Nová vozidla pro americké brigádní pěchotní bojové týmy

IBCT je nejlehčí brigádou americké armády. Hlavním přepravním vozidlem je ikonické HMMWV (Humvee). Potřebnou palebnou sílu zajišťují tažné houfnice M119 (105 mm) a M777 (155 mm).

V současné době v americké armádě najdeme 20 (po probíhající reorganizaci 14) IBCT týmů členěných do tří základních skupin – lehká pěchota, výsadkáři, vzdušná kavalérie.

IBCT je oproti těžkým stryker brigádním bojovým týmům SBCT (Stryker Brigade Combat Team) a obrněným brigádním bojový týmům ABCT (Armored Brigade Combat Team) lépe uzpůsoben pro „expediční manévr". Je rychle nasaditelný po celém světě a ke svému fungování potřebuje pouze minimální logistické zázemí.

Ze své podstaty je však IBCT vybaven jen lehkou technikou, což se negativně projevuje na palebné síle. Stejně tak se po IBCT vyžaduje větší taktická mobilita.

„Naše brigádní pěší bojové týmy se mohou dostat na místo rychle s malými požadavky na logistiku. Mohou pracovat v nepřístupném terénu, ale chybí jim mobilita a palebná síla," říká generálplukovník H.R. McMaster vedoucí Centra pro integraci schopnosti armády ARCIC (Army Capabilities Integration Center) a jeden z tvůrců budoucích doktrín na TRADOC (Training and Doctrine Command.

Zacelit mezeru ve schopnostech má hned trojice lehkých a mobilních vozidel. Nové stroje zastoupí (doplní) jak lehká HMMWV, tak i tažné houfnice M109 a M777.

Půjde o velice lehké bojové vozidlo ULCV (Ultra-Light Combat Vehicle) – vrtulníkem dopravitelné, nepancéřované a maximálně 2 tuny vážící vozidlo. Dále o lehké průzkumné vozidlo LRV (Light Reconnaiissance Vehicle), de facto ULCV s pokročilou průzkumnou technikou a bezpilotními vzdušnými systémy. Palebnou sílu pak zajistí nový lehký tank MPF (Mobile Protected Firepower).

Podle McMastera ULCV poskytne potřebnou mobilitu pro nasazení kdekoliv na světě s minimálními požadavky na logistické zázemí. LRV najde uplatnění v jednotkách vzdušné kavalérie při kombinovaných operacích s vrtulníky.

Nákup nových vozidel umožní IBCT lépe dosáhnout zmiňovaného „expedičního manévru". Jednotky s „vhodnou rovnováhou mobility, ochrany a palebné síly" mají podle McMastera zaútočit na protivníka „překvapivě, rychle a z neočekávaných směrů."

Nosnou ideou je zajistit snadnější dopravitelnost techniky na místo pomocí padáků, vrtulníků nebo lehkých nákladních letadel. Požadavky na všechny tři vozidla se vyvíjejí. Ideově podobné, jak zmiňuje sám McMaster, jsou však vozidla vyvinuta pro program GMV 1.1 (Ground Mobility Vehicle 1.1).

Stejně tak se požaduje násobné zvýšení palebné síly pěchotních týmů. McMaster ukazuje na mnohahodinovou bitvu u Combat Outpost Keating z roku 2009. Výsledkem bylo osm mrvtých a 27 zraněných amerických vojáků.

„Pokud jste v přestřelce s americkou armádou, musí tyto přestřelky trvat 14 sekund a ne 14 hodin," říká McMaster. „Jediné, co má zbýt na druhé straně po kontaktu s americkou pěchotou, jsou kouřící se boty."

Úsilí americké armády sleduje prakticky celosvětový trend, kdy výrobci vojenské techniky umísťují čím dál více schopností na menší vozidla. Dovoluje to nejen miniaturizace elektroniky, ale také zbraňových systémů. Řada moderních zbraní, jako jsou rychlopalné kanony, lze již díky nízké hmotnosti a malému zpětnému rázu umístit na lehčí vozidla.

Zdroj: DefenseNews