Instruktor vojenského boje z blízka

Vojenský boj z blízka

Nově se však již necvičí Musado, ale vojenský boj z blízka. Jaký je rozdíl oproti civilnímu? Jediný. Voják svého protivníka musí zničit, nesmí mít žádný soucit. Ve válce opravdu platí pravidlo: „Zabij, nebo budeš zabit.“

Jaká je filozofie výcviku boje z blízka? Co vojáka čeká, pokud by chtěl vést své druhy ve výcviku? Co vše musí umět? Co vše musí vydržet? Odpovědi na tyto otázky nám může dát následující reportáž z instruktorského kurzu, na jehož konci se někteří stanou instruktory boje z blízka.

Instruktorský kurz

První den. Nástup a čtení z knihy Syn pluku. Netradiční? Ano, ale stoupněte si před padesát neznámých chlapů a čtěte hezky nahlas. Už to ukáže instruktorům, zda budete schopni vést vlastní výcvik.

Foto: Účastníci instruktorského kurzu boje z blízka. / Autor

Začíná pršet. Zima vcelku není, ale fouká čerstvý severní vítr, a ten se moc rád dostává skrze mokré maskáče. Člověk si říká. Doufám, že to bude první den trochu volnější, zahřejeme se a pak začne dřina. Každý z nás se mýlí.

První rozkaz slyšíme, Poklusem, klus. Začínáme. Žádné ostré tempo, ale pár kilometrů to nakonec bude. Odpočinek? Ne. Jdeme první techniky. Pády vpřed, vzad, vpřed, vzad. Stále prší.

První pády na mokré trávě trochu studí, ale pokud do parakotoulu padáte po dvacáté, už jste mokří natolik, že vám to je jedno. První série kliků, dřepů, sedů lehů. Sprinty, plazení, pády, kliky, kopy, náležitě míchané přenášením kolegy na zádech, v rukách a nejrůznějšími hrami, ve kterých se zapojuje celý kolektiv.

O čem to je? O tom, zda jste vůbec připraveni stát se instruktorem. Zda jste ochotni cvičit a trénovat i v nepříznivých podmínkách? Být zpocený, mokrý, zmrzlý, utahaný, ale pořád odhodlaný udělat další kotoul, další klik, dřep, sprint.

Foto: Jde se běhat. / Autor

Den druhý

Druhý den. Je to fajn. Člověk se dostal do sprchy a postele. Mohl se najíst, nabrat sílu a být připravený na další nálož tréninku ve vytrvalosti. A to ne jen té fyzické.

Druhý den, začínáme opět úryvkem z knihy. Myslím na vojáky, kteří za druhé světové války neměli ten luxus sprchy a jídla. Někdy několik dní nejedli, nespali a přesto museli bojovat za vlast a za svůj život.

Čeká nás další běh. O něco delší, tak abychom se zahřáli, ale i trochu unavili. Boj z blízka je založen především na obraných technikách. Samozřejmě, musíte umět výborně padat. Člověk si řekne. Co na tom je? Strašně moc.

Foto: Těžší, než se zdá. / Autor

Je přirozené, že se stane malá nehoda a vy upadnete. Většinou se nic nestane, ale pokud během několika hodinového výcviku musíte k zemi každou minutu? Jednoduchá matematika vám řekne, že jsou to stovky pádů.

To, že máte občas pusu plnou trávy a hlíny, protože jste nespadl dostatečně dobře? Tak to je váš problém, protože kolega, kterého jste v simulaci napadl nožem a on na vás použil obrannou techniku založenou na nějaké páce, zakončené vaším shozem, udělal co musel.

Takže vám celý den někdo páčí zápěstí, loket, krční páteř, nebo vás přehazuje přes rameno, shazuje vzad, vpřed. Nezapomínejme na společenské hry, kdy vás musí kolega rychle a nečekaně napadnout a dostat na lopatky, nebo se jdete proběhnout, nebo se plazit, nebo vylézt jako tým na zeď vysokou 4 metry. A do toho samozřejmě poprchává, tentokrát i se sněhem. Asi instruktoři mají tlačítko na počasí, pomyslí si člověk.

Foto: Z kurzu. / Autor

Odpoledne. Lehký oběd máme za sebou a čeká nás tentokrát boj v teple tělocvičny. Jak zjistíme později, jediný. Zahřátí je založené na boxerských a kickboxerských technikách, prokládaných dalším posilováním a tréninkem pádů.

Pak to začne být zajímavější. Rozdáváme si chrániče, lapy, a to jak na kopy, tak údery a už se cvičí a trénuje o bije a buší a čas krásně utíká. Zajímavá a příjemná vložka do venkovního výcviku. Strašně rychle to uteče a už si připravujeme večeři a šup do postele.

Další dny jsou v podstatě stejné. Trénink technik, výtky instruktorů, běhání, posilování. Co se změnilo? Máme více modřin. Bolí nás ramena, lokty, kolena. Člověk je takový rozlámaný, ale zlepšuje se to. Tak nějak si tělo na tohle zvyká.

Foto: Výcvik v posilovně. / Autor

Den D

Poslední den. To víme, že je dnem zkoušek. Začínáme ráno a ejhle, slunce vylezlo a my se trošinku ohříváme. Čeká nás tříkilometrový běh v maskáčích a kanadách, který musíme zvládnout do šestnácti minut. Pak do dvou minut, hned po doběhu, se musíme prokousat třiceti kliky a šedesáti sedy lehy.

Všichni nakonec bez problémů plní. Odpoledne nás čekají zkoušky, a proto se ještě celé dopoledne snažíme vytříbit své techniky boje z blízka. Tělo je unavené, mysl též, ale zkoušky se blíží a tak není nač se šetřit.

Foto: V reálu by nikomu do smíchu moc nebylo. / Autor

Druhá část zkoušek. Nasadíme taktické vesty a jdeme se proběhnout. Nezbytné zahřátí a můžeme začít. První jsou pády. Desítky nejrůznějších pádů, z nejrůznějších pozic, vpřed, vzad, do boku. A již se začíná vylučovat. První čtyři vojáci neprošli.

Následují údery a kopy. Ani zde někteří neuspějí. Jdeme se proběhnout. Pokračujeme obrannými technikami beze zbraní. A další vylučování. Obranné techniky proti útokem tyčí. Další vylučování.

Tentokráte odcházím i já. Důvod? Použité techniky nebyly podle pravidel instruktora prvního stupně. A to je samozřejmě důležité. Musíte při zkouškách dodržet všechny techniky, precizně a na 100 procent.

Zbývá už v podstatě jen pár kluků. Zkoušeni jsou v obranných technikách proti noži. Další vylučování. Každý ze zbývajících už tuší, že je blízko, ale zkoušky ne a ne končit. Vzduchem se nese: dvacet angličáků, padesát dřepů, sparing jen horní části těla.

Foto: Dobojováno! / Autor

Vyměnit dvojice. Dvacet angličáků...a takto dalších dvacet minut. Mezitím se bojovalo i nohama, na zemi a pořád posilování. Borcům začíná docházet dech, a proto se jdou proběhnout. V půlce běhu zazní: na zem a plazit. Plazení více jak padesát metrů, vypadá nekonečně.

Ale! Na jeho konci instruktoři kluky zvednou a poblahopřejí jim k získání instruktora boje z blízka. Mise splněna.

Fotogalerie