Ruský plyn v roce 2024: Propad vývozu a omezené možnosti

Šlo o druhého největšího producenta s podílem 17,4 % na celosvětové produkci, hned po Spojených státech (23,1 %). Na třetím místě se umístil Irán s 6,4 % a na čtvrtém Čína s 5,2 %. Rusko vyvezlo přibližně 210 mld. m3 (některé zdroje uvádějí 240), což z něj činilo největšího světového vývozce. Více než 150 mld. m3 putovalo do Evropské unie. Zbývajících přibližně 60 mld. m3 bylo exportováno do dalších zemí mimo EU. Jednalo se zejména o Turecko, Bělorusko, Čínu a Japonsko. Domácí spotřeba v Rusku činila přibližně 470 až 500 mld. m3. Dle IEA se tato komodita podílí přibližně 52 % na ruském energetickém mixu (údaj z roku 2022). Jinými slovy výrazná většina vytěženého ruského plynu byla spotřebována na domácím trhu, kde byla realizována za podstatně nižší ceny než na trhu světovém.

Spotřeba zemního plynu v EU v roce 2021 dosáhla přibližně 413 mld. m3. Z nich bylo 343 mld. m3 dovezeno. Závislost EU na dovozu zemního plynu v roce 2021 činila 83 %. Z dat vyplývá, že dovoz z Ruska pokrýval přibližně 36 % spotřeby a 44 % z importu zemního plynu. Hlavními odběrateli ruského plynu v Evropě byly zejména Německo, Itálie, některé baltské státy a středoevropské země. Za rok 2021 dle serveru Statista Rusko utržilo 55,5 mld. USD za export této komodity. Vzhledem ke struktuře ruského exportu a vyšším cenám na evropském trhu, než v Asii, pocházela převážná část této sumy z EU (kolem 80 %).

Transportní trasy ruského plynu vypadaly takto. Do Evropy v roce 2021 proudilo přes Nord Stream 1 přibližně 25 % celkového exportu ruského plynu. Tradiční trasa pro ruský plyn směřující přes Ukrajinu v roce 2021 (plynovod Bratství) zajistila dalších přibližně 25 % a plynovod Jamal-Evropa vedoucí přes Bělorusko a Polsko do Německa dopravil přibližně 20 % ruských dodávek. Turk Stream vedoucí po dně Černého moře do Turecka a dále do jihovýchodní Evropy v roce 2021 dodal přibližně 10 % z ruského plynu putujícího do Evropy. Konečně přibližně 15 % z ruského exportu zemního plynu do Evropy bylo realizováno v podobě zkapalněného zemního plynu (LNG). Pro tuto transportní trasu je klíčové mít k dispozici terminály s potřebnou infrastrukturou, na což mnozí komentátoři zapomínají.

V roce 2021 provozovalo Rusko tři terminály na LNG. Prvním z nich byl Sachalin-2, který se nachází na ruském Dálném východě a jeho exportní kapacita činila přibližně 14,6 mld. m3 zemního plynu ročně. Pokrývá asijské trhy. Pro export do Evropy nedává hospodářsky žádný smysl. Jeho kapacita je bez problémů prodána na asijských trzích. Druhým byl Jamal LNG, umístěný na poloostrově Jamal v arktické oblasti, s roční kapacitou kolem 22,2 mld. m3 zemního plynu. Ten pokrývá evropský trh. Třetím je malý terminál Cryogas-Vysotsk, provozovaný společnostmi Novatek a Gazprombank, jenž byl uveden do provozu v roce 2019 s kapacitou přibližně 1 mld. m3. Dohromady tyto terminály umožňovaly Rusku exportovat přibližně 38 mld. m3 zemního plynu ročně ve formě LNG. V současnosti je (2025) čtvrtým funkčním terminálem Portovaya LNG, který se nachází poblíž hranice s Finskem. Využívá plynovod, jenž dříve zásoboval Nord Stream. Provoz terminálu byl zahájen v září 2022 s kapacitou 2 mld. m3 zemního plynu. Moskva usiluje o jeho rozšíření, aby zvýšila kapacitu na zhruba 4,7 mld. m3. Z toho vyplývá, že Rusko je nyní schopné vyvézt přibližně necelých 40 mld. m3 zemního plynu ve formě LNG. Tato kapacita se může během jednoho až dvou let navýšit na 43 mld. m3. Jde tedy o málo více než čtvrtinu množství, které Rusko do EU vyvezlo v posledním mírovém roce 2021.

