Katarská krize a návštěva amerického ministra zahraničí v Kataru

Memorandum o porozumění jako krok v mediačních snahách USA

Tillerson zahájil svou cestu do Perského zálivu pondělním setkáním s kuvajtským emírem Sabahem, který je mediátorem celé roztržky. Následný podpis memoranda o porozumění v Dauhá je zatím nejvýraznějším americkým příspěvkem k urovnání krize.

Neveřejná dohoda zahrnuje výčet opatření, jež oba státy přijmou za účelem zastavení financování terorismu a zintenzivnění globálního protiteroristického úsilí. Tillerson také pochválil Katar, že jako první vyslyšel výzvu prezidenta Trumpa ze summitu v Rijádu, kde volal právě po zastavení toku peněz na účty teroristických skupin. Pozici Dauhá v současné roztržce (nepřistoupíme na požadavky, ale jsme ochotni jednat) označil za „jasnou a velmi rozumnou".

Memorandum se dá chápat jako krok podpory pro Katar v současné krizi a zároveň viditelný výsledek americké zahraniční politiky v boji proti terorismu, jež je jedním ze základních témat Trumpovy administrativy. Dauhá se s dohodou v ruce může stavět do role regionálního lídra v protiteroristické spolupráci a zároveň zvát k podepsání podobného prohlášení státy okolo Saúdské Arábie, jež na boji proti terorismu staví současnou blokádu Kataru.

Peter Salisbury vidí za jednáním amerického ministerstva zahraničí snahu o neutralizaci protikatarské koalice, jelikož současná dohoda oslabuje její argument o katarském financování terorismu.

Odmítnutí memoranda ze strany protikatarské koalice

Saúdská Arábie, Bahrajn, UAE a Egypt, které s Katarem na začátku června přerušily diplomatické styky a viní ho ze vměšování do svých záležitostí, financování terorismu a podpory extrémismu, považují memorandum za nedostatečné.

Ve společném prohlášení uvedly, že budou nadále monitorovat, s jakou vážností Katar skutečně naplňuje to, k čemu se zavázal, jelikož se jeho prohlášením nedá důvěřovat. Dále potrvá také blokáda, jejíž zrušení je podmíněno úplným naplněním požadavků protikatarské koalice.

Mezi ně mimo jiné patří omezení vztahů s Íránem, udržování společné politické linie se zeměmi Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC), zavření turecké základny v zemi, ukončení financování teroristických skupin či zastavení vysílání televizní stanice Al-Džazíra.

Protikatarská koalice staví své tvrzení o nedůvěře k závazkům Dauhá na dohodě z Rijádu z roku 2013, jejíž obsah unikl do médií v den zahájení Tillersonovy cesty. V ujednání se země GCC vzájemně zavazují, že se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí ostatních států, nebudou podporovat politickou opozici u svých spojenců a nebudou hostit vůdce Muslimského bratrstva ze zemí mimo Záliv.

Podle koalice tak dochází k jasnému porušování tohoto slibu. Katar naopak tvrdí, že jde o svévolnou interpretaci jeho zahraniční politiky a o útok na jeho suverenitu. Současné jednání koalice se podle něj s rijádskou dohodou vůbec nedá spojovat a jde o koordinovanou mediální kampaň.

K průlomu nedošlo

Ani po Tillersonově jednacím kolečku mezi ministry zahraničí a hlavami všech zainteresovaných států nedošlo k průlomu v jednání. Nejde o až tak překvapivý fakt vzhledem k tomu, že mediace se v podobných případech táhnou týdny až měsíce.

Sama americká administrativa jeho návštěvu charakterizovala jako snahu o sblížení a lepší porozumění vzájemných požadavků, jelikož obě strany navenek nehodlají ze svých pozic ustoupit.

Pokud vezmeme v úvahu, jak vysoko na žebříčku nenásilných donucovacích opatření stojí současné sankce a jak tvrdé jsou požadavky sankcionujících států, je možné, že mediace bude trvat i déle než 8 měsíců jako při krizi z roku 2014.

Další možností je přehodnocení aliancí směrem na Turecko a Írán, avšak v tomto případě by musel Katar počítat se ztrátou či oslabením podpory ze Západu, který se téměř jednohlasně vyslovuje ve prospěch jednání. V neposlední řadě jsou zde i státy – Kuba, Severní Korea – které v izolaci přežily desetiletí, jelikož vnímaly podvolení se sankcím jako zásadní ohrožení své národní bezpečnosti. A to i přestože jsou jejich ekonomiky oproti bohatému Kataru mnohonásobně slabší.

Dauhá tak stále není zahnáno úplně do kouta a další eskalace, jež by zasáhla soukromé podnikání, by měla výrazně negativní dopad na obou stranách. Takovou destabilizaci si za nízkých cen ropy, vysoce konkurenčním prostředí, narůstajícího extrémismu a značně represivních vlád nemůže dovolit ani protikatarská koalice, která je stále ještě na koni.