protičínský nástroj. Spojené státy nepotřebují rovné partnery, pouze satelity nebo vazaly, a rovný partner není jistě ani Indie,“ myslí si Puchov.

Ruští turbopatrioti vs. Puchov

V souvislosti s Puchovem stojí za zmínku jeho komentář k americkému raketovému útoku, za který sklidil kritiku od tzv. ruských (podle vlastních slov) “turbopatriotů“. Jurij Selivanov na webu Vojenské obzory napadl Puchova, že jde na ruku Američanům, když jednak znevažuje ruské zbraně a také údajně (a hůře) ospravedlňuje americkou vojenskou přítomnost v Sýrii. 

Podle Puchova díky nízké výšce letu Tomahawků nemají systémy jako S-300 a S-400 příliš šancí Tomahawky zachytit, protože jsou určeny zejména pro boj s letadly.  

„Při přiblížení k cíli mohou být střely s plochou dráhou letu zachyceny Pancirem [systém PVO krátkého dosahu - pozn. red.], ale ten nezničí více než tři nebo čtyři střely. Jeden americký torpédoborec je však schopen vypustit 70 Tomahawků najednou,“ uvedl několik dní před americkým útokem Puchov a dodal, že Američané počítají i s ruskými systémy radioelektronického boje.

Ruské ministerstvo zahraničí přišlo po americkém útoku poněkud s bizarním prohlášením (na základě „dobrozdání“ syrských úřadů), že syrské protivzdušné obraně (PVO) se podařilo sestřelit 71 ze 102 útočících raket. V některých případech, jako při údajném americkém útoku na vojenské letiště, tak musel být zastaralá syrská PVO 100% úspěšná, jak proti Tomahawkům, tak proti nízko letícím stealth střelám s plochou dráhou letu (JASSM-ER).

„Obecně platí, že podle našeho názoru informace o údajných 71 sestřelech jsou zjevně nadhodnoceny (pravděpodobně mnohokrát) a nelze je brát vážně, a to zejména s ohledem na celkovou zastaralost velké části výbavy syrské protvzdušné obrany,“ uvedl po útoku Puchov.

Puchov také v inkrimovaném rozhovoru na webu Argumenty a fakta uvedl, že ostrá slova ruského velvyslance v Libanonu Alexandera Zasypkina byla upravena Hizballáhem. Zasypkin měl uvést, že při případném raketovém úderu Rusko zasáhne místa, odkud byly střely vypuštěny.
 

Dle Puchova však Hizballáh, tedy libanonské křídlo íránských Revolučních gard, které potřebují Sýrii kvůli svému boji s Izraelem, původní neutrální vyjádření velvyslance „okořenil“,  západní média (Fox News) ještě dále překroutila a následně již takto nově dramaticky znějící vyjádření začala přebírat všechna západní média.

Puchov kritiku Selivanova na blogu BMPD s komentářem otiskl a do tagů pod článek připojil slova „idiot“ a „blázen“. „Dílo [Selivanova  - pozn. red.] je typickým příkladem rostoucí schizofrenie v některých kruzích ‚vlasteneckých‘ internetových válečníků, skákajících ve stylu jejich ukrajinských protějšků,“ reagoval na svou kritiku Puchov.

Zdroj: Vojenské obzory, Argumety a Fakta, BMPD, BMPD