Nejasnosti kolem ruského bombardéru další generace

Senzační zprávy z ruských zdrojů přináší informace o revolučním stroji, zcela neviditelném na radarech, schopným vyvinout extrémně vysokou rychlost. Zprávy prostě popisují ideální bombardér, avšak již bez ohledu nad finančními prostředky potřebné pro vývoj, výrobu a provoz. Lze však předpokládat, že Rusové rozebírají celou řadu možností svého perspektivního leteckého komplexu dálkového bombardéru (Perspektivnyk Aviacionnyj Kompleks Dalnej Aviacii, zkráceně PAK-DA). 

Varianta č.1 - Podzvukový stealth bombardér

Vůbec první variantou, o které se neoficiálně, stejně jako ve všech ostatních případech, hovoří, je vývoj podzvukového „stealth“ strategického bombardéru. Výhodou takového řešení je zejména menší finanční náročnost a možnost použití již vyvíjených perspektivních motorů.

Rovněž konstrukce nebude, z hlediska namáhání stroje při podzvukových rychlostech, příliš tvrdým oříškem. Technologie stealth pak může být převzata z aktuálně vyvíjeného stíhacího letounu PAK FA.  

Podzvukový PAK DA má šanci stát se přirozeným nástupcem legendárního strategického bombardéru Tu-95, jež je zařazen v ruském letectvu již od roku 1956 a stal se velice známým za Studené války. 

Varianta č.2 - Využití vyvíjeného stíhače PAK FA

Teoreticky je možná varianta s podstatně větším využitím zkušeností a technologií vyvinutých pro stíhací letoun PAK FA.

Nicméně konstrukci a její velikost nelze jen tak přepracovat. Pravděpodobně půjde, stejně jako v ostatních v předešlé variantě, jen o využití technologií stealth nebo motorů, kterých by však mohl být větší počet.

Je zde však jeden problém. Stíhací letoun PAK FA má větší dolet, než řada soudobých stíhacích letounů. Přesto pro potřeby strategických bombardérů je zcela nedostačující, i když bude vyvinut o něco větší derivát stroje PAK FA.

Foto: Právě vyvíjený ruský víceúčelový stíhací letoun 5. Generace PAK FA alias T-50 / Wikipedia, Maxim Maksimov

Mezi důvody patří i podstatně větší hmotnost a počet nesených raketových střel vzduch-země, než je tomu v případě stíhacímu letounu primárně určenému k vybojování vzdušné nadvlády. Vývoj strategického bombardéru přímo ze stíhacího PAK FA alias T-50 je tak pravděpodobně vyloučen. 

Varianta č.3 - Vývoj nebo radikální modernizace Tu-160

Vyloučit však nelze další modernizace a využití konstrukce již existujícího nadzvukového strategického bombardéru Tu-160 s měnitelnou geometrií křídel. Ačkoliv se první let tohoto letounu se uskutečnil už v roce 1981, do výzbroje byl oficiálně zařazen až v roce 2005. Dosahuje rychlosti dvou Machů ve výšce 12 kilometrů a jeho maximální dolet činí až 14 500 kilometrů. Tu-160 se nicméně stále vyrábí a tak se zdá být vývoj jeho přímého nástupce oproti postupným modernizacím neopodstatněný.

Foto: Strategický nadzvukový bombardér Tu-160 / Wikipedia, Sergey Krivchikov - Russian AviaPhoto Team

Zcela nejextrémnější variantou je pak vývoj zcela nového letounu schopného udeřit pomocí řízených střel na vzdálenost až 3 500 kilometrů. Na fórech se pak dokonce diskutuje o suborbitálním strategickém bombardéru. Jeho vývoj by však byl značně náročný a využití dosti diskutabilní.

Jediným důvodem pro vývoj nového bombardéru vlastnost stealth?

Střely z dostatečně velké vzdálenosti totiž mohou vypouštět již dnešní bombardéry, které mají Rusové zařazené ve výzbroji. Navíc jsou případně použitelné pro podstatně širší spektrum úkolů. Jedinou skutečnou výhodou oproti starším typům je tak zlepšení v úspornosti a použití technologie stealth pro maximální snížení radarové odrazivosti.

Otázkou tedy zůstává, jak Rusové perspektivní bombardér skutečně zamýšlejí. Prozatím tak můžeme o skutečných záměrech jen diskutovat a nechat se překvapit.