Konec výroby F-22 Raptor a jejich místo v americkém letectvu

Historie vzniku nejmodernějšího stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády

Vývoj letounu Lockheed Martin F-22 Raptor započal již v 80. letech minulého tisíciletí. Americké letectvo v té době požadovalo moderní letoun k vybojování absolutní vzdušné nadvlády, jež by nahradil již v té době ve výzbroji zařazené stíhací F-15 Eagle a o trochu novější, ale méně výkonné F-16 Fighting Falcon.

Nový letoun měl využívat nejnovější technologie a stroj musel být schopen čelit hrozbě pocházející z rostoucích počtů ruských letounů MiG-29 a zejména Su-27. Předpokládalo se proto, že Američané budou muset čelit nejen výkonným ale také dobře zbraňově vybaveným strojům, navíc protivníkem využívaných ve velkém počtu.

Foto: Vpředu F-22 Raptor, v pozadí jeho předchůdce F-15 Eagle jako stíhací letoun k vybojování a udržení vzdušné nadvlády / US Air Force

V červenci 1986 proto dostala dvě uskupení leteckých výrobců zelenou ke stavbě prototypu letounu. Firmy Lockheed/Boeing/General Dynamics pracovaly na YF-22 a Northrop s McDonnell Douglas na YF-23, jaké bylo v té době označení letounu. Nakonec vyhrál Lockheed se svým YF-22. Vůbec první let pak YF-22 uskutečnil v roce 1990 a samotný sériový F-22 Raptor o sedm let později.

Snižování počtů a změna vedení válek

Jak bylo řečeno v úvodu, původně předpokládalo americké letectvo nákup 750 Raptorů, které měly kompletně nahradit letouny F-15 a z části také letouny F-16. Zlomovým okamžikem v programu však byl rozpad Sovětského svazu a s tím související snižování stavů v ruském letectvu a jeho zoufalé bojeschopnosti. Počty objednaných Raptorů se proto neustále snižovaly. Zatímco v roce 1994 se stále počítalo s 438 letouny, v roce 1997 už bylo číslo pouze 339 letounů.

Foto: Hra kočky s myší? Kdo je ale kočka, kdo myš? Raptor stíhá ruský strategický bombardér Tu-95 / US Air Force

Počet letounů se nakonec ustálil na čísle 187 (+ 8 testovacích) a to navzdory tomu, že hrozila nižší bojeschopnost strojů F-22 vzhledem k nutným opravám a pravidelným prohlídkám. V té chvíli již bylo jasné, že Raptor letouny F-15 nenahradí. Jen pro představu, USAF má ve výzbroji 256 F-15C/D, 221 F-15E a více než tisícovku F-16C/D. Přitom velká část letounů má být podle současného plánu nahrazena jednomotorovým stíhacím letounem F-35 Lighting II.

V současné době řeší ovšem letectva jiné parametry, než jen výkon. V oblasti vzdušného boje rozhoduje více, než kdy dříve elektronická výbava letounu a vlastnosti stealth. Naopak při útocích na pozemní cíle se používají střely s přesným naváděním a mnohdy i velkým dostřelem.

 Foto: Střely vzduch-vzduch jsou u Raptoru odpalovány z šachty, takže pod křídly nezvyšují radarovou odrazivost letounu / US Air Force

Na druhou stranu se v mnoha konfliktech ukazuje nadbytečnost výkonných a moderních strojů vzhledem k faktu, že nepřítel je často početně i technologicky slabší (Irák, Libye apod.). Moderní stíhací letouny tak přijdou vhod spíše při prvotním drtivém útoku, než při dlouhodobějším odporu nepřítele zbaveného vlastní protiletadlové obrany.

Problematická bojeschopnost

To, že Raptor trpní řadou problémů, není ničím výjimečným. Tím skutečným problémem je vedle malého počtu zejména podhodnocené financování. To má za následek, že práce na implementaci jednotlivých zbraňových systémů běží velmi pomalu. Přitom právě bez nich nemůže Raptor dosáhnout požadované úrovně a využít tak všechny své přednosti.

Na druhou stranu to není problém, který US Air Force v současnosti pálí nejvíce. První vlnu útoku na nepřátelské území jsou schopny zajistit taktéž letouny B-1 Lancer a B-2 Spirit, schopné kompletně zničit radary, stanoviště protiletadlové ochrany a velitelská stanoviště přítele.

 Foto: Formace Raptorů na zemi s přídavnými nádržemi na palivo pod křídly / US Air Force

Dále je možno využít strategické bombardéry B-52 Stratofortress a následně stíhací stroje F-15E a F-16 C/D. Po jejich boku se pak mohou do přímé podpory pozemních vojsk zapojit letouny A-10 Thunderbolt II a celá řada bojových vrtulníků.

Ukazuje se tak, že hlavní výhoda Raptorů nakonec skutečně tkví ve vybojování a udržení vzdušné nadvlády. K tomu ostatně mají tyto letouny všechny předpoklady. Ve své disciplíně díky dostatečnému výkonu ve spojení s vybavením a výzbrojí jsou favoritem snad všech vzdušných soubojů. 

Ostatně možná právě proto jsou nasazeny na základně 'al Dafra ve Spojených arabských emirátech, odkud mohou být použity v případě konfliktu s Íránem hned v první vlně útoku k ochraně útočících stealth bombardérů a bezprostřednímu získání vzdušné nadvlády.