Špičkové protilodní střely LRASM pro Austrálii

Obranná strategie Austrálie řeší ohrožení „jen“ z jednoho strategického směru. Jde o obrovské území nacházející se mezi australským a asijským kontinentem. Australské ozbrojené síly jsou vyzbrojovány a cvičeny prakticky výhradně na kontrolu tohoto prostoru.

V tomto směru proudí do Austrálie zdroje nestability, jako je nelegální migrace, nelegální dovoz / vývoz, drogy, extrémní ideologie a zločinnost. Probíhá zde také nelegální využívání přírodních zdrojů (např. nelegální rybolov) nebo znečišťování moří. Stejně tak jde o jediný směr, z kterého hrozí přímé vojenské ohrožení australského kontinentu, což Austrálie okusila během druhé světové války.

Klíčovým australským nástrojem kontroly této oblasti je mezinárodní pakt „Pět ujednání o ochraně moci“ FPDA (Five Power Defence Arrangements) z roku 1971. FPDA je tvořen bilaterálními dohodami mezi Velkou Británií, Austrálií, Novým Zélandem, Malajsií a Singapurem.

Těchto pět zemí postupuje společně v případě potenciální vnější agresi nebo hrozbě útoků pirátů proti poloostrovní Malajsii nebo Singapuru. Klíčová je problematika Malackého průlivu, což je jeden z hlavních světových obchodních škrtících bodů. Každý rok zde propluje 100 000 lodí a 25 % hodnoty celosvětového obchodu, včetně více než 16 milionů barelů ropy z Perského zálivu. Jednoduše řečeno, kdo ovládá Malacký průliv, ovládá čtvrtinu světového obchodu.

Ozbrojené síly Austrálie v této oblasti dlouhodobě působí v rámci několika operací. Společně s Malajsií zde probíhá od roku 1980 operace Gateway. Australské letectvo RAAF (Royal Australian Air Force) mimo jiné operuje z malajské letecké základny Butterworth. Základna se také stane dočasným domovem minimálně jedné letky australských F-35A Lightning II.

Operace Resolute zase chrání australskou hranici a výlučnou námořní ekonomickou zónu sahající 200 námořních mil od australského pobřeží. Klíčovými prvky této operace jsou námořní průzkumné a bojové letouny AP-3C Orion a P-8A Poseidon.

Australské letectvo využívá malajskou základnu Butterworth již 62 let.

Kontrola prostoru mezi Austrálií a Asií je tedy pro Canberru naprosto klíčová. Austrálie z toho důvodu neustále vylepšuje své vojenské schopnosti (zejména námořní a letecké), což dává australským politikům větší manévrovací prostor při řešení krize (mohou volit diplomatická nebo vojenská řešení).

Značné posílení australských vojenských schopností přinese dodávka špičkových protilodních střel AGM-158C LRASM. Nákup střel probíhá v rámci programu AIR 3023 Phase 1 přijatého v roce 2012. Jde o jeden z mnoha modernizačních projektů australských ozbrojených sil.

Agentura DSCA schválila prodej až 200 střel LRASM za maximální částku 990 milionů dolarů. Cena zahrnuje i 11 testovacích střel s telemetrickými systémy, které jsou nutné pro certifikace střel na australská bojová letadla. Dále jsou součástí dodávek školní verze střel CATM-158C a plnorozměrové makety DATM-158C. Makety využívá především pozemní personál k nácviku obsluhy a manipulace, včetně upevňování střel na zbraňové závěsníky letadel.

Austrálie dále v rámci celkového balíčku obdrží skladovací a přepravní kontejnery, pomocná a testovací zařízení, publikace, technickou dokumentaci, výcvik personálu, logistickou podporu atd. Výhodou je, že LRASM sdílí 85 % součástek se střelou s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM (Joint Air-to-Surface Standoff Missile) používanou RAAF, což zjednodušuje logistiku.

LRASM jsou určené především pro australské F/A-18E/F Super Hornet ‒ jeden letoun unese až čtyři střely. Později ale dojde také k integraci LRASM do australských F-35A Lightning II (objednáno 72 letadel). Střely LRASM mohou výhledově nést i námořní průzkumná letadla P-8A Poseidon. Austrálie již provozuje 12 těchto výkonných námořních letadel z celkově 15 objednaných.

RAAF k námořnímu průzkumu, i za účelem vyhledávání cílů pro LRASM, může využít i sedm námořních dronů MQ-4C Triton.

Princip fungování LRASM

LRASM má bojovou hlavici o hmotnosti 450 kg. Oficiální údaje o doletu nejsou známy, ale na základě vlastností JASSM, resp. verze JASSM-Extended Range, se mluví o doletu až 1000 km.

Hlavní výhodou LRASM jsou ale špičkové senzory, chytrý software a síťově propojený způsob vedení boje. Střela umí sama vyhledat loď v oblasti, poznat typ, vybrat nejhodnotnější cíl a zaútočit na nejzranitelnější místo na lodi. To vše údajně v prostředí se silným elektronickým rušením.

Během letu se LRASM navádí pomocí inerciální a satelitní navigace, v konečné fázi pomocí infračerveného senzoru a pasivního radiolokátoru. Aktivní radiolokátor byl odmítnut kvůli utajení letu střely a kvůli celkové odolnosti zbraně proti elektronickému rušení. 

Pokročilé senzory LRASM výrazně snižují závislost na externích průzkumných platformách a na nutnosti přesně určit polohu cíle. Stačí určit jen přibližnou pozici cíle, například na základě elektronického průzkumu, a následně do této oblasti vystřelit střely LRASM. Případně lze samozřejmě využít výkonných optických a radiolokačních senzorů výškových dronů Triton.

Austrálie se stane prvním zahraničním uživatelem LRASM. Dalším uživatelem může být Japonsko, které rozhodlo integrovat střely LRASM do modernizovaných víceúčelových stíhaček F-15J Kai. O nákup střel LRASM se zajímá také Kanada, Singapur, Švédsko a Velká Británie.

Zdroj: USNI News, Flight Global