Kuchaři a dílenští, za bojovými jednotkami nezaostávají

*Příprava k nácviku napadení. / Zdeněk Koza*

Tábor/ Logistika AČR má samozřejmě svá specifika. Jejich úkolem samozřejmě není bojovat, ale zabezpečit ostatní jednotky, aby mohly dokončit své úkoly, a to jak proviantem, tak opravami bojové techniky a mnoha dalšími povinnostmi. Toto však ne úplně platí u bojových jednotek, přesněji jejich logistického zabezpečení.

Měl jsem možnost zúčastnit se výcviku roty logistiky ze 42. mpr v Táboře. Je důležité připomenout, že za poslední tři roky byl tento bojový prapor patřící do sestavy struktur 4. Brigády rychlého nasazení, hodnocen jako nejlepší.

Tedy dalo se předpokládat, že i zabezpečovací jednotka bude dobře vycvičena, ale to čeho jsem byl svědkem, to předčilo má očekávání.

Témat na procvičení bylo hodně, ale vše směřovalo k tomu nejsložitějšímu. Kolona vozidel je překvapena léčkou a vojáci, v tomto případě kuchaři, skladníci, dílenští, museli adekvátně zareagovat na nepřítele a chránit životy a techniku.

„Ono se možná z pohledu jiných útvarů zdá, že když je někdo třeba kuchařem, tak se ho podobný výcvik netýká, ale to je velmi daleko od pravdy. Právě o to více se musí provádět bojové drily a nácviky, protože jednou z nejčastěji napadaných jednotek při přesunech jsou právě logistické jednotky. U nich právě v nekonvenčních válkách nepřítel předpokládá menší vycvičennost, a tudíž i větší zranitelnost,“ odhaluje důvody tvrdého výcviku logistických jednotek u bojových útvarů nrtm. Milan J., který je zodpovědný za výcvik.

Logisti v akci. / Zdeněk Koza

Samozřejmě, že výcviku není díky mnoha jiným povinnostem věnováno tolik prostoru jako u bojových rot, ale v nasazení do tohoto výcviku si s nimi „logouni“ rozhodně nezadali.

„Je to úžasné, co tu vidím. Nasazení, chuť, disciplína, snaha se něčemu novému naučit, to je prostě perfektní. Mnohdy bych toto očekával od mladých kluků, kteří vstoupí do armády právě k „bojarům“, ale ne vždy se toto očekávání splní,“ přiznává a zároveň chválí Milan J.

Logisti při výcviku ukazali zápal a chuť se učit novým věcem. / Zdeněk Koza

Jeden nácvik následovaný dalším a dalším. Tak vypadá celodenní zaměstnání, které se tentokráte odehrávalo v prostorech útvaru Bechyně. Po každém z nácviků dochází k hodnocení od instruktorů, k dolaďování především detailů a samozřejmě i k diskuzi mezi cvičícími.

„Jirko, když sesedám, tak mne musíš lépe krýt,“ říká jeden voják druhému. „Jasný já si tam vlezu trochu více a bude to ok, ale ty prosím se přesuň více doprava, abych já mohl lépe odběhnout do krytu, abych tě pak pokryl lépe,“ říká Jirka kolegovi. A takové věcné a nadšené diskuze se vedou v přestávkách mezi nácviky.

A chuť cvičit v drilech, které díky instruktorům nejsou jen tupým „jdu“, kryju“, se samozřejmě projevila. „Pánové a dámy. Za přístup, který jste v dnešním zaměstnání projevili, za to si zasloužíte jen pochvalu,“ zhodnotil a uzavřel Milan J.