Americká vojenská rozvědka o stavu ruské armády

Informovat veřejnost a tlačit na rozpočet

Podle DIA cílem dokumentu je poskytnout veřejnosti vhled a hlubší porozumění hrozbám americké národní bezpečnosti. RMP je první částí pětidílné série, ve které se DIA kromě Ruska zaměří na vojenskou sílu Číny, KLDR, Íránu a na mezinárodní terorismus.

Nejde o první podobný produkt z dílny DIA – mezi lety 1981-1991 DIA každoročně vydávala report Soviet Military Power (SMP), ve kterém pokrývala tehdejší počty a rozestavění sovětských vojenských sil.

DIA tehdy se SMP sledovala dva cíle – informovat veřejnost/iniciovat diskuzi a zlepšit vyhlídky Pentagonu pro odhlasování vyššího rozpočtu na obranu. Ze současného výběru zemí lze odvodit, že stejně jako SMP, tak i nejnovější report RMP se snaží před veřejností i politiky obhájit výši obraného rozpočtu (za rok 2017 Pentagon žádá 582,7 miliardy dolarů).

Analytici DIA se na 116 stranách dokumentu věnují různým tématům, od ruského vnímání hrozeb, přes současné vojenské doktríny a strategie, až po jednotlivé prvky ruských ozbrojených sil (jaderné zbraně, schopnost přesných úderů, atd.)

DIA Soviet Military Power

Ruské vnímání hrozeb a výkonnější ozbrojené síly

Hned v první kapitole je věnována pozornost ruskému vnímání hrozeb. V roce 2015 byla vydána ruská Národní bezpečnostní strategie a asi není překvapením, že první místa v pomyslném seznamu hrozeb zaujímají Spojené státy a NATO.

Nejde hlavně o vojenskou hrozbu, ale o snahy propagovat západní pojetí demokracie a vidění světa v Rusku. Proti těmto západním snahám Kreml nasazuje propagaci tradičních ruských duchovních a kulturních hodnot.

Podle dokumentu Kreml věří, že se USA aktivně snaží změnit politický režim v Moskvě, což je ilustrováno na příkladech Kosova, Iráku, Libye, „barevných revolucích“ v Gruzii, Kyrgyzstánu a na Ukrajině.

Naopak Spojené státy vidí jako hlavní hrozbu snahu Ruska o obnovení svého mocenského postavení na světové scéně - do toho zapadá anexe Krymu, destabilizace východní Ukrajiny, vojenské operace v Sýrii jménem syrského prezidenta Bašíra al-Asada a formování informačního prostředí tak, aby vyhovovalo ruským zájmům.

DIA se také pochvalně vyjadřuje o výsledcích reforem ruských ozbrojených sil a jejich zahraničních operacích. Především pod vedením současného ministra obrany Sergeje Šojga byly do pohybu uvedeny změny, které z těžkopádného sovětského kolosu vytvořily poměrně moderní a schopné síly efektivně operovat i za hranicemi Ruska. Zejména operace v Sýrii a obsazení Krymu jsou považovány reportem za ukázkové.  

Stejně tak DIA přikládá zásadní důležitost jaderným silám pro ruskou bezpečnostní doktrínu. “Konečným odstrašujícím prostředkem jsou jaderné síly schopné během několika minut provádět masivní jaderný útok na cíle ve Spojených státech,” uvádí report.

Základní ruské vojenské schopnosti

Nukleární zbraně

Moskva do roku 2020 vynaloží 28 miliard dolarů na modernizaci své strategické jaderné triády.

Vzhledem k tomu, že jaderné zbraně hrají klíčovou roli v ruské obranné doktríně, Rusko si udržuje velké zásoby jaderných hlavic, příslušnou infrastrukturu i výrobní základnu, která je schopna ročně vyrábět velké množství nových jaderných hlavic.

Podle údajů americko-ruské smlouvy New START dne 1. dubna 2017 Rusko deklarovalo 1765 hlavic na 523 balistických raketách ICBM (pozemní), SLBM (ponorkové) a na těžkých bombardérech. Kromě toho Rusko skladuje asi 2000 taktických jaderných zbraní.

Mezi taktické jaderné zbraně patří střely vzduch-země, balistické rakety krátkého dosahu, gravitační a hlubinné pumy pro střední stíhací bombardéry (Su-35, Tu-22) nebo torpéda pro lodě a ponorky.

Biologické a chemické zbraně

V roce 1992 prezident Boris Jelcin připustil (s odkazem na tzv. Sverdlovský incident) vlastnictví biologických zbraní a přislíbil jejich likvidaci. Podle DIA nyní ruská vláda tvrdí, že Sovětský svaz ani Rusko žádné útočné biologické zbraně nevlastnily.

