Reflexivní kontrola: Jak ruská propaganda vytváří užitečné idioty

Kiseljov sdělil světu, že pokud NATO pošle vojáky na Ukrajinu (jak nerealisticky naznačuje francouzský prezident Macron), atomové bomby zasáhnou rozhodovací centra a odpalovací stanoviště ve Spojených státech, Francie bude „v mžiku odzbrojena“ a „britské ostrovy skončí pod vodou“.[4] Jednalo se bombastickou varianci na dřívější Putinovo prohlášení na toto téma, nový pokus o vykreslení „červených linií“ režimu provedený tak, aby se rozšířil do západních médií a na západních sociálních sítích; ujišťování slabomyslné části domácího publika bylo až sekundárním cílem.

Ruské červené linie

Primárním publikem jsou tak západní policymakeři. Mají pocítit tlak proruských politických aktérů a komentátorů (ať už zaplacených, nebo užitečných idiotů). Ti je budou napadat za „provokační“ politiku vůči Rusku, hrozící způsobit eskalaci. Rusko přitom používá veškeré své disponibilní konvenční kapacity na frontě, k masakrování civilistů a ničení civilní infrastruktury na Ukrajině. Eskalovat nemá čím ani proti Ukrajincům, natož proti zemím NATO. Alianční vojenskou odezvu si Rusové za současné situace absolutně nemohou dovolit riskovat. Jiní se spokojí s poukazováním na masivní ruský jaderný arzenál, čímž zdatně sekundují neustálému ruskému „poukazování“ na možnost jaderného střetu.

Třetí světovou válkou opakovaně hrozí dvorní šašek a bývalý prezident v jedné osobě Dmitrij Medveděv[5], např. v reakci na zprávu o vyslání britských vojenských instruktorů na Ukrajinu. Případně průběžně dává najevo, že se Rusko nehodlá vzdát ani centimetru dobytého a ukradnutého území.

K vyhrožování nukleární apokalypsou (a označování Británie za semeniště zla, konspirující proti Rusku[6]) se Medveděv uchýlil už mnohokrát, opět tradičně jako součást překračování ruských „červených linií“. Podle něj a jemu podobných mělo být důvodem k masivní ruské eskalaci dodání vojenské pomoci, protitankových střel, dělostřelecké munice, systémů HIMARS, tanků, později západních tanků, západních letadel a nyní – po dodání nebo přislíbení všech těchto systémů – dodání raket ATACMS. Dále pak útoky na Krym, Moskvu nebo jiná ruská města. Moskva přitom nikdy na dodání těchto systémů nebo útoků na ruské území nijak nereagovala. Je tedy udivující, jak velkou sílu tyto plané výhružky eskalací a jadernou válkou stále mají.