SMET: Roboti pro americká bojová družstva

Začlenit robotické pomocníky do pěších družstev není v amerických ozbrojených silách novinkou. Můžeme zmínit testy kolového robota SMSS (Squad Mission Support System), čtyřnohé robotické “muly” LS3 (Legged Squad Support System) nebo robotického vozidla GUSS (Ground Unmanned Support Surrogate).

Proč takový zájem o roboty pro pěší družstva? Družstvo americké armády se skládá z devíti vojáků - velitele a dvou čtyřčlenných palebných týmů.

Členové družstva často při nasazení nebo patrolách (až 72 hodin) musí nést na zádech až 50 kg výstroje, zásob a munice.

Všechny výše zmíněné robotické programy a řada dalších vznikly pouze za účelem testování a zkoušek - šlo tedy o technologické demonstrace. I když například robot SMSS byl v roce 2011 testován v Afghánistánu, nikdy se neočekávalo jeho masové zavedení do armády.

Na základě zkušeností z testování robotů nyní americká armáda rozjíždí v úvodu zmíněný program SMET. Ten si klade za cíl vyvinout operačně nasaditelného robota, který bude schopen všestranně v bojové zóně podporovat jedno pěší družstvo až po dobu 72 hodin.

Nyní americká armáda, resp. Velitelství pro výcvik a doktríny ATDC (Army Training and Doctrine Command), připravuje seznam požadavků a schopností, které musí robot programu SMET splňovat.

Oficiální vývojová fáze začne v roce 2019 (do té doby je nutno vypracovat požadavky) a potrvá minimálně tři roky. Již nyní se ví, že vzhledem k rozdílným požadavkům vzniknou v rámci programu SMET roboti hned ve dvou nebo třech velikostech.

Velikost rozhoduje nejen o nosnosti, ale také o průchodnosti terénem (lesem) nebo o možnosti přepravy vrtulníkem - např. pomocí středního UH-60 Black Hawk nebo většího CH-47 Chinook. Také nosnost robota musí být (9 x 50 kg) minimálně 450 kg.

V současné době americká pěší družstva testují řadu robotů. Cílem je naučit se, co současní roboti dokáží a jaké poskytují výhody, případně nevýhody; větší foto / SMET

Oficiální stránky americké armády zdůrazňují význam pohonu budoucích robotů. Při testování robotické muly LS3 si mariňáci stěžovali na její hlučnost - robota poháněl hlučný spalovací motor. Je tedy otázkou, zda bez výkonných a kvalitních baterií, které poskytnou energii tichému elektrickému pohonu, lze o vývoji robota SMET vůbec uvažovat.  

Pohon ale musí také poskytovat dostatek elektrické energie pro nabíjení elektroniky vojáků (například pro drony), palubní senzory (termokamery, radary, atd.) nebo dokonce pro robotické zbraňové stanice.

Osadit robota zbraněmi, senzory a komunikačními systémy je doslova třešničkou na dortu. Hlavním úkolem je, aby SMET nebyl pro vojáky přítěží, ale pomocníkem. Musí být například extrémně jednoduchý a odolný, aby šel jeho provoz a opravy zajišťovat jen s minimálním zázemím a minimálním počtem lidí.

Klíčová je schopnost robota SMET působit v družstvu při patrole. Cílem je, aby se vojáci soustředili na úkol - vyhledávání nepřítele. Robot tak musí získat vysokou míru autonomie pohybu bez toho, aniž by “svými problémy” příliš zatěžoval vojáky.

Robot SMET je vyvíjen především pro úkoly patrolování - dá se tedy očekávat, že bude nasazen ve známém terénu a na známé trase. Možnosti SMET jsou ale mnohem širší, pomocí zbraňových systémů je schopen chránit perimetr předsunutých základen nebo například dopravovat zraněné z bojiště na základnu.

Jak ale bude robot SMET vypadat, se dozvíme až v následujících letech.

Zdroj: Army.mil