Po ruské invazi na Ukrajinu zavedla Evropská unie několik sankcí zaměřených na ruský zemní plyn. V prvé řadě je ale třeba zmínit: nebylo zakázáno nakupovat plyn z Ruské federace. A ani Rusko „nezavřelo plynový kohout“ a nenechalo Evropu zmrznout, čímž strašila ruská propaganda západní občany blahoslavené chudé duchem prostřednictvím vlastních vlivových struktur na Západě. Neuvalení úplného embarga na dovoz zemního plynu z Ruska „nikým nevolenými byrokraty z EU“ bylo logické a správné. Mnoho států EU bylo totiž na ruském zemním plynu závislé, protože neměly vybudovány dostatečnou infrastrukturu umožňující odebírat zemní plyn od jiných dodavatelů. Rusko se jim dlouhé dekády zdálo být spolehlivým a bezrizikovým dodavatelem. Z více než 50 % kryly svojí spotřebu zemního plynu z Ruska tyto státy: Lotyšsko, Maďarsko, Slovensko, Bulharsko, Rakousko a Německo. Jen tak mimochodem podle dostupných údajů tam patří i Česká republika, neboť v roce 2021 pocházelo přibližně 55 % (dle jiných zdrojů prý téměř 100 %) zemního plynu spotřebovaného u nás z Ruska. Jedním z hlavních opatření EU po ruské invazi na Ukrajinu bylo omezení investic do ruského energetického sektoru, což zahrnovalo zákaz nových investic do projektů týkajících se těžby a exportu zemního plynu. Ruským subjektům bylo rovněž zakázáno rezervovat kapacitu v evropských zařízeních na skladování plynu, což mělo omezit jejich vliv na evropský trh. EU také podnikla kroky k postupnému snižování závislosti na ruském plynu.

V květnu 2022, tři měsíce po ruské invazi na Ukrajinu, zahájila EU plán REPowerEU. Jedním z jeho hlavních cílů bylo překonat závislost EU na ruských fosilních palivech prostřednictvím diverzifikace dodávek energie. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 EU výrazně urychlila rozvoj infrastruktury pro LNG, aby snížila závislost na ruských dodávkách a zajistila si energetickou bezpečnost. Jedním z klíčových kroků bylo otevření několika nových LNG terminálů v rekordním čase, přičemž EU a její instituce hrály důležitou roli v plánování i financování. V této souvislosti je třeba zmínit, že některé projekty byly takzvaně „předplánovány“, avšak jejich realizace nedávala před rokem 2022 ekonomický a ani politický smysl. Ruskou invazí ale bylo náhle všechno jinak a v těchto projektech se začal angažovat i soukromý kapitál. V Německu byl v prosinci 2022 otevřen první plovoucí LNG terminál ve Wilhelmshavenu, který má kapacitu přibližně 5 mld. m3 ročně. Projekt byl realizován za podpory německé vlády a stal se symbolem německého úsilí o energetickou diverzifikaci. Funkční terminál je i v Lubminu, čímž Německo významně posílilo svou infrastrukturu. Další terminál bude spuštěn roku 2027 v Brunsbüttelu. Nizozemsko otevřelo LNG terminál v Eemshavenu s kapacitou 8 mld. m3 který byl postaven během několika měsíců a stal se důležitým bodem pro import LNG. Polsko navýšilo kapacitu svého existujícího terminálu ve Svinoústí na 6 mld. m3, což umožnilo lepší zásobování regionu střední Evropy. Řecko ještě před rokem 2022 spustilo projekt plovoucího LNG terminálu v Alexandroupoli, který má zásobovat země Balkánského regionu a přispět ke stabilizaci dodávek plynu na jihu Evropy. Evropská investiční banka (EIB) poskytla výhodné úvěry na výstavbu LNG terminálů a infrastruktury pro skladování a distribuci plynu. Kromě toho byly projekty financovány i z dalších evropských fondů, jako jsou prostředky určené na modernizaci energetiky. Uvádí se, že od roku 2022 kapacita LNG terminálů v EU vzrostla o 50 mld. m3 a v současnosti se pohybuje kolem 170 miliard. Rychlost reakce „evropských byrokratů“ překvapila Moskvu, její poskoky na Západě a možná i je samé. EU v současnosti v žádném případě není na dodávkách z Ruska závislá, protože může využívat služby jiných dodavatelů v mnohem větším rozsahu než dříve. Na světovém trhu je zemního plynu dost. A v rozvoji své infrastruktury hodlá pokračovat. Tak jako se „ropná zbraň v 70. letech“ nakonec obrátila proti Arabům, dopadly nyní nezamýšlené důsledky Damoklova meče možného plynového vydírání na Moskvu.

