Jaderné střely Trident II D5 LE2 pro americké ponorky Columbia a britské Dreadnought

Střely Trident II D5 LE2 se stanou hlavní výzbrojí nové generace amerických jaderných raketových ponorek třídy Columbia a britských raketových ponorek třídy Dreadnought. Střely zůstanou ve službě až do 80. let 21. století – tedy po celou dobu životnosti ponorek Columbia. První ponorku, USS District of Columbia (SSBN-826), námořnictvo převezme na přelomu let 2027 a 2028 a zařadí ji do služby ke konci roku 2030. Ponorka pojme až 16 střel Trident II D5. Očekává se, že všech 12 ponorek Columbia bude provozuschopných do roku 2042.

V případě Královského námořnictva nové ponorky Dreadnought nahradí třídu Vanguard zavedenou v 90. letech minulého století. Ponorky získají 12 šachet pro střely Trident II D5 LE2.

„Druhé prodloužení životnosti rakety Trident D5 umožní Spojeným státům a Spojenému království udržet důvěryhodnost v odstrašování vyvíjejících se hrozeb prostřednictvím dohody Polaris Sales Agreement,“ uvedl Jerry Mamrol, viceprezident pro SLBM ve společnosti Lockheed Martin.

Polaris Sales Agreement je dohoda mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím, podepsaná v roce 1963, jež umožňuje Británii nakupovat americké SLBM. Původně se týkala systému Polaris, ale byla rozšířena na Trident I (C4) a následně na Trident II (D5).

Dohoda umožňuje Spojenému království využívat americké rakety Trident, zatímco jaderné hlavice a ponorky, které tyto rakety nesou, jsou britské. Tímto způsobem Velká Británie udržuje svou jadernou odstrašující sílu bez nutnosti vyvíjet vlastní strategické balistické rakety.

Současně Lockheed Martin oznámil zahájení výstavby nové továrny v Titusville (Florida) o rozloze 20 900 čtverečních metrů s 300 zaměstnanci, která bude vyrábět komponenty pro balistickou raketu Trident II D5 LE2. Továrna zahájí provoz v roce 2027. Je to klíčové, protože některé důležité podsystémy střel Trident II se již nevyrábí.

Odpal střely Trident II D5

Vývoj střely Trident II D5, označované jako strategický zbraňový systém SWS (Strategic Weapons System), začal v polovině 70. let jako součást snahy o náhradu starších SLBM Trident I (C-4). Zkoušky probíhaly v 80. letech a střely byly poprvé operačně nasazeny na ponorce USS Tennessee (třídy Ohio) v roce 1988.

Aktuální flotila čtrnácti ponorek Ohio (do příchodu nástupnické třídy Columbia) zůstává páteří strategického odstrašení USA, přičemž nese přibližně 70 % rozmístěných strategických jaderných hlavic v rámci mezinárodních dohod, konkrétně hlavice rodin W76/W88.

V roce 2020 námořnictvo dokončilo fázi testování a hodnocení IOT&E (Initial Operational Test and Evaluation) střel Trident II D5, kterým byla v rámci programu LEP (Life Extension Program) prodloužena životnost o několik desetiletí. Střela dostala označení Trident II D5 LEP, případně Trident II D5 LE.

Vývoj Trident II D5 LEP začal v roce 2015 a zaměřil se na obnovení a modernizaci komponent střely s cílem prodloužit životnost minimálně do roku 2042. Obnovily se klíčové součásti: naváděcí systém, elektronika a další kritické technologie.

Námořnictvo dokončilo IOT&E střel Trident II D5 LEP v červnu 2022, přičemž provedlo celkem 23 testovacích startů. Všechny operační střely Trident II do letošního roku projdou programem LEP, a to během běžné údržby.

Vzácný pohled do útrob jaderné ponorky USS Florida třídy Ohio

Celkově bylo provedeno 191 testovacích startů Trident II, přičemž každý start měl za cíl ověřit různé aspekty střely, včetně její výkonnosti, přesnosti a spolehlivosti. Každý start je také důležitou strategickou signalizací – ukazuje a připomíná nepřátelům a spojencům schopnost Spojených států provést jaderný úder nebo protiúder.

Trident II je velmi spolehlivá zbraň. Z celkového počtu 191 testovacích startů bylo jen několik neúspěšných. Konkrétní čísla se mohou lišit podle různých zdrojů, ale míra úspěšnosti Trident II je kolem 95 %.

