Po 17 letech končí vývoj stíhačky F-35 Lightning II

Čtvrtstoletí programu JSF

Prapůvod programu JSF můžeme vystopovat až do konce osmdesátých let minulého století, kdy americká námořní pěchota (US Marine Corps) začala hledat nástupce letounů s krátkým vzletem a kolmým přistáním (STOVL) AV-8B Harrier II a americké letectvo (US Air Force) nástupce stíhaček F-16.

V roce 1992 se obě složky rozhodly své úsilí spojit do společného programu, později známého jako JSF. O rok později se přidalo i americké námořnictvo (US Navy). Na jedné platformě tak měl vzniknout letoun kategorie STOVL (nyní F-35B), letoun s klasickým vzletem a přistáním (F-35A) a námořní stroj (F-35C).
 

V roce 1996 Pentagon vybral finalisty v podobě technologických demonstrátorů X-32 od firmy Boeing a X-35 od firmy Lockheed Martin. Demonstrátory se poprvé podívaly do vzduchu v roce 2000. O rok později Pentagon vybral demonstrátor X-35, který měl mít zejména lepší vlastnosti STOVL.

První prototyp F-35A vzlétl v roce 2006. Během následujících let program stíhaly vážné technické problémy. Tím hlavním byla narůstající hmotnost letounu, která působila potíže především u verze STOVL (F-35B). Vzhledem k překročení hmotnostních parametrů bylo nutné upravit konstrukci a zvýšit tah motoru. To zvýšilo vývojové náklady více než o šest miliard dolarů a prodloužilo vývoj o 18 měsíců.

Raketový nárůst vývojových nákladů je kapitolou samu o sobě. Americké náklady na program JSF vzrostly téměř dvojnásobně – z původních 213 miliard dolarů v roce 2001 na stávajících 406,5 miliardy dolarů. Až v roce 2070 dolétá poslední F-35, celkové náklady určené na vývoj, nákup letounů, modernizaci a provoz mají dosáhnout těžko představitelných 1,5 bilionu dolarů – zhruba tolik činí český státní rozpočet na třicet let.
 

V každém případě téměř po deseti letech od vzletu prvního prototypu a více než dvacet let od zahájení programu JSF námořní pěchota v roce 2015 oznámila s F-35B dosažení počátečních operačních schopností IOC (Initial Operational Capability). Americké letectvo s F-35A dosáhlo IOC o rok později a námořnictvo očekává dosažení IOC v námořní verzi F-35C v letošním roce.

V současné době stíhačky F-35B námořní pěchoty na výsadkové lodi USS Wasp (LHD 1) jsou poprvé operačně nasazeny v Jihočínském moři.

Unikátní schopnosti F-35

Podle názoru FlightGlobal již nejsou předmětem diskusí (ne)schopnosti F-35. Letoun díky pokročilým pasivním/aktivním senzorům, elektronice, avionice a schopnosti „fúze dat“ (schopnost podat pilotovi všechny informace v rychle pochopitelné podobě) dokáže sám o sobě zpracovávat zpravodajské informace z nejrůznějších zdrojů, nezávisle analyzovat vývoj situace na bitevním poli a vést nejsložitější bojové operace vzduch–vzduch i vzduch–země. F-35 má vynikat především v umlčování prostředků protivzdušné obrany (PVO) protivníka SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses).

Dlužno dodat, že F-35 nikdy nebyl navrhován jako letoun pro vybojování absolutní vzdušné nadvlády (Air Superiority) – to je úkolem F-22A Raptor. F-35 je spíše úderný stroj zrozený pro úkoly SEAD, blízkou leteckou podporu CAS (Close Air Support) nebo vzdušné potlačování AI (Air Interdiction). F-35 rovněž dokáže nést taktické jaderné pumy B61 a pomocí přesných pum bodově ničit pohybující se obrněnou techniku.

Stejně tak pomocí střel AIM-120 AMRAAM umí F-35 vést boj vzduch–vzduch mimo přímou viditelnost a využitím palubního rotačního 20mm kanónu se dokonce zapojit do blízkého manévrového boje s letouny nepřítele.

