První noc invaze do Iráku z pohledu pilota vrtulníku Seahawk

Jedno ze základních pravidel bojových letů je nikdy nelétat sám nad nepřátelským územím. Harmer ho ale musel porušit, poněvadž námořnictvo s ním nemohlo poslat další vrtulník (wingmana). Harmer navíc vezl odstřelovače z polských speciálních jednotek GROM, kteří neovládali standardizovanou leteckou angličtinu. 

Nedostal také jasná pravidla nasazení ROE (Rules Of Engagement), podle nichž byli američtí piloti zvyklí létat do ostrých bojových akcí. Začátek války v Iráku byl proto z Harmerova pohledu daleko chaotičtější, než by se mu líbilo. „Čím blíž jste u frontové linie, tím méně víte o tom, co se děje jinde,“ vylíčil serveru The Drive.

Sever The Drive vydává jeho vzpomínky v sérii obsáhlých článků. Uveďme zde jen několik zajímavostí z Harmerova vyprávění o americkém útoku na Umm Kasr (Umm Qasr). Strategický přístav leží v místech, kde se kdysi vlévaly řeky Eufrat a Tigris do Perského zálivu. Irácká vláda vybudovala přístavní zařízení v šedesátých letech minulého století.

Umm Kasr zvládá obsluhovat větší lodě než přístav v Basře na řece Šatt al-Arab. Slouží jako brána k masivním ropným terminálům ABOT (Al Başrah Oil Terminal) a KAAOTa (Khor al-Amaya Oil Terminal). Tato zařízení, propojená se souší podmořským potrubím, slouží k přečerpávání ropy do útrob obřích ropných tankerů.

ABOT

Vedlejší cíle

V roce 2003 jimi, alespoň podle Harmera, procházelo 90 % surové ropy, kterou Irák vyvážel do světa. Setkáte se ale i s o něco nižšími odhady. Pohybují se okolo 80 %. Představitelé invazní koalice měli na základě zkušeností z první války v zálivu v roce 1991 obavy, že Iráčané svá ropná zařízení zapálí nebo jiným způsobem znehodnotí. To se Američanům nehodilo, neboť se hned po dobytí země chtěli pustit do její obnovy. Potřebovali se zmocnit ropných terminálů a přístavu v pokud možno v nedotčeném stavu.

Iráčané potopili v ústí vodního kanálu několik velkých lodí jako fyzickou obranu před invazí. Američané a jejich spojenci přišli s plánem obsadit přístav s pomocí hlídkových člunů s nízkým ponorem. Kromě hlavního úkolu dobytí přístavu měla mise i tři další cíle.

První z nich bylo obsazení terminálů ABOT a KAAOT. Druhým vedlejším cílem bylo hlídkování nad poloostrovem Fao a ostrovem Búbiján. Je to oblast, o níž se bojovalo v minulosti už mnohokrát. Posledním vedlejším cílem bylo vyčistit vodní cestu k přístavu od iráckých jednotek. 

Ropný terminál ABOT; větší foto / US Navy

Nedostatek vrtulníků

Potopené lodě, stejně jako přístav Umm Kasr, poskytovaly ideální krytí pro nepřátelské snipery. Rozstřílet lodě na kusy ale nepřicházelo v úvahu. Musely totiž zůstat ve stavu, který umožnil jejich snadné vyzvednutí a odstranění, jakmile invaze skončí. 

Znamenalo to poslat na každý vrak výsadek, který ho důkladně prohlédl, a pak teprve pokračovat v cestě. Spojenci měli k akci dostatek rychlých hlídkových člunů. Chyběly však vrtulníky pro vzdušné krytí. 

V té době v Perském zálivu operovaly čtyři letadlové lodě. Každá z nich měla na palubě sedm vrtulníků Seahawk. Čtyři z nich však patřily k protiponorkové variantě SH-60F Seahawk. K podpoře speciálních sil šlo využít jen HH-60H Seahawk.

Ty ale byly zároveň potřeba k ochraně válečných lodí spojenců před možným útokem iráckých rychlých člunů. Skupina vyčleněná k dobývání přístavu tak dostala jen jeden HH-60H z každé letadlové lodě. Vrtulníky operovaly z improvizované základny Al Maghasil na území Kuvajtu. Američanům se navíc nedostávalo techniků a náhradních dílů pro podporu operací vrtulníků z předsunuté základny. 

HH-60

Na moře pro palivo

Provozní problémy se vyřešily rotací helikoptér. Každý ze strojů se po jednom až dvou dnech létání z Al Maghasil vracel na loď. Vystřídal ho jiný, čerstvě servisovaný. Mechanici na letadlových lodích pracovali osmnáct hodin denně. 

Harmer dostal za úkol krýt za vzduchu flotilu člunů, které podnikaly útok na přístav. Místo odstřelovačů z námořní pěchoty ale Hammer dostal Poláky z jednotek GROM, což je obdoba amerických Delta Force nebo britských SAS. Jak už bylo řečeno, úplně si s nimi nerozuměl. Přesto k nim ale měl důvěru. „Budili dojem klidných a schopných profesionálů,“ svěřil se.

Od svých nadřízených obdržel instrukce, že odstřelovači dokážou sami rozpoznat přítele od nepřítele. Měl jim nechat volnou ruku ve výběrů cílů.

Američtí piloti jsou vycvičení ptát se na zmínená pravidla nasazení ROE. Je to soubor interních norem, který určuje kdy, a jak použít sílu. První noc americké invaze do Iráku ale Harmer nic takového neměl. „Vaše mise je dostat se zpátky živí a ujistit se, že malé čluny nikdo nepřepadne,“ řekli mu. 

„Vaše ROE jsou cokoliv, co potřebujete, abyste toho dosáhli.“ Dobytí přístavu i prohledávání vraků se z Harmerova pohledu obešly bez velkých problémů. Pilot už ovšem nepopisuje, že 23. března se bitva v Umm Kasru rozhořela nanovo. Invazní koalice nakonec zvítězila. V Iráku ale začala vleklá sektářská válka trvající dodnes.

Zdroje: The Drive, Navy History, The Guardian