Dopravní Boeing 747 jako nosič jaderných střel ICBM

Autor sám sebe označuje jako bývalého zaměstnance Orbital ATK a představený koncept jako společný návrh Orbital ATK a britské firmy BAE Systems. Obě firmy údajně představily koncept leteckého nosiče ICBM zástupcům amerického letectva  již v polovině minulého desetiletí.

Autor se rozhodl publikovat informace nyní, kdy je koncept již několik let chráněn americkými patenty. Konkrétně jde o patenty US 7540227 B2 a US 7849778 B1.

Hned na začátku je třeba říct, že i když se ve Spojených státech vedou diskuze o podobě modernizace jaderného arzenálu, případný vývoj “létajícího sila ICBM” je téměř jistě odložen na neurčito.

Každopádně z technického hlediska se jedná o reálný projekt a samotná myšlenka je již téměř 50 let stará.

V 70. a 80. letech firma Boeing navrhovala vývoj speciální verze B747 jako klasického nosiče jaderných střel (umístěných klasicky pod křídly), konkrétně střel GAM-87 Skybolt s doletem 1850 km.

Vojenský B747 se měl stát levnější alternativou vyvíjeného nadzvukového bombardéru B-1B Lancer. Ale jak známe z historie, americké letectvo dalo přednost B-1B a Boeing 747 zůstal v civilní sféře. 

Americké letectvo experimentálně testovalo odhoz raket ICBM ze zadní nákladové rampy nákladního letadla C-5 Galaxy již v 70. letech.

Ve stejném období americké letectvo plánovalo vypouštět ICBM střely Minuteman 1 z těžkých nákladních letadel C-5 Galaxy. Cílem leteckého vypouštění ICBM bylo posílit schopnost americké jaderné odpovědi, i při nenadálém masivním jaderném útoku Sovětského svazu.

Letectvo s C-5 podniklo letecký test, kdy ze základní nákladové rampy masivní padáky vytáhly raketu Minuteman 1 o délce 18 m a hmotnosti 35 t.  Po odhozu Minuteman 1 poklesl o několik stovek metrů, než začaly pracovat její raketové motory.

Americké letectvo také studovalo v rámci projektu Missile Carrier 747 (MC747) možnost shazovat ICBM z obří bombové šachty “našeho” B747. Rakety by B747 odhazoval z výšky 9000 m při rychlosti Mach 0,70.

Vize MC747 odhazující ICBM z obří pumovnice. / Publuc Domain

Americké letectvo věřilo, že tímto způsobem nejen zvýší rezistenci své jaderné triády, ale zvýší také dolet raket o 15 %, případně o 25 %, pokud B747 provede odpal při strmém stoupání.

Nakonec také existují zprávy o plánech firmy Lockheed Martin přestavět C-5 Galaxy jako nosič ICBM raket Polaris. V tomto případě Lockheed plánoval uložit rakety v silech vertikálně, stejně jako u konceptu Orbital ATK/BAE Systems.

Tehdy se ale počítalo se “studeným” startem, kdy raketu mimo letadlo vymrštil složitý mechanický systém. Avšak jak u MC747, tak u C-5 s vertikálními sily, vše zůstalo na papíře a žádné letecké testy se neprováděly.

Popis koncepce "jaderného" MC747 cca ze 70. let minulého století. / YouTube

Myšlenka firem Orbital ATK/BAE Systems je poněkud jiná. Patenty mluví u umístění raket do vertikálních sil upraveného B747, podobně jako jsou uloženy střely SLBM (označení ponorkové verze ICBM) v ponorkách.

Koncept Orbital ATK/BAE Systems navíc počítá s “horkým” vypouštěním ICBM pomocí vlastních raketových motorů - tedy žádné shazování na padácích nebo vypouštění pomocí “studeného” mechanismu.

Podle vize obou firem lze B747 s vertikálními sily využít nejen k doručování ICBM, ale také pro vypouštění mikrosatelitů na nízkou oběžnou dráhu, protiraketovou obranu nebo k provádění přesných konvenčních raketových úderů.

Americké letectvo rovněž uvažovalo upravit obří C-5 Galaxy pro vertikální vypouštění ICBM. / Lockheed Martin

V posledním případě B747 unese teoreticky až 32 konvenčních střel s bojovou hlavicí v podobě naváděných pum JDAM (Joint Direct Attack Munition) o hmotnosti 900 kg (2000 liber). K oddělení pumy od nosné rakety dojde až v určité vzdálenosti od cíle. Podle propočtů B747 tímto způsobem mohl ničit pozemní cíle až na vzdálenost 800 km.

Nyní k zřejmým problémům celé koncepce. Při odpalu z letadla letícího rychlostí cca Mach 0,8 - 0,9 působí na startující raketu extrémně silný proud vzduchu. Bez vyřešení tohoto problému dojde při pokusu o odpal ke katastrofě.

Firmy Orbital ATK/BAE Systems ale navrhují vytvářet speciální vzduchový štít chránící rakety při odpalu. Štít vytvoří vhodným způsobem směrované (před raketu) horké výfukové plyny startující rakety. Vznikne tak vzduchová kapsa, ve které ICBM bezpečně opustí letadlo.

Různé koncepty uložení ICBM v trupu letadla. / The Unwanted Blog

Dalším problémem je samozřejmě velmi nízká odolnost trupu letadla proti horkým výfukovým plynům raketových motorů. Koncept proto počítá jen s velmi krátkým zážehem, jen po dobu, kdy se raketa pohybuje ve vertikální šachtě směrem vzhůru.

Tento impuls postrčí raketu do bezpečné vzdálenosti od letadla a teprve následně dojde k zažehnutí raketových motorů.

Jak jde vidět, celý koncept není rozhodně novinkou posledních let. Avšak technická složitost, a především nesmírně rizikové testování, odsouvají podobné koncepty do neurčité budoucnosti.

Zdroj: The Unwanted Blog