Jak tedy vypadá obrázek v roce 2024? Přesné údaje o celkové světové produkci zemního plynu a její struktuře za rok 2024 zatím nejsou k dispozici, protože sběr a analýza těchto dat obvykle vyžadují určitý čas. Některá dílčí data/odhady ale přece jen máme. Dle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) vzrostla globální poptávka po zemním plynu v roce 2024 o 2,8 % (o 115 miliard mld. m3). Celosvětová produkce by se potom pohybovala přibližně kolem 4,2 bilionu m3 zemního plynu. Z tohoto množství Rusko dle agentury TASS vyprodukovalo přibližně 682 mld. m3. Produkce zemního plynu společnosti Gazprom v roce 2024 vzrostla na přibližně 416 mld. m3, což je o 61 mld. m3 více než v roce 2023. Po poklesu let 2022 a 2023 se tak údajně dostala na předválečnou úroveň. Píši údajně, protože není jasné, kdo by tuto produkci odebíral.

Celkový export ruského zemního plynu v roce 2024 činil přibližně 100 až 110 mld. m3. Místopředseda ruské vlády Alexander Novak tvrdí, že mezi lednem až listopadem 2024 přesáhly celkové dodávky ruského zemního plynu do EU 50 mld. m3. Z toho lze vyvodit, že celkové dodávky ruského plynu do EU dosáhly přibližně 60 miliard, tedy přibližně 40 % posledního předválečného roku. Export plynu do Číny dosáhl 31 mld. m3. Mezi další významné odběratele patřilo Turecko, Japonsko a Jižní Korea. Přesná data za rok 2024 se nezdařilo dohledat. Avšak vzhledem k tomu, jak funguje obchod se zemním plynem, jenž je výrazně závislý na existující infrastruktuře, která nemá substitut, lze hrubý obrázek získat z dat za rok 2023. Mezi lety 2023 a 2024 nebude podstatný rozdíl. V roce 2023 vyvezlo Rusko do Japonska přibližně 8,1 mld. m3 zemního plynu a do Jižní Koreje kolem 4,5 miliard.

Evropská komise uvádí, že v roce 2024 se ruský podíl na trhu EU mírně zvýšil kvůli vyššímu dovozu ruského zkapalněného zemního plynu na 18 % (15 % v roce 2023). Ruský Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) uvádí, že za rok 2024 (bez prosince) byla EU největším odběratelem (40 %) ruského zemního plynu z plynovodů. Jako další v pořadí ji následovala Čína (28 %) a na třetím místě se umístilo Tureckem (26 %). Co se týče LNG největším odběratelem byla opět EU, která nakoupila 48 % ruského vývozu LNG, následovaná Čínou (22 %) a Japonskem (18 %).

Data o celkových příjmech Ruska za export zemního plynu také nejsou ještě dostupná. Nicméně dle CREA, jehož údaje přebírá STATISTA, Rusko utržilo od EU mezi 24. únorem 2022 a 3. listopadem 2024 92 miliard USD za zemní plyn. To by znamenalo, že každý rok od agrese na Ukrajinu získalo v průměru o něco více než 30 miliard USD místo zhruba 45 miliard z posledního předválečného roku.

Co z těchto rámcových čísel vyplývá? Jak již bylo zmíněno, EU jako celek není závislá na dovozu plynu z Ruska. Import ruského zemního plynu je volbou. Ruský vývoz zemního plynu v roce 2024 v absolutních objemech činí zhruba polovinu úrovně roku 2021 (odhadnutých 100-110 versus 210 mld. m3). Pokles jde zejména na konto vývozu do EU. Moskvě ale stagnoval i export mimo státy EU. Ruské příjmy z vývozu této komodity do EU jsou v roce 2024 výrazně menší než v roce 2021, avšak nadále důležité pro ruskou ekonomiku. EU tím tedy nadále významně přispívá k financování ruského válečného úsilí. Tento příspěvek je ale s největší pravděpodobností mnohem menší, než se Moskva domnívala před zahájením své agrese proti Ukrajině. A v neposlední řadě EU může eskalovat ekonomický tlak na Moskvu, pokud se k tomu rozhodne. Ruský export LNG nemůže v žádném případě v nejbližší dekádě nahradit objemy exportované přes plynovody, protože dosavadní kapacity jsou nedostatečné z hlediska objemu a výstavba dalších je ze strany Západu zatížena embargem.

Rok 2025 bude v každém případě zajímavý. Zejména proto, že Rusko ztratilo možnost vyvážet zemní plyn přes Ukrajinu plynovodem Bratrství. Po sabotáži plynovodu Nord Stream v roce 2022 a uzavření trasy Jamal přes Bělorusko do Polska zůstalo Bratrství poslední přímou produktovodní trasou pro přepravu ruského plynu do zemí EU. Na evropský trh jím přicházelo ročně kolem 15 mld. m3, i když jeho kapacita je podstatně vyšší. Turk Stream sice také umožňuje oklikou dodávat do zemí EU, ale jeho kapacita (32 mld. m3) slouží především k obsluze Turecka. Suma sumárum optimista by řekl, že ruská žába se vaří a pesimista, že ještě není dost uvařená. A oba by měli pravdu.