Zdokonalovací příprava SERE průzkumníků a odstřelovačů 42. mpr

V rámci cvičení 4. brigády rychlého nasazení v prostoru VÚj HRADIŠTĚ ve dnech od 9.5.2016 do 20.5.2016 proběhla zdokonalovací příprava SERE v rozsahu čtyřech dnů u průzkumného týmu a skupiny odstřelovačů 42. mpr.

Zdokonalovací výcvik si kladl za cíl prohloubit u vojáků znalosti a dovednosti v oblasti přežití na území ovládaném nepřítelem a vedení úniku po rozprášení skupin a odloučení jejich příslušníků od zbytku jednotky.

V prvním dnu výcviku bylo instruktory SERE provedeno několik ukázek: zbudování nouzového přístřešku s využitím záchranářské fólie, zhotovení signalizačního ohně, výroba pastí, improvizovaných zbraní a další.

Cvičící pak měli zbytek dne na to, aby si vše zhotovili sami.

Všechny noci tohoto výcviku průzkumníci a odstřelovači zvládli bez spacáků, karimatek, plachet a bivakovacích pytlů. K dispozici měli jen jednu záchranářskou fólii, několik provázků a kus lepenky.

Signalizační oheň. / Zdeněk Koza

Následující den v dopolední části proběhl výcvik ve drilech spojených s nejcitlivější fází operací na záchranu osob, a to „vyzvednutí záchranným týmem“. Vojáci tyto procedury musí dokonale zvládat tak, aby právě v závěrečné fázi úniku nedošlo k incidentu, kdy by na ně byla vedena střelba od vlastních po špatném vyhodnocení situace v místě setkání s odloučenými.

V odpolední části tohoto dne byli cvičící prověřeni ve znalostech orientace a vedení skrytého přesunu na nepřátelském území. Po tom co byli vysazeni na pro ně neznámém místě, které bylo 7 km od hranic vojenského prostoru, museli provést nalezení vlastního stanoviště a zahájit přesun do míst, kde můžou očekávat záchranu.

Přístřešek na noc. / Zdeněk Koza 

Po celou dobu přesunu byly v prostoru výcviku zasazeny skupiny, které měly za úkol průzkumníky a odstřelovače najít a zadržet. Na konec tohoto dne došlo ve stanovených prostorech k vyzvednutí vojáků na úniku mechanizovanou četou 2. mechanizované roty, která si tímto způsobem jako první jednotka 42. mpr procvičila metodiku operací Combat Recovery. Po vyzvednutí byli cvičící převezeni do nových prostor, kde opět přečkali noc ve svých přístřešcích.

Třetí den výcviku byl ve znamení úniku na delší vzdálenost. Úkol stejný- dostat se do bezpečného prostoru a být vyzvednut záchranným týmem. Vojáci byli opět zasazeni v civilním prostoru, tentokrát 17 km od hranic výcvikového prostoru.

Vojáci se učí v kurzu vyrábět jednoduché nástroje. / Zdeněk Koza

Důvod pro vedení výcviku za hranicemi vojenského prostoru je jednoznačný-reálnost terénu tj. vesnice, komunikace, vedení vysokého napětí, železnice atd. Po celou dobu úniku byli cvičící opět pronásledováni skupinou, která měla za úkol unikající vyhledat a zajmout.

Této nejsložitější částí výcviku se aktivně účastnil jako cvičící i velitel 42. mpr. Po příchodu všech do stanovených prostorů cvičící přečkali poslední noc pod korunami stromů a čtvrtý den výcviku byli všichni vyzvednuti záchrannou skupinou a tím byl zdokonalovací výcvik SERE ukončen.

Různé druhy kopí - prostřední s vojenským nožem. / Zdeněk Koza

Podobný výcvik bude u 42. mpr pokračovat nejen u elitních vojáků průzkumných skupin a odstřelovačů, ale i u mechanizovaných rot, jednotek bojové podpory a jednotek bojového zabezpečení. Vždyť statistiky hovoří jasně -daleko častěji se do situace odloučení od vlastní jednotky dostávají právě tyto jednotky.

Díky výcviku SERE a díky přípravě přežití v tísni je velká šance, že naši vojáci v incidentech odloučení od vlastní jednotky obstojí a se ctí se vrátí v pořádku domů.

SERE učí vojáky jak přežít na nepřátelském území a jak postupovat při záchranné akci. / Zdeněk Koza

“Popularita výcviku SERE má několik důvodů. V AČR je tato "dovednost" školena v posledních deseti letech a původně byla určena především příslušníkům letectva. Smyslem těchto kurzů není jen umění přežít, ale naučit se i procedury, které jsou celosvětově stejné v případě záchrany, nebo vyzvednutí,” vysvětluje popularitu výcviku SERE v Armádě ČR rotmistr Zdeněk Koza.

“Potřeba školit nové vojáky je dána především zahraničními misemi, kde je riziko oddělení od jednotky, ať z jakéhokoli důvodu, vysoké. A každý z nás si přeje, aby se naši vojáci vraceli z misí živí, a toto je jeden ze způsobů jak zůstat naživu, i v případě například zajetí,” uzavírá rotmistr.