V roce 1997 Moskva přiznala vlastnictví největších zásob chemických látek na světě - 40 000 t. Deklarovaný inventář se skládal z rozsáhlého souboru chemických bojových látek (agentů) umístěných ve skladech a v různé munici - dělostřelecké granáty, bomby a nebo rakety.

Podle Úmluvy o chemických zbraních CWC (Chemical Weapons Convention) je Rusko povinno zničit všechny zásoby chemických zbraní. Do ledna 2017 Rusko podle ruských médií zlikvidovalo 96,4 % svých deklarovaných zásob chemických zbraní s tím, že všechny zničí do roku 2020. Rusko uzavřelo také několik chemických výrobních zařízení.

Dodejme, že Rusko využilo chemické zbraně při záchraně rukojmích v divadle Dubrovka (2002) a podle reportu DIA může zvažovat jejich použití v jiných protiteroristických operacích.

Informační operace

Informační operace jsou považovány za naprosto klíčovou schopnost dosažení rozhodujících výsledků v počátečním období konfliktu - cílem informačních operací je kompletní ovládnutí svého i protivníkova informačního prostoru.

Podle reportu DIA je nutné v moderním boji řídit tok a množství informací - pro taktiky řízení informací se vžily pojmy jako "informační blokáda" nebo "dominance informací".

Stejně tak DIA upozorňuje na vyvíjející se ruskou schopnost vést rádioelektronický boj - i proti nejmodernější západní bojové technice a sofistikované přesné munici.  

Strategické letecké operace

Ruská doktrína zdůrazňuje, že strategické cíle mohou být dosaženy hromadnými leteckými útoky na počátku konfliktu, bez obsazení a okupace území silami. Poznámka autora - to jsme mohli vidět například při bombardováni Jugoslávie Aliancí v roce 1997.

Ruská doktrína klade velký důraz na protivzdušnou obranu (PVO) jako klíčovou součást své celkové strategie odepření přístupu protivníka do zájmového území (tzv. doktrína A2/D2). Rusko bude dále mohutně investovat do prostředků pozemní PVO především s cílem působit proti střelám s plochou dráhou letu a další přesné munici.

Přesné údery

Rusko nedokázalo dosáhnout skutečného pokroku ve vývoji přesných zbraní až do prvního desetiletí 21. století. V současné době ruská “triáda” přesných konvenčních zbraní dlouhého dosahu představuje střely země-země Iskander, námořní střely Kalibr a střely vzduch-země Ch-101.

Účinnost přesných zbraní Rusko předvádí při svých bojových operacích v Sýrii.

DIA Military Power Reports

Kritika práce reportu DIA z pohledu Armádních novin

Report RMP může částečně uspět ve svém nedeklarovaném záměru obhájit u veřejnosti výši amerického obranného rozpočtu, ale očím odborníků nemohou uniknout některé významné nedostatky, které dokument má.

Jedním z nich je skromný počet poskytnutých čísel. Početní stavy ruské techniky se čtenář až na výjimky nedozví, a především u té moderní, jejíž roli zpráva zdůrazňuje, jde o vážný nedostatek.

To, co učinilo sérii SMP mezi širokou i odbornou veřejností kultovní bylo množství grafik, map a fotografií týkajících se ruské techniky, jejího rozmístění a porovnání s americkými protějšky. Tyto přílohy v RMP chybí a čtenář nezíská žádnou ucelenou představu o rozmístění ruských sil nebo o jejich srovnání s těmi americkými. Už jen v těchto bodech dokument selhává ve svém záměru „pomoci veřejnosti dosáhnout hlubšího porozumění hrozbách americké národní bezpečnosti“.

Kombinace absence grafických příloh a početních stavů ruských ozbrojených sil bere dokumentu na přesvědčivosti a ubírá mu argumentační sílu.

Z odborného hlediska pak RMP selhává v kvalitě předkládaných informací. Počty, které zpráva uvádí jsou jednak nekonzistentní a pochází např. z výroční publikace Military Balance od think tanku IISS (International Institute of Strategic Studies), která však často obsahuje nepřesné údaje.

Sporný je i výklad některých dat, které svědčí o záměru vykreslit ruské ozbrojené síly jako silnější, než ve skutečnosti jsou. Dočíst se lze o kvalitě ruského vesmírného programu, který je však ve skutečnosti jednou z největších katastrof ruského průmyslu vůbec, nebo o investicích do kapacit pro provádění operací mimo vlastní území, které jsou však také minimální (tedy kromě peněz na vývoj balistických střel nebo střel s plochou dráhou letu).

Zdroj: Defense Intelligence Agency, Affluent Christian Inventor, Russian Military Analysis