Vzdušné operace (2): Rychle na zemi, pomalu ve vzduchu

V roce 1848 se zvedla revoluční vlna, jenž zachvátila prakticky celou Evropu. Ještě další rok se snažili Habsurkové dostat situaci pod kontrolu v jimi porobené části Itálie a podle dostupných pramenů při útoku na Benátky poprvé došlo k prvnímu  útoku na pozemní cíle  ze vzduchu. Údajně k tomu rakouská armáda použila asi 200 navzájem pospojovaných bezpilotních strojů, které měly nad cílem s pomocí časových pojistek odhodit nesené bomby. Akce napomohla k dobytí „města gondol“ a to i přesto, že její efektivitu výrazně snížila náhlá změna větru, díky které většina náloží dopadla mimo plánovanou oblast.

Není jasné, jak podrobné informace o této akci dostal František Josef I (1830 – 1916), neboť prý byl v roce 1854 velmi překvapen demonstrací možností aerostatů Francouzem Eugènem Godardem (1827 – 1890). A to dokonce do té míry, že uvažoval o vytvoření průzkumné balónové jednotky pod jeho vedením. Osud tomu ovšem chtěl jinak a místo toho se oba nepřímo střetli o pět let později, poté co francouzská armáda přispěchala na pomoc Sardinskému království v boji proti Habsburské nadvládě.

Tehdy totiž Napoleon III na rozdíl od svého mnohem slavnějšího stejnojmenného předchůdce pro sledování bojiště úspěšně využil služeb strojů lehčích než vzduch pocházejících z dílny právě bratří Godardů. Jen pro zajímavost dodejme, že připravovaný, avšak nikdy nerealizovaný dvoupatrový aerostat pro snímkování zemského povrchu k vojenským účelům Le Géant (Obr) inspiroval Julese Verna k napsání proslulého románu „Pět neděl v balónu“.¨

První bombardovací "letoun", chceme-li bezpilotní bombardovací. / Archiv autora

Pak se těžiště vojenského použití strojů lehčích než vzduch přesunulo, možná trochu překvapivě, za oceán. Během americké občanské války (1861 – 1865) průmyslově a tudíž technologicky vyspělejší Sever zřídil balónový sbor se sedmi aerostaty, jak pro sledování bojiště, tak nově i k vedení dělostřeleckého průzkumu a řízení palby ze vzduchu. Není bez zajímavosti, že jeden ze strojů  byl upoután k upravené uhelné bárce, kterou tak lze vzhledem k této funkci považovat za předobraz pozdějších letadlových lodí.

Vraťme se však nyní zpět do země galského kohouta. Vzhledem k předchozímu textu asi již nikoho nepřekvapí, že se právě zde již v roce 1852 proletěl vlastnoručně vyrobenou řiditelnou vzducholodí s parním pohonem inženýr Henri Giffard (1825 – 1882). Nový stroj zaujal francouzské stratégy a zamýšleli ho využít k vojenské vzdušné přepravě. Konflikt s Pruskem (1870 až 1871) však předběhl jejich záměry, takže připravované vzducholodě muselo zastoupit a premiéru v této oblasti obstarat přesně 66 balónů, které unikly z obležené Paříže, nesouc na své palubě důležité osoby i písemné dokumenty.

Některé prameny naznačují, že prchající osádky navíc shazovaly na postupující německé jednotky propagační letáky, když jim předtím posloužily coby zátěž. Každopádně, rozzuření Němci reagovali velmi rychle a do své výzbroje zavedli „ballonkanone“ v podobě modifikovaných jednoliberních (37 mm) děl pocházející z továrny známého zbrojařského koncernu Krupp, čímž započali historii protivzdušné obrany.

Dobová malba zachycuje „balónovou“ loď George Washington Parke Custis operující na řece Potomac.

Jak je patrné, v té době schopnosti vzdušných sil začaly narůstat o poznání rychleji než v předchozích letech, ale skutečný boom přinesly až stroje těžší než vzduch neboli aerodyny. První bezmotorové kluzáky navrhl a postavil v první polovině 19. století Brit George Cayley (1773 – 1857). Mnohem známější je ovšem německý aviatický průkopník Karl Wilhelm Otto Lilienthal (1848 – 1896), který téměř o padesát let později na strojích své vlastní výroby podnikl více jak dva tisíce letů.

Nicméně, podobně jako u aerostatů učinila nejzásadnější krok pro zahájení provozu strojů těžší než vzduch opět sourozenecká dvojice, tentokráte ovšem ze Spojených států.

Bratři Orville (1871 – 1948) a Wilbur (1867 – 1912) Wrightovi zjednodušeně řečeno přidali dosud „pasivnímu“ stroji pohon a 17. prosince 1903 se jejich Flyer I poprvé několikrát nesměle odlepil od zemského povrchu.

Již o necelých osm let později zaútočil italský poručík Giulio Gavotti (1882 – 1939) na letadle rakouské provenience Etrich Taube čtyřmi ručními granáty na turecké jednotky dislokované v blízkosti dnešní lybijské metropole Tripolisu. Vzhledem ke snaze zasáhnout nepřátelské síly ještě před jejich příchodem přímo do oblasti bojů lze jeho akci považovat za první pokus o takzvanou  vzdušnou izolaci . Pravdou ovšem je, že v I. světové válce, jenž vypukla o tři roky později, nedostatečně rozvinuté letecké zbraňové systémy fakticky neumožnily provádění takových misí, takže jejich skutečný rozvoj nastal až ve druhém světovém konfliktu, na což velmi tvrdě doplatil například proslulý Rommelův Afrika Korps.

