Jak-130: Perspektivní lehký ruský bitevník

Náhrada za české cvičené proudové letouny

Vývoj nového proudového cvičeného letounu schopného nést podvěsenou výzbroj byl zahájen v Rusku na počátku 90. let. Hlavním impulsem byla dlouhodobá potřeba nahradit cvičné letouny L-39 Albatros české výroby. Samozřejmě jistou roli hrál také fakt, že Rusové chtěli sami vyrábět letoun této kategorie a už neměli důvod v tomto ohledu podporovat český průmysl. Své návrhy předložil Suchoj, Mjasičev, Mikojan a Gurjevič (MiG) a Jakovlev. Nakonec byly v roce 1991 vybrány do dalšího kola programu letouny Mig-AT a Jak-UTS.

V roce 1993 byl dokončen kompletní projekt Jaku a byla dohodnuta spolupráce s italským leteckým výrobcem Alenia Aermacchi, což bylo důležité pro financování projektu. Vedle ryze ruského Jaku-130 je na jeho základě vyvíjen letoun M-346 Master. Na rozdíl od Jaku se však bude M-346 Master vyrábět v Itálii a nabízet spíše západním zákazníkům.

Naproti tomu Jak-130 je určen pro ruské letectvo s jeho specifickými požadavky, navíc se bude moci vyvážet také do některých, pro západ ne úplně „korektních“, armád. Rozdíly se však netýkají pouze názvů a výroby, ale také elektronických a zbraňových systémů, pohonu a atd., nicméně konstrukce zůstává navenek takřka shodná.

Právě dohoda s italským výrobcem zajistila Jaku nemalou výhodu. A tak nebylo ani překvapením, že v roce 2002 padlo definitivně rozhodnutí pro Jak, zatímco MiG-AT se stal poraženým.

Pro výcvik i bojové použití

Jak-130 je dvou-místný proudový podzvukový letoun určený k základnímu i pokročilému výcviku s možností využití jako lehkého stíhače, respektive bitevníka. O pohon se stará dvojice proudových motorů Progress Al-222-25. Letoun dosahuje rychlosti 1 050 kilometrů v hodině a dokáže dostoupat až do 12 500 metrů.

Foto: Jak-130 s přídavnými nádržemi, bloky neřízených raket a střelami vzduch-vzduch R-73 / Dmitriy Pichugin

K nesení podvěsené výzbroje slouží šestice závěsníků pod křídly. Na ty bližší k trupu letounu lze pak umístit přídavné nádrže. Mezi výzbroj, kterou lze umístit patří řízené střely vzduch-země a vzduch-vzduch krátkého, respektive středního doletu. Konkrétně ke vzdušným soubojům je možno použít rakety R-73, které mohou být ve vzdušném boji na blízko nebezpečné pro každý letoun. Vedle toho je možno podvěsit také neřízenou munici jako například neřízené střely nebo pumy.

Jak-130 je navíc velmi odolným letounem. Konstrukce má vydržet více než 10 000 letových hodin a až 20 000 cyklů (vzlet, mise, přistání). Celková životnost činí 30 let a letoun je taktéž možno používat z nezpevněných letišť. To je velmi užitečné, protože v případě vojenského konfliktu patří letiště mezi první cíle.

Řada zahraničních zájemců

Cena letounu není přesně známa, ale odhaduje se na nějakých 15 milionů dolarů, což by v přepočtu bylo 315 milionů Kč za kus – a to je podstatně méně, než kolik stojí drahé nadzvukové letouny. Ty však Jak-130 nemá ani zdaleka nahrazovat, nicméně si lze dobře představit jeho ideální využití pro výcvik a podporu pozemních vojsk.

Video: Promo video Jak-130 / YouTube

Největším uživatelem Jaku-130 je Rusko. To má ve své výzbroji celkem 11 těchto letounů. V lednu však byla potvrzená objednávka na dalších asi 65 letounů a lze předpokládat, že další budou přibývat.

Jako úspěšný se zatím jeví také export, i když ten zužují problémy zákazníků. Jedním z prvních zákazníků byla Libye za režimu Kaddáfího. Podle všeho měla objednaných 6 letounů, ale vláda padla a s tím i prodej nových zbraní. Nyní Rusové doufají, že se jim podaří prodat údajně až 36 letounů do Sýrie a obchod nebude opět znemožněn revolucí.

Jak-130 si však objednalo také Alžírsko v počtu 16 letounů a Vietnam v počtu 8 letounů. V dubnu tohoto roku navíc vystoupil prezident letecké společnosti Irkut Corporation Alexej Fedorov, že mají v současnou dobu více než deset potencionálních zákazníků.