Výroba torpédoborce DDG-1000 Zumwalt úspěšně pokračuje

Naplánovaná je stavba celkově tří jednotek (původně 32). Od roku 2009 se souběžně staví rovněž druhá loď  Michal Monsoor DDG-1001 třídy Zumwalt. Jak je u US Navy zvykem, název první lodě dává také jméno celé třídě.

První torpédoborec a celá třída se honosí jménem po americkém kapitánu Elmu Zumwaltovi (1920-2000). Druhá jednotka nese název po bývalém příslušníku SEAL Michael Monsoorovi, který padl v poslední irácké válce. Michael Monsoor byl posmrtně vyznamenán medaili cti (Medal of Honor).

První loď třídy Zumwalt má vstoupit do služby v roce 2014. Firma General Dynamics získala kontrakt v hodnotě 35 miliard korun (2/3 ročního rozpočtu AČR) na stavbu všech tři jednotek - DDG-1000 až DDG-1002. DDG-1001 Michal Monsoor bude dodána v roce 2015 a třetí jednotka DDG-1002 (zatím bez jména) bude spuštěna na vodu v roce 2018.

Avšak zpět k lodi a jejím schopnostem. Torpédoborec Zumwalt je loď nové generace nekonvenční konstrukce. Tvar trupu připomíná obří futuristickou ponorku a byl navrhnut s přísným důrazem na vlastnosti „stealth“.

Hlavní výzbroj lodě tvoří dva 155mm dělové systémy AGS od firmy BAE Systems. Na palubě bude celkově 750 kusů speciální 155mm munice LRLAP (Long Range Land Attack Projectile). Děla AGS dokáží jmenovanou munici zasáhnout cíle vzdálena až 154 km. Kruhová odchylka v cíli dosahuje maximálně 50 metrů.  

Kanóny jsou navíc chlazené vodou, což zabrání přehřívaní hlavní a umožní zvýšit rychlost střelby až na 10 ran za minutu. Při společné střelbě obou kanónů tak může loď pálit 102 kilogramů těžké projektily LRLAP každé 3 sekundy.

V delším časovém horizontu je však pro torpédoborce Zumwalt připravena opravdová technická lahůdka. Onou lahůdkou je revoluční elektromagnetické dělo. Blíže jsme se o tomto výjimečném zbraňovém systému mohli dočíst v článku „Vývoj elektromagnetického děla zdárně pokračuje“.

Foto: Červená linie - dostřel elektromagnetických děl (460 km) , Modrá linie - dostřel AGS děl (154 km) / Google Maps, autor

S instalací elektromagnetických (EM) zbraní se ale počítá již nyní. Každá jednotka má silně předimenzovanou energetickou soustavu, která umožní napájení těchto nesmírně energeticky náročných zbraní.

EM děla budou mít dostřel až 460 km a zasáhnou cíl do šesti minut. To je několikanásobně kratší reakční čas, než v případě řízených raket nebo dokonce letectva.

Při teoretickém útoku na Irán tak bude v dosahu EM zbraní skoro 50 % všech hlavních íránských vojenských základen a 4 z 15 hlavních středisek íránského jaderného výzkumu. Všechny zasažitelné 6 minut po zahájení útoku.

Zdroj: Defence Web, StopTheWarnow