Jak překonat ruský systém protivzdušné obrany S-400?

Zbožštělý S-400 Triumf

Mezi laickou, ale i širší vojenskou veřejností, je rozšířen názor, že vojenská technika funguje na principu “kouzelného červeného tlačítka”.

V případě S-400 Triumf si řada lidí představuje jakousi neprostupnou vzdušnou bublinu, ve které obsluha S-400 ničí jakékoliv vzdušné cíle opakovaným stisknutím kouzelného červeného tlačítka. Přitom nezáleží na takových “drobnostech”, jako je typ, vzdálenost, výška nebo rychlost cíle, či na jakékoliv taktice, nebo protiopatřeních cíle/cílů. 

Přitom lidé považuji S-400 prakticky nezranitelný proti jakémukoliv útoku - vždyť jakoukoliv hrozbu dokáže obsluha zničit prostým stisknutím tlačítka, po kterém se vypustí dokonalá protivzdušná střela s doletem 400 km.

Řada lidí papírové údaje techniky považuje za svaté, a naprosto klíčové a dominantní oblasti, jako je výcvik, kvality obsluhy (například schopnost se rozhodovat ve stresových situacích), taktiku, kvalitní velení/spojení a spolupráci s ostatními systémy bere za samozřejmé, perfektně fungující a špičkové.

Ruská média z velké části S-400 zbožšťují a prezentují ho jako ultimativní zbraň.  Podobné oslavné články jsou přirozenou a pochopitelnou součástí hry, kterou hrají všechny strany. Avšak neumožňují si vytvořit reálnou představu (což je jejich cílem) o schopnosti S-400 uspět na bojišti 21. století.

Jaké jsou možnosti západních leteckých systémů překonat ruské komplety S-400 se pokusil autor Tyler Rogoway na svém blogu Foxtrot Alpha.

S-400 při testování na střelnici Kapustin Jar.

Nemilosrdné elektromagnetické bojiště

S-400 Triumf je zřejmě nejvýkonnější a nejpokročilejší protivzdušný systém současnosti. S-400 dokáže zachytit určité vzdušné cíle (například velká letadla) až na vzdálenost 600 km a postřelovat je na vzdálenost 400 km.

S jakou úspěšností se však S-400 Triumf postaví proti špičkově vybavenému, vycvičenému a připravenému protivníkovi?

V moderním vojenském konfliktu zásadním způsobem hraji roli systémy elektronického boje. V případě ozbrojeného střetu mezi vyspělými protivníky se stanou systémy elektronického boje nástroji prvního úderu.

Vedení ozbrojeného konfliktu bez ovládnutí elektromagnetického spektra (tedy prostředí, ve kterém funguje bezdrátový přenos informací) je nemyslitelný.

Před několika dny ruská armáda uveřejnilo video z testování kompletů S-400 na střelnici Kapustin Jar proti balistickým cílům. Testování probíhalo v prostředí silného elektronického rušení. Přesto podle internetového magazínu Sputnik International (sic!) všechny čtyři střely zasáhly svůj cíl.

Je však nejasné, jaké všechny vojenské prostředky se na objevení a zničení cílů při testu podílely. S-400 kromě velitelského vozidla, několika vlastních radarů a odpalovacího vozidla dokáže spolupracovat s celou řadou dalších senzorů - staršími radary kompletů S-300, pasivními systémy, senzory na letadlech - a dalšími protivzdušnými systémy na zemi (Tunguska, Buk, Pancir, Tor), ve vzduchu (stíhací letadla) i moři (např. raketový křižník Moskva plovoucí u syrských břehů).

S-400 nebude nikdy působit samostatně. Otázkou je, jaká sada prostředků spojení, velení, průzkumu nebo elektronického boje zajišťuje provoz S-400 v Sýrii. / Public Domain

V případě nasazení S-400 Triumf v expedičních úlohách i při teritoriální obraně bude S-400 sice klíčovým, ale “pouze” jedním z řady spolupracujících systémů protivzdušné obrany působících v rámci vícevrstvého integrovaném protivzdušném systému IADS (Integrated Air Defense System).

Prostředky velení v rámci IADS slučují informace z celé řady senzorů do jednoho taktického obrazu. Mezi hlavní senzory patří například nejrůznější typy radarů nebo pasivních systémů sledující elektromagnetické stopy protivníka. Mezi pasivní prostředky rovněž nejrůznější optické (především infračervené) senzory.

Jmenované senzory najdeme jak v rámci samotného protivzdušného kompletu S-400, tak na dalších místech na zemi, ve vzduchu i na moři. Příjem všech informací klade značné nároky na prostředky spojení a velení. Orientace v záplavě informací, schopnost vyhodnotit klíčové informace a rozhodnout se v časovém tlaku klade značné nároky na kvalitu obsluhy.

V rámci IADS také působí řada prostředků schopných ničit nejrůznější cíle na různé vzdálenosti, v různé výšce. S-400 například dokáže ničit velké cíle na vzdálenost několik stovek kilometrů, Pancir-S1 pak například nízko útočící bezpilotní letadla a bitevní vrtulníky, atd. 

