Syrské chemické zbraně: Jak by probíhalo jejich zajištění II.

Princip relativní převahy je v knize admirála McRavena doplněn ještě o šest atributů operací jednotek SOF, které pochopitelně nemohly být uplatněny v případě zmíněných konvenčních jednotek. Zde se tedy nabízí prostor použít tyto principy pro potřeby této studie.

Jednoduchost. Jediným důvodem pro existenci principu jednoduchosti je eliminace "tření", které je velmi podstatným prvkem všech bojových operací a jež popisuje von Clausewitz ve své knize O válce následovně: "Činnost ve válce je pohybem v prostředí, které klade odpor. Stejně jako není muž kráčející ve vodě schopen lehce provádět ty nejjednodušší, nejpřirozenější pohyby, jako je chůze, tak i ve válce není možné dosáhnout běžnými silami úrovně průměrnosti."¹ (Red. upr.)

To, co von Clausewitz popisuje tak poeticky, si dokáže každý relativně snadno představit. Organizace, vybavení, komunikace a dostatek informací, fyzický i psychický stav vojáků, prostředí a v neposlední řadě také aktivita protivníka – každý z těchto prvků má potenciál stát se pomyslným kamenem úrazu, jenž může zmařit jakoukoliv operaci.

Proto i u konvenčních sil vzrůstá složitost jednotlivých operací úměrně s tím, jaké množství sil je do nich zapojeno.  Síly SOF se "spoléhají na jednotlivce a malé jednotky zběhlé často v nekonvenčních, specializovaných dovednostech, schopné jich plně využít, současně být adaptabilní, schopné improvizovat a inovovat."² (Red. upr.) Na základě tohoto principu by i takové nasazení třech různých jednotek proti třem rozličným cílům bylo podstatně méně komplikované než nasazení třech konvenčních jednotek proti stejným cílům.

Utajení. V tomto případě jde utajení ruku v ruce s malým počtem nasazených vojáků a prvků. Je absolutně nemožné utajit výsadek praporu výsadkářů shozených i s materiálem z 10 a více letounů C-17 a stejně nemožné je utajit výsadek posíleného praporu mariňáků z lodí obojživelného svazu nacházejícího se pár kilometrů od pobřeží. Avšak výsadek šestnáctičlenné čety U.S. Navy SEALs z ponorky, anebo HALO/HAHO³ výsadek dvanáctičlenného operačního týmu Zvláštních sil U.S. Army, tzv. Zelených baretů, z letounu MC-130, který se pohybuje ve velké výšce, neupoutají žádnou pozornost.

Opakování v přípravné fázi. Každá operace je specifická, ať už ji provádí pěší četa, nebo četa SEALs: jedinečná prostředím, v němž se má uskutečnit, požadovaným cílem, záměrem velení, jehož má být dosažen, atd. Rozdíl mezi klasickou pěší četou a četou SEALs spočívá v sehranosti, zkušenosti a schopnosti rychle a efektivně reagovat na nově vzniklou situaci.

Zatímco k pěším četám střeleckých rot přicházejí takřka neustále noví, nezkušení vojáci, kteří se teprve musejí začlenit do jednotky a naučit se specifické postupy, k jednotkám SOF se naopak dostávají zkušení operátoři schopní rychlého začlenění, ba co více – což je nejdůležitější –, zůstávají u jednotek SOF déle. Proto příprava jednotek SOF před operací nevyžaduje tolik času jako příprava konvenčních jednotek. SOF totiž nacvičují pouze specifické části operací, neboť ostatní postupy se již uplatnily při desítkách či stovkách předchozích misí a jednotliví operátoři znají své úkoly i úkoly svých spolubojovníků zpaměti.

Rychlost. Graf dosažení relativní převahy, publikovaný v knize admirála McRavena⁴, do značné míry závisí právě na rychlosti. Pokud bude dosaženo relativní převahy hned v úvodní fázi a celá operace proběhne rychle, pak jednotka, která je do akce nasazena, nemusí zbytečně vynakládat energii, aby získanou převahu udržela. Padákový výsadek s padáky T-11, jež se používají v současnosti, vyžaduje spoustu času na shromáždění jednotek rozesetých po okolí dopadové plochy. Výsadek praporu námořní pěchoty sice trvá podstatně kratší dobu, jenže je to stále příliš dlouhá doba v porovnání s výsadkem jednotek SOF. Ale to zde soustavně hovoříme jenom o výsadku, avšak kde jsou další fáze operace?

Účelnost. V případě zajištění chemických zbraní v Sýrii je účelem nasazení jednotek SOF politické popření celé operace. Nasazení sil SOF je charakteristické "nízkou úrovní politické odpovědnosti nebo rizika vyhrocení situace než v případě nasazení velkého a podstatně více viditelného uskupení konvenčních sil."⁵ K tomu netřeba nic dodávat, protože USA se v Sýrii pohybují po velmi tenkém ledu. Na jedné straně si nepřejí, aby Bašár Asad zůstal u moci, pročež podporují povstalce, na druhou stranu se obávají, aby se chemické zbraně nashromážděné Asadovým režimem nedostaly do rukou nesprávné frakce povstalců. A nejlepším způsobem, jak dostat "dvě mouchy jednou ranou", je použití takového prostředku, o němž se nikdo nemusí dozvědět.

Porovnání nasazení sil SOF a konvenčních sil tedy jednoznačně vyznívá ve prospěch sil SOF. Každopádně nelze uvádět pouze výhody a silné stránky využití sil SOF, v rámci objektivity musíme zmínit i nevýhody: Zásadní a jedinou nevýhodou sil SOF je nemožnost přímo a fyzicky zajistit a prozkoumat chemické zbraně, jichž se zajištění týká. Pak by muselo dojít k jejich zničení, přičemž by nasazené jednotky SOF působily jako navigátor směřování úderu ze vzduchu nebo z moře. Zkrátka, nikdy není možné dosáhnout ideálního řešení. Pakliže USA požadují, aby se chemické zbraně z konkrétních zařízení nedostaly do rukou povstalců, a politické vedení bude do určité míry ochotno akceptovat do určité míry i případné vedlejší škody, pak je nasazení sil SOF nejlepším možným řešením.