Hrdinka z královského letectva nepřežila návrat do osvobozené vlasti

Edita Sedláková Hermannová byla děvče s bohatou tmavou kšticí, výraznými lícemi a pronikavýma očima. Narodila se 3. března 1926 do plzeňské židovské rodiny, což předurčilo její další osud.

Pryč Wintonovým vlakem

Do roku 1939 žila rodina Hermannova v Plzni poklidně, podobně jako ostatní domácnosti. Bydleli v Nerudově ulici číslo 19, odkud je to jen kousek do centra města. Život se jim ale změnil poté, co do Československa napochodoval Wehrmacht a vznikl Protektorát Čechy a Morava. Perzekuce protektorátních úřadů vůči židovskému obyvatelstvu se od té doby stupňovala pod vlivem Norimberských zákonů.

Rodiče třináctileté Edity neotáleli a přihlásili ji do uprchlického programu pro převážně židovské děti, který organizoval Nicholas Winton. Edita měla štěstí. Stala se jedním z 669 dětí, které z okupovaného území odvezl vlak do Velké Británie, a tak se vyhnuly transportu do koncentračních táborů, kde by je pravděpodobně čekala smrt. Ta se nevyhnula například Věře Kohnové, židovské dívce narozené v roce 1929, která žila hned za rohem – v Koperníkově ulici – a před transportem do koncentračního tábora si psala deník, který později vyšel knižně. Díky svému svědectví bývá přirovnávána k české Anně Frankové.

V sedmnácti do WAAF

Edita se po svém příjezdu do Velké Británie ubytovala u britské rodiny, nastoupila do školy a později krátce pracovala jako švadlena. Jehly a nitě ji ale neuspokojovaly. Byla válka a ona nechtěla čekat, až ostatní vybojují mír. Hned jak mohla, tedy v sedmnácti letech, přihlásila se do WAAF (Women’s Auxiliary Air Force) neboli Ženského pomocného leteckého sboru RAF (Roayal Air Force), který vznikl v roce 1939. Stala se tak jednou z asi dvaceti československých občanek, které během války sloužily u tohoto sboru.

Prošla výcvikem a službu nastoupila 11. října 1943 – v té době se už Evropa zmítala ve válce, bojovalo se na všech frontách. Edita pracovala jako operátorka a radistka a sloužila hned na několika leteckých základnách v Anglii. Mimo jiné i na letištích, kde operovaly československé letecké perutě RAF, a byla to právě ona, která s piloty komunikovala ze země, zatímco se snažili zneškodnit nepřátelská letadla ve vzduchu.

Během své krátké vojenské kariéry sloužila Edita také na letecké základně Manston v anglickém Kentu. Právě tady potkala letce Zdeňka Sedláka z proslulé 311. československé bombardovací perutě, která využívala letouny Vickers Wellington a Consolidated Liberator. Sedlák byl o čtrnáct let starší, ale věkový rozdíl nebránil válečnému románu.

Se svatbou Edita se Zdeňkem počkali na konec války. Vzali se hned 14. května 1945, tedy pouhých šest dní po oficiálním ukončení bojů v Evropě. Plánovali návrat do vlasti, k jejímuž osvobození přispěli. Protože Edita měla být demobilizována až v listopadu, naplánovali si na říjen alespoň krátkou dovolenou v Československu.

Smrt při letecké havárii

Získat místo v letadle nebylo v té době snadné. Letouny byly velmi vytíženy, protože přepravovaly materiál a repatrianty napříč Evropou. Zhruba od září 1945 se ale začalo s návratem emigrantů do osvobozených států, a to včetně Československa. Editin let byl naplánovaný na 4. října 1945. Odlétat měla z Blackbushe Airfield nedaleko Camberley.

Liberator měl ale technické problémy, a tak byl let odložen o čtyřiadvacet hodin. Edita a ostatní pasažéři přespali na základně a měli odletět o den později. Jenže Edita a jeden z dalších cestujících v noci přišli o své místo v letadle. Zdeněk byl na odlétajícím letadle palubní inženýr a pár chtěl odletět společně – plánovali přece dovolenou, líbánky. Edita se proto ochomýtala kolem, a když se naskytla příležitost, nastoupila.

Krátce po startu se ale letadlu vznítil motor. Na vině byla technická závada. Stroj pilotoval zkušený letec Kudláček, který se pokusil o návrat na základnu, ale letoun ztratil výšku a havaroval nedaleko anglického pobřeží, v hrabství Hampshire, pouhé dvě míle od základny. Všech čtyřiadvacet cestujících zahynulo, včetně devatenáctileté Edity.

Protože Edita Sedláková nebyla zapsaná jako pasažérka, nepodařilo se jí ihned identifikovat. Civilní oběti byly pohřbeny na hřbitově Brookwood Civil Cementery – včetně Edity. Posádka byla pochována na Czechoslovaika Military Cementery. Až později vyšlo najevo, že neznámá cestující byla ženou leteckého inženýra, a tak nebyli k poslednímu spánku uloženi společně.

Osud Edity Sedlákové Hermannové dnes připomíná jen několik novinových článků a deska na domě, kde prožila dětství. Ta byla odhalena v roce 2017. Při této příležitosti byla Editě udělena Medaile za Zásluhy in memoriam.