Na druhou stranu britský Trident II zavedený na ponorkách Vanguard dvakrát selhal při testech v letech 2016 a 2024, což vyvolalo otázky ohledně jaderné odstrašující schopnosti země. Příčina selhání nebyla zveřejněna, tehdejší konzervativní ministr obrany Grant Shapps pouze zmínil „anomálii“, která byla „specifická pro událost“. Shapps dále řekl, že raketový systém Trident zůstal „nejspolehlivějším zbraňovým systémem na světě.“ Přesto i tato selhání utvrdila nutnost vývoje vylepšené verze Trident II D5 LE2.

Vyvíjený Trident II D5 LE2 je hloubkově modernizovaná verze Trident II D5 LEP – první zmínky o programu LE2 lze dohledat v roce 2019. Program si klade za cíl nahradit některé klíčové podsystémy střely a jde tedy o mnohem hlubší zásah do konstrukce střely.

Trident II; větší foto / loneflyer.com

Například pro jemné manévrování návratového tělesa se používají plynové trysky systému PBCS (Post-Boost Control System). Ten se ale více než deset let nevyrábí a je tedy nutné vyvinout (a zejména otestovat) nový orientační a korekční systém pro přesné vypuštění návratových těles (s jadernými bojovými hlavicemi) směrem k cílům. Stejně tak je nutné vyvinout nový kryt nákladového prostoru střely. Kromě toho LE2 získá novou elektroniku, komunikační systémy a lepší ochranu proti kybernetickým hrozbám.

LEP je tedy základní program prodloužení životnosti, LE2 zahrnuje rozsáhlá technologická vylepšení zaměřená na další prodloužení životnosti a zlepšení výkonnosti.

Aktuální vývojový plán Trident II D5 LE2:

• 2025 – přezkum systémových požadavků (System Requirements Review);
• 2028 – předběžná konstrukční revize (Preliminary Design Review);
• 2032 – kritická konstrukční revize (Critical Design Review);
• 2034 – spuštění nízkosériové výroby (Low-Rate Initial Production);
• 2036 – první testovací lety z Cape Canaveral a následně z ponorek;
• 2039 – plné zavedení D5 LE2 pro bojové nasazení.

Zpočátku ponesou ponorky Columbia osvědčené střely Trident D5 LEP. Přezbrojení všech 12 ponorek třídy Columbia na nové střely Trident II D5 LE2 bude probíhat po celé 40. léta 21. století.

Návratová tělesa s jadernými hlavicemi – uprostřed nádrž pro tuhé raketové palivo třetí sekce / loneflyer.com

Trident II je třístupňová SLBM na tuhé pohonné látky. Raketa má navigačním systém, který kombinuje inerciální navádění s využitím pozorování hvězd (stellar-inertial guidance). Trident II D5 tak může zasáhnout cíl s odchylkou menší než 90 metrů na maximální dostřel – ten oficiální stránky amerického námořnictva uvádějí 4000 námořních mil, tedy 7360 kilometrů. Stránky Missile Threat uvádějí dolet až 12 000 kilometrů.

Střela přepraví až 12 návratových těles (s jadernou bojovou hlavicí), podle smlouvy o kontrole jaderného zbrojení New START jen osm. Trident II tedy pojme teoreticky až 12 jaderných hlavic W76 o síle 100 kT nebo 12 hlavic W88 o síle 475 kT.

Trident II D5 LE2 od roku 2034 ponese nástupnické jaderné hlavice W93 a návratová tělesa Mk7. Trident II D5 LE2 ale bude kompatibilní i se staršími jadernými hlavicemi a návratovými pouzdry W76/Mk4 a W88/Mk5.

Mimochodem, New START končí přesně za rok a neexistuje legální způsob jejího prodloužení. Pokud se má regulovat počet jaderných bojových hlavic, je nutné uzavřít novou smlouvu.

Zřejmě ale nevznikne žádná jaderná dohoda bez Číny. Absence dohody ale může vyvolat nekonečné závody ve zbrojení – jako během studené války, kdy USA a SSSR měly v součtu až 70 000 jaderných hlavic. Uvidíme, jak se s touto výzvou popasuje administrativa Donalda Trumpa.

Zdroj: Lockheed Martin