Stodvojkaři v Afghánistánu: Diplomacie, respekt a důvěra

Nedílnou součástí jejich práce je každodenní patrolování ve dne i v noci a navazování kontaktů s příslušníky ANP (Afghánská Národní Policie) a místních stařešinů (MALIKŮ). Na zkušenosti z plnění úkolů v zahraniční operaci jsem se v krátkém rozhovoru zeptala nadporučíka Marka Krajčíka (102.pzpr/1.SR BAF), který působí jako styčný důstojník v uvedené jednotce.

V současné době se dá říci, že máte téměř třetinu zahraniční mise za sebou a lze tedy již částečně hodnotit plnění nelehkých úkolů, jakými patrolování bezesporu je. Jakým způsobem tedy plní úkoly patrolování příslušníci 102.pzpr?

„Jak jsem se osobně přesvědčil, na tento úkol, jež vyžaduje diplomacii, schopnost získat si úctu, respekt a důvěru místních stařešinů, jsou víc než výborně připraveni,“ uvedl v úvodu nadporučík Krajčík. „V rámci patroly jedné z čet 102. průzkumného praporu jsme po dvoukilometrovém pěším přesunu narazili na představitele vesnice.

Byl to PAŠTŮN. Toto etnikum nechová příliš vstřícný vztah ke koaličním silám, přesto si velitel patroly dokázal svým jednáním získat okamžitě důvěru tohoto váženého muže. Následně pozval příslušníky patroly do svého příbytku, kde proběhlo neformální jednání s představiteli vesnice.

Cílem tohoto jednání bylo představit účel přítomnosti českého kontingentu a vytvořit přátelskou atmosféru, která v konečném důsledku usnadní pohyb českých vojáků v daném prostředí. Jednání bylo vedeno na velice profesionální úrovni, což potvrzovaly gesta a tváře přítomných. Nezbytnou součástí setkání s místním stařešinou je i pití čaje a ochutnávka tradičních pokrmů místní kuchyně.

Rozhovor trval přibližně jednu hodinu. Svým obsahem a výsledkem předčil očekávání. V závěru proběhlo přátelské rozloučení a následné pozvání a ujištění o přátelském postoji stařešiny této vesnice k vojákům českého kontingentu. Poté následoval pěší přesun zpět k vozidlům za doprovodu dětí, které jsou poměrně neodbytné a stále vyžadují nějaký dárek. I jejich přítomnost signalizovala důvěru a představovala nižší riziko pro přítomné příslušníky 102. průzkumného praporu.“

Foto: Stodvojkaři v Afghánistánu: Diplomacie, respekt a důvěra. / vojáci 102.pzpr/1.SR BAF

V rámci nasazení blízce spolupracujete i s americkými kolegy. Jak probíhá taková spolupráce?

„Naše přítomnost a jejich prostředky tvoří nedílné pouto, které si uvědomují obě strany. Při patrole druhé z čet 102. průzkumného praporu byl velitel patroly požádán americkou stranou o provedení zhodnocení situace po bojové činnosti. Velitel patroly se tohoto úkolu zhostil více než se ctí.

Po obdržení úkolu otočil patrolu a zahájil přesun na předem stanovené místo za přítomnosti letecké podpory, se kterou byl neustále v kontaktu, a která byla vyžádána přiděleným leteckým návodčím. Tento úkol byl navíc ztížen nutností kontaktovat příslušníky ANP.

Po zaujetí bezpečného prostoru a navázání kontaktu s ANP následoval pěší přesun do předem určené lokality. Tento úkol probíhal v nočních hodinách, přesto patrola dosáhla dané lokality ve velice krátkém čase. Po následné koordinaci se vzdušným prostředkem proběhlo nezbytné dohledání a zhodnocení situace po bojové činnosti. Úkol byl splněn.

Pilot vzdušného prostředku kvitoval dobrou spolupráci s pozemní jednotkou a současně řídící centrum vojenských operací na základně BAGRAM vyslovilo uznání za výtečně odvedenou práci. Poté následoval přesun na základnu a zasloužený odpočinek,“ uzavřel krátký rozhovor nadporučík Marek Krajčík.

  

Foto: Stodvojkaři v Afghánistánu: Diplomacie, respekt a důvěra. / vojáci 102.pzpr/1.SR BAF

Tato „rutina“ a jí podobné čekají vojáky 102. průzkumného praporu až do konce plnění operačního úkolu. Nezbývá nic jiného než vyjádřit úctu před jejich profesionalitou, houževností a výdrží a popřát jim hodně štěstí z daleké domoviny, kde na ně myslí kamarádi a kolegové ze stodvojky.

Zdroj: redakčně upraveno, 102pzpr.army.cz