Rusko si oficiálně nárokuje Arktidu a Severní pól

Poprvé Moskva předložila OSN požadavek na přičlenění Arktidy ke svému území v roce 2002. Tehdy byl požadavek zamítnut. Nyní Moskva tvrdí, že má dostatek vědeckých důkazů dokazující nároky Moskvy na Arktidu a Severní pól.

"Abychom ospravedlnili ruská práva na tuto oblast, předložili jsme dostatek vědeckých údajů shromážděných během mnoha let výzkumů Arktidy," stojí v tiskovém prohlášení ruského ministerstva zahraničí.

V roce 1982 byla přijata Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu. Podle úmluvy si mohou státy nárokovat "výlučnou ekonomickou zónu" až do vzdálenosti 200 námořních mil od svého pobřeží. V případě, že kontinentální šelf přesahuje za tuto hranici, tak si země může nárokovat výlučnou zónu sahající až 350 námořních mil od svého pobřeží.

Podle Ruska se však hranice 350 mil nevztahuje na případ Arktidy, protože mořské dno a nerostné suroviny jsou "přirozenou součástí ruského území", bez ohledu na to, jak daleko jsou od pobřeží. Podle Moskvy by se OSN ruským návrhem mohla zabývat již letos. Komise OSN o hranicích kontinentálního šelfu se však podle mluvčího OSN Farhqan Haqa nesejde dříve než v roce 2016.

Ruské nároky nejsou žádnou novinkou. Již Josef Stalin si nárokoval pro Sovětský svaz obrovská území Severního ledového oceánu. Vzhledem k drsnému klimatu však takové nároky nikdo nebral vážně. Až s tajícím ledem se začaly severské země zajímat o arktickou oblast bohatou na nerostné zdroje.

Kromě Ruska si různě velké oblasti Arktidy nárokují Kanada, Dánsko, Norsko a Spojené státy. Minulý rok Dánsko například vzneslo u OSN nárok na 895 000 kilometrů čtverečních Arktidy, dvacetkrát většího území, než je území Dánska.

Ruské snahy o získání nerostných surovin v Arktidě jsou vysoce logické. Rusko má osmé největší zásoby ropy, ale patří mezi největší producenty ropy. Podle zprávy OPEC z roku 2011 (OPEC Share of World Oil Reserves 2010) může Rusko vyčerpat zásoby, resp. výrazně omezit těžbu, ropy již za 22 let.

Například Saudská Arábie při stávající rychlosti těžby dokáže dodávat ropu na trh přes 80 let. Současné sankce navíc nutí Rusko rychleji těžit ropu a tak snižovat své zásoby.

Ruská ekonomika, a tedy i politická a vojenská moc, je přitom silně závislá na vývozu ropy. Prodej ropy a zemního plynu tvoří zhruba dvě třetiny ruského vývozu. Vývoz palivově-energetických surovin (ropa, plyn, nerosty) dosahuje dokonce 75 % veškerého vývozu.

Polovina příjmů do ruského federálního rozpočtu je závislá z vývozu ropy. Každé snížení ceny ropy o jeden dolar znamená roční ztrátu zhruba 1,4 miliard dolarů na straně daňových příjmů.

Pokud Rusko nechce ztratit svou politickou a vojenskou moc, nezbývá nic jiného, než o Arktidu bojovat.

Zdroj: Business Insider