U letů Otto Lilienthala z umělého návrší zvaného Fligeberg asistovali i tehdejší průkopníci fotografie, díky čemuž můžeme dodnes obdivovat jeho odvážné pokusy./ Archiv autora

Další vzdušné premiéry se odehrály v počáteční fázi takzvané Mexické revoluce, tedy občanské války, jenž sužovala tuto zemi v letech 1911 až 1917. Jednak šlo o útok proti námořním cílům , při kterém v květnu 1913 francouzský žoldnéř Didier Masson spolu se svým mexickým kolegou Joaquínem Alcaldou bombami napadli nepřátelské dělové čluny v přístavu Guaymas nacházejícím se v severozápadní části země.

Především však rostoucí počet letounů na obou stranách nevyhnutelně vedl k prvnímu vzájemnému střetu na obloze. Stalo se tak na konci téhož roku nedaleko obleženého města Naco ležícího na dnešních mexicko-amerických hranicích a vzdušný souboj měl z dnešního pohledu mírně komický nádech. Tehdejší aerodyny totiž ještě nenesly žádnou palubní výzbroj, takže piloti Dean Ivan Lamb a Phil Rader po sobě stříleli ze svých pistolí.

Tuto akci lze zařadit do obecnější kategorie protivzdušných operací , stejně jako následující dvě, které se udály o rok později. Také měly poměrně kuriózní průběh, avšak v obou případech již skutečně došlo k eliminaci nepřátelských aerodynů. Rus Petr Nikolajevič Nestěrov nedaleko dnešní ukrajinské Žovkvy svým neozbrojeným sportovním strojem Morane-Saulnier G doslova smetl z oblohy rakouský průzkumný Albatros B.II pilotovaný rodákem z Vysočiny Franzem Malinou s pozorovatelem baronem Bedřichem von Rosenthal na palubě, aby posléze zahynul v troskách svého poškozeného letounu stejně jako jeho protivníci.

Na západní frontě bombardovací Voisin III s osádkou Joseph Frantz a Louis Quénault napadl německý typ Aviatik B.II, sledující situaci na bojišti nedaleko Remeše. Poté co se francouzskému bombometčíkovi a palubnímu střelci v jedné osobě po dvou dávkách zasekl kulomet, podařilo se mu nepřátelského pilota zasáhnout puškou, což vedlo k následné havárii jeho stroje.

Propagační plakát z té doby oslavující takzvaný taran, tedy eliminaci protivníka nárazem do jeho stroje, při kterém zahynul i samotný autor manévru Petr Nestěrov. / Archiv autora

To vše pochopitelně v již probíhající Velké válce. Ta s sebou přinesla také náznaky přímé letecké podpory , když piloti při návratu ze svých vzdušných misí nahodile postřelovali nepřátelské zákopy v intuitivní snaze podpořit své kamarády, plazící se blátem úmorné poziční války. I když nepřesné a slabé palubní zbraně tehdejších aerodynů nemohli soutěžit s devastujícími účinky pozemního dělostřelectva, průlet strojů nad hlavami nepřátelské pěchoty znamenal určitou psychologickou hrozbu.

Kromě toho vzdušné síly Německa, Velké Británie, Francie i Ruska započaly a rychle rozvíjely také strategické bombardování . Jeho symbolem se staly majestátní německé Zeppeliny, pro které tento konflikt představoval premiéru avšak současně také derniéru. Nelze ale zapomenout ani na východní frontu, kde oblohu takříkajíc ovládl první čtyřmotorový typ Ilja Muromec, který ohromil i letecké odborníky na tehdejší dobu neuvěřitelnou nosností.

Tím výčet novinek z této doby nekončí, neboť je zde ještě neuvěřitelná spontání akce pozdějšího britského viceadmirála Richarda Bella Daviese (1886 – 1966). Poté co byl sestřelen jeho kolega během bombardovací mise nad územím dnešního Bulharska, odhodil své pumy na plánovaný cíl, přistál na zemi vedle poškozeného letadla a svým jednomístným strojem Nieuport transportoval druhého pilota do bezpečí. Tato reakce, která mu po zásluze vynesla Viktoriin kříž, je historicky prvním případem pátraní a záchrany v boji .

První světová válka bývá často vnímána jako krvavá řež v zákopech, ale doslova rytířské klání v oblacích. Pravdou je, že stroje těžší než vzduch měly za sebou takříkajíc teprve dětské krůčky, čemuž odpovídali jejich slabé letové výkony. Nicméně vzdušné síly jako celek v této historické etapě během několika krátkých let rozšířili své schopnosti z do té doby velmi úzce zaměřené oblasti takřka do dnešní podoby. A právě podrobnějšímu popisu jednotlivých soudobých vzdušných operací budou věnovány jednotlivé díly tohoto miniseriálu.

Zdroj:

Richardson, J. War, science, and terrorism: From laboratory to open conflict. Portland. 2002.
Murphy, J. Military aircraft, origins to 1918: an illustrated history of their impact. Santa Barbara, 2005.
Evans, Charles M., The War of the Aeronauts—A History of Ballooning During the Civil War , Stackpole Books, Mechanicsburg, 2002.

ctie.monash.edu.au