Role speciálních sil v ozbrojených složkách

Operace konvenčních sil neprobíhají v pomyslném vzduchoprázdném prostoru, ale jsou ovlivňovány politickými, ekonomickými a společenskými faktory . Stejně tak i speciální operace, kterým je věnována podstatně menší pozornost z pohledu masmédií, neprobíhají izolovaně.

Tento článek přináší čtenářům Armádních novin analýzu speciálních operací tak , jak je určila americká vojenská doktrína. Doktrínou je zde myšlena publikace JP 3-05 Special Operations doplněná o slovník termínů doktríny JP 1-02 .

Speciální operace jsou prováděny ve všech typech prostředí, ale jsou specificky vhodné pro zapovězené a politicky citlivé oblasti. Zapovězenou oblastí je zde myšlena taková oblast, která je plně pod kontrolou nepřítele a ve které nemohou přátelské síly očekávat úspěšné působení v rámci existujícího operačního rámce a dispozic.

V takovém prostředí mohou být speciální operace upraveny a modifikovány, aby dosáhly nejen vojenských cílů s využitím schopností konkrétní nasazené jednotky. Ale take může jejich nasazení podporovat použití diplomatických, informačních nebo ekonomických prostředků v rámci zahraniční politiky.

Speciální operace probíhají většinou v utajení nebo při nízké mediální viditelnosti. Od konvenčních operací, které přitahují větší mediální pozornost, se speciální operace odlišují zejména mírou fyzického a politického rizika, operačních technik, způsobu nasazení a mírou závislosti na detailních zpravodajských informacích a místních prostředcích.

Právě na této pasáži je dobře vidět míru propojení zahraniční politiky a vojenských operací. Diplomacie jako součást zahraniční politiky je totiž založena na způsobu jakým představit sebe sama v dostatečně dobrém světle a vlastní nabídku jako tu nejvýhodnější.

A právě při takových snahách dokáží síly pro speciální operace vložit do rukou diplomatů velmi silné argumenty podložené reálnými důkazy. Jeden příklad za všechny:

Ve fiktivním africkém státě Kombe propukla občanská válka a síly opozičního hnutí PFFLK s pomocí bojovníků a buňek teroristů z Hnutí za jednotu a Džíhád v Západní Africe (MOJWA) připravují finální ofenzivu. Vláda v hlavním městě i navzdory varováním z USA a států NATO odmítá podniknout jakékoliv kroky proti této hrozbě. Prezident se totiž obává, že by se následně nedokázal zbavit západního vlivu, který podle mínění části vlády je zaměřen pouze na bohaté zásoby zemního plynu a nerostných surovin. Americký velvyslanec jednající s místním ministrem zahraničí požádá Velitelství speciálních operací a CIA o poskytnutí hmatatelných důkazů, které bude moci použít při dalších jednáních. V rámci prezidentem schváleného plánu je do Kombe zasazen čtyřčlenný tým operátorů armádních speciálních sil na misi speciálního průzkumu. Po několika dnech pozorování tento tým získá dostatek informací, které jsou následně doručeny velvyslanci v Kombe. Pomocí těchto materiálů se místní vláda rozhodne požádat Spojené státy o pomoc s podmínkou, že v zemi nebudou dlouhodobě nasazeny konvenční síly.

Krátce po přijetí této dohody provede celá rota z 75. pluku Rangers překvapivý výsadek na tábor PFFLK, kdy za cenu minimálních ztrát eliminuje povstaleckou hrozbu v Kombe. Jakou druhá vlna je do Kombe vysláno několik Operačních odřadů Alfa (Operational Detachmet Alpha – slavné „A-týmy“ amerických Zelených baretů) 2. praporu 3. skupiny speciálních sil, aby se podílely na výcviku místních vojenských a polovojenských jednotek.

Výše uvedený příběh je sice fiktivní, ale ne nereálný. Popisuje situaci, která se v blízké budoucnosti může opakovat. A i pokud by se Spojené státy rozhodly nereagovat tak místo jejich speciálních jednotek je možné velice lehce dosadit francouzské nebo britské síly pro speciální operace.

Co tento příklad ukazuje , je naplnění cílů zahraniční politiky pomocí nasazení sil pro speciální operace. Ekonomický podtext, který jsem záměrně uvedl , je nepřehlédnutelný a hraje velkou roli. Stejně velkou a důležitou roli hraje také snaha zabránit šíření extrémního islamismu v regionu Subsaharské Afriky , kde Hnutí za Jednotu a Džíhád v Západní Africe je silným hráčem.

Nasazení prvního týmu speciálních sil pro pozorování hlavního tábora povstalců je z hlediska mezinárodního práva porušením územní suverenity státu, ale praxe (byť morálně pochybná) se zde drží machiavellistického „účel světí prostředky“.

Následně je vyslání úderné jednotky Rangers už se svolením hostitelského státu a tedy v souladu s mezinárodním právem. Dodatečné nasazení operačních odřadů 3. skupiny speciálních sil, která se specializuje právě na oblast Afriky, je dvojsečným mečem. Na jedné straně je jasné, že místní vojenské a polovojenské jednotky pod dohledem operátorů speciálních sil velmi rychle získají cenné schopnosti. Ty pak mohou být uplatněny pro obranu území vlastního státu. Na straně druhé je tento krok ale posilováním americké přítomnosti v oblasti.

Druhá podstatná věc, kterou tento příběh demonstruje , jsou čtyři z pěti hlavních charakteristik speciálních operací. Umístěním do Subsaharské Afriky je poukázáno na vzdálenost od mateřské základny, což je prvním rysem speciálních operací.

To, že jsou speciální operace prováděny jednotlivci nebo malými týmy speciálně vybranými a vycvičenými operátory , umožňuje jak takové nasazení , tak i snížení počtu vojáků vyslaných do akce. A tento zvláštní výběr a výcvik a provádění operací s minimální kvantitou vojáků je také dalším rysem speciálních operací.

Třetím rysem je provedení speciální operace jako součást podpory kampaně v oblasti nebo geografickém regionu. Zde je výše uvedený příklad trochu nejasný jelikož se nejedná o vojenskou, ale zahraničně-politickou kampaň.

Posledním demonstrovaným bodem je možnost využití speciální operace jak přímo , tak i nepřímo proti určenému cíli. Přímým postupem je zde úder Rangers na hlavní tábor povstalců a extrémistů. Nepřímým nasazením pak vyslání operátorů speciálních sil, aby se podíleli na výcviku místních vojenských jednotek.

Závěrem je možné shrnout charakteristiku speciálních operací následovně. Jedná se o operace prováděné v značné vzdálenosti od nejbližších základen jednotlivci nebo malými týmy. Tyto operace probíhají v zapovězeném nebo nepřátelském prostředí jako součást vojenské kampaně nebo jako podpora zahraniční politiky. Působení nasazených prvků v rámci speciálních operací proti konkrétnímu cíli může probíhat přímo nebo nepřímo.