Je zřejmé, že velmi drahé, výkonné a nedostatkové rakety s doletem 400 km nebude obrana plýtvat proti malým cílům, jako jsou například bitevní bezpilotní letadla.

“Osobními strážci” S-400 Triumf se v ostré akci stanou například komplety krátkého dosahu Tunguska. / Leonid Dzhepko, CC BY-SA 3.0

Válka v komplexním prostředí

Různorodost systémů protivzdušné obrany je klíčová pro obranu před prostředky elektronického boje protivníka. Pro potenciálního protivníka je mnohem snaží zarušit jeden typ senzoru (především radar) na jednom místě, než řadu typů senzorů umístěných a pohybujících se na zemi, moři i ve vzduchu.

Jinak řečeno, o úspěchu protivzdušné obrany nad potenciálním protivníkem nehraje roli ani tak dolet raket, ale především naprosté zvládnutí a ovládnutí problematiky schopností velení, řízení, spojení, výpočetní techniky, zpravodajství, sledování, zaměřování cílů a průzkumu C4ISTAR (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance).

Kvalitní C4ISTAR zajišťuje nadvládu ve schopnosti rychle a přesně získávat informace, rozhodovat se a splnit zadaný úkol, co nejefektivněji, a s co nejmenšími prostředky.

Klíčová je také mobilita různých protivzdušných prostředků. Útočící letadla se musí vyrovnat s měnící se pozicí nejrůznějších senzorů, což znesnadňuje protiopatření. Je třeba připomenout, že i stealth letadla, jako je F-22, F-35 nebo B-2 nejsou pro radary neviditelná, ale pouze viditelná na menší vzdálenost.

Přitom “neviditelnost” stealth letadel zásadně ovlivňuje, pod jakým úhlem jsou ozařovány radarem (ze vzduchu, ze země, z jaké vzdálenosti) a také jaké vlnové délky, pásmo a frekvence radar používá. Zde je nutno zdůraznit očividnou, ale často přehlíženou (i širokou vojenskou veřejností) věc - neexistuje jeden ultimativní radar schopný zvládnout všechny úkoly.

S-400 v Sýrii. / Kremlin.ru

Jedním z klíčových letadel elektronického boje schopny působit proti S-400 Triumf (rušit radary a systémy velení/spojení), je EA-18G Growler amerického námořnictva. Jak však připomíná Tyler, Growler je pouze jedním z řady prostředků elektronického boje. V případě leteckého útoku se do akce zapojí celá konstelace letadel a senzorů.

V útočném balíčku najdeme stealth letadla, průzkumná letadla, letadla elektronického boje, AWACSy, útočná a průzkumná bezpilotní letadla, “volavky” i prostředky kybernetického útoku. Počítá se také s nasazením stealth zbraní dlouhého dosahu s nejrůznějšími systémy navádění (GPS, infračervené, anti-radarové).

Například stealth střela JASSM-ER dokáže ničit pozemní cíle na vzdálenost až 1000 km. Střely JSSAM-ER dokáže odpalovat stealth bombardér B-2 Spirit nebo v budoucnu i F-35 Lightning II (nesené externě pod křídly). Střely dokáží použít i stíhačky jako F-15 nebo F-16.

Do hry jistě vstoupí pokročilé falešné letecké cíle jako je ADM-160 MALD (Miniature Air-Launched Decoy). MALD má stejné příznaky přítomnosti v prostoru, jako bojový letoun, včetně napodobováni skutečného rádiového a radarového provozu. MLAD dokáží nést jak stíhací/bombardovací letadla, tak v blízké budoucnosti i bezpilotní letadla.

 F-15E odpaluje střelu JSSAM-ER s doletem až 1000 km. / Public Domain

Osamělý S-400 bez šance

“Osamělý” S-400 Triumf nemá příliš šanci ubránit se pokročilému a připravenému protivníkovi se zbraněmi dlouhého dosahu. S-400 však bude působit v komplexním balíčku pozemních, vzdušných a leteckých prostředků protivzdušné obrany.

Je tak zcela zásadní, jaké prostředky a v jakém počtu dokáží jednotlivé strany nasadit a použít v daném místě a čase. Tady se dostáváme do prostředí logistiky, která je schopná jednotlivé systémy dopravit na místo určení a především je udržovat v provozu (postarání se o obsluhu, rotace obsluhy, servis, opravy, náhradní díly, palivo, atd. atd.).

Jinak řečeno, papírové údaje S-400 absolutně nevypovídají o schopnostech působit na komplexním bojišti proti vyspělému protivníkovi. To, že “papírově” S-400 dokáže ničit cíle na vzdálenost 400 km, neznamená, že v reálu bude podobného výkonu schopen.

Stejně tak je nereálné, aby osamělý letecký prostředek bez podpory celého komplexu dalších systémů měl velkou šanci vyhledat a zničit S-400.

Samozřejmě bavíme se o situaci, kdy jsou na sebe protivníci připraveni. V případě prvního překvapivého úderu bude mít S-400 proti nepřipravenému protivníkovi (letadlu) výhodu.

Zdroj: Foxtrot Alpha