Spirála smrti

Výčet (a rozhodně ne úplný) schopností F-35 je impozantní. Zásadní problém je však jinde. Poslední únorový den viceadmirál Mat Winter, současný vedoucí programu JSF, zveřejnil své obavy, že kvůli velkým provozním nákladům si letectvo, námořnictvo ani námořní pěchota nebudou moci dovolit nakoupit a provozovat požadovaný počet F-35.

Flotila F-35 Ozbrojených sil Spojených států (United States Armed Forces) má během pěti let vzrůst ze současných 280 strojů na 800 letadel; letos má být vyrobeno 90 F-35. Pokud se nepodaří snížit provozní náklady, může Pentagon podle viceadmirála Wintera v roce 2022 zpomalit tempo nákupu F-35. Avšak toto spustí nechvalně známý ekonomický fenomén „spirály smrti“ (death spiral), který již „zmrzačil“ řadu amerických vojenských programů. V principu v důsledku nižší objednávky klesne sériovost výroby, čímž vzroste jednotková cena za letoun (ale i ceny za náhradní díly), což způsobí tlak na snížení počtu nakupovaných letounů a další pokles sériovosti výroby.

Winter a jeho tým navíc stále čelí řadě technických, výrobních a provozních komplikací. Mimo jiné téměř 200 letounů (do 9. nízkovýrobní série LRIP 9) musí přejít na vyšší verzi palubního softwaru, který umožní mimo jiné používat nejmodernější zbraně, další funkce radiolokátoru, prostředky radioelektronického boje atd. Lockheed Martin má zase problémy s logistickým systémem ALIS a dále musí vyřešit chronický nedostatek náhradních dílů.

Podle posledních zpráv Lockheed Martin bojuje i s kvalitou výroby, resp. kvalitou povrchových dílů letounu a povrchové montáže. Podle Wintera, i když se jedná jen o drobné výrobní nesrovnalosti, které by u jiných letounů nikdo neřešil, v případě F-35 zásadně zhoršují vlastnosti radiolokační „neviditelnosti“ (stealth).

Průmysl a Pentagon se snaží najít způsob, jak zjednodušit výrobu a zároveň snížit výrobní vady. Jedním z řešení je zavést do výrobní linky robotické vrtání stovek spojovacích otvorů v draku a jednotlivých dílech F-35. V současné době vrtání provádí lidé (často ve složitých podmínkách) pomocí šablon a ručních vrtaček – to zdražuje a zpomaluje výrobu, a kvůli nepřesnostem vznikají problémy s vlastnostmi stealth.

Jednotlivé díly a spoje na povrchu musejí perfektně lícovat, jinak se zásadně zhoršují vlastnosti stealth. Tento problém zásadně umocňuje rostoucí rychlost výroby F-35. Podle vyjádření firmy Lockheed Martin ale nejde ani tak o lidskou nedbalost (i když i ta v tom hrají někdy roli), ale problém jednoduše spočívá v tom, že masová výroba stealth letounů naráží na současné technologické možnosti průmyslu.

Osud F-35 rozhodne cena

Podle FlightGlobal lze prý provozní náklady snížit. Hlavní cestou je zvyšování spolehlivosti letounů (a kvality výroby), resp. jednotlivých mechanických (např. pohonné jednotky) a elektronických dílů, což sníží nároky na údržbu a nákup náhradních částí. Není však vůbec jisté, zda snížení nákladů bude dostatečně razantní, aby Pentagon nemusel snížit počty objednaných letounů F-35.

Stejně tak Winter tlačí na rychlejší pokles jednotkové ceny letounu. „Cena klesá, ale ne dost rychle,“ řekl Winter a uvedl, že se domnívá, že Lockheed Martin jedná v dobré víře – ale s výhradou.

„Řeknu vám, že nejsem zcela spokojen se spoluprací se společností Lockheed Martin. Mohli by více spolupracovat a uzavřít dohodu (o poklesu ceny – pozn. red.) mnohem rychleji. Oni ale nechtějí, což je jejich vyjednávací taktika,“ uvedl Winter.

V současné době jednotková cena F-35 (včetně motoru) dosahuje 94,3 milionu dolarů. Oficiálním cílem je snížit co nejrychleji jednotkovou cenu F-35A k 80 milionům dolarů.

Zdroj: CNBC;  